Zasedání Národního shromáždění československého r. 1919.

Tisk 966.

Vládní návrh.

Zákon

ze dne ............................................ 1919,

jímž se mění některá ustanovení zákona o přímých daních osobních ze dne 25. října 1896, č. 220 ř. z., o dani důchodové.

Na základě usnesení Národního shromáždění se nařizuje:

Článek I.

V § 131. jest pod lit. b) připojiti po slovech "živnosti propachtované":

"a z úroků v § 133., č. 3, uvedených".

V § 133., odst. 2., č. 2, úvodní věta, jest připojiti po slovech "účty veřejně vydávati":

"a společností s obmezeným ručením".

K témuž odst. § 133. jest připojiti jako nové číslo 3.:

"3. Podniky k veřejnému účtování povinnými, společnostmi s obmezeným ručením, jakož i osobami fysickými, které provozují obchody bankovní po živnostensku, ohledně všech poplatných úroků, které tyto společnosti a osoby připisují k dobru z peněz přijatých k zúrokování, pokud úroky tyto nepodléhají již srážce daně dle čís. 2., nebo nemají původ ve zcizení směnek. Bližší ustanovení vydají se nařízením. Zvláště mohou býti také vydány ustanovení o tom, aby se vedení knih upravilo k účelům dozorčím."

Článek II.

Pro vybírání daně důchodové z úroků, podrobených srážce dle čl. I., platí posavadní ustanovení ještě potud, pokud poplatné požitky byly splatnými před vyhláškou tohoto zákona. Bližší ustanovení budou vydána nařízením.

Provedením tohoto zákona, jenž nabývá účinnosti dnem vyhlášky, je pověřen ministr financí.

Odůvodnění.

Jedná se hlavně o úroky z kontokorentních a žirových pohledávek. Tyto úroky se měly posud k dani důchodové přiznávati, ve skutečnosti však nebyly buď vůbec, anebo byly jen neúplnou částkou přiznávány, takže státu velké sumy daně důchodové ušly. Aby se tomu předešlo má se daň důchodová z kontokorentních úroků podobně, jako se posud dělo při úrocích ze vkladů na spořitelní knížky, na příště vybírat u pramene, t. j. srážkou provedenou peněžními ústavy, úroky tyto vyplácejícími.

Další odchylka od platného zákona je v tom, že příště bude se zdaňovati celá suma úroků v aktivních, tedy nikoli saldo mezi úroky aktivními a passivními. Daň důchodová nabude tím povahy daně z obratu, přiblíží se tím poplatkům podobně, jako jest u daně říšsko-německé z obratu peněžního. Odpočítávání úroků pasivních by ostatně naráželo také technicky na obtíže, přímo nepřekonatelné. Z toho důvodu také dosud nebylo dovoleno žádné odpočítání pasivních položek od příjmův a důchodů, které se mají zdaňovati srážkou daně, provedenou dlužníkem.

Je přirozeno, že při této dani, zrovna tak jako při ostatních daních, které se srážkou, dlužníkem provedenou, vybírají, bude potřeba jistých kontrolních opatření. Takové opatření bylo vládou učiněno při dani z obratu cenných papírů, při uherské dani z kontokorentních úroků a loňského roku také při německé dani z obratu peněz.

Konečně dlužno ještě podotknouti, že změna zákona, navrhovaná zde, byla loňského roku v zásadě již přijata bývalou poslaneckou sněmovnou, jakož i finanční komisí panské sněmovny. V Něm. Rakousku provedena byla zákonem ze dne 6. února 1919, č. 149 stát. zák.

Tento vládní návrh zákona jest přikázati k projednání finančnímu výboru s tím, aby o něm podal zprávu ve lhůtě 8 dnů.

V Praze dne 13. května 1919.

Ministr financí:
Dr. Al. Rašín v. r.


Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP