Podle usnesení Národního shromáždění
se nařizuje:
Při smlouvách nájemních a pachtovních
je sepsání písemné smlouvy podmínkou
pro jejich účinnost a žalovatelnost: žalovatelnost
nájemného nebo pachtovného, nebo jejich nedoplatků,
je mimo to podmíněna řádným
ohlášením dle §u 2. tohoto zákona,
dále správným přiznáním
k dani domovní, k dani příjmu, a při
pachtu živnosti k dani důchodkové, pokud v
době žaloby přiznávací povinnost
už nastala.
Při budovách povinen jest jejich majitel ohlásiti
každý nájem i každou změnu činže
během 8 dní berní správě, v
jejímž obvodě najatá (pachtovaná)
věc leží, ku přezkoumání
správnosti přiznání k dani činžovní,
a to i tenkráte, týká-li se nájemné
(pachtovné) vedle budovy ještě jiných
předmětů.
Opomenutí ohlášení toho, nebo nesprávné
přiznání, pokud neobsahuje zamlčení
činže a není trestným dle předpisů
pro takovéto zamlčení, stíhá
se pokutou do 1000 K, po případě vězením
do 1 měsíce.
Písemní nájemní (pachtovní)
smlouvy podléhají poplatku dle stupnice II. z částek,
splatných jednotlivými nájemníky (pachtýři).
Poplatek tento, za který ručí obě
strany smluvní rukou nerozdílnou, odvede pronájemce
(propachtovatel) i za svoje nájemníky (pachtýře)
čtvrtletně, nebo v delších lhůtách,
pokud ohledně nájemného (pachtovného)
byly smluveny, státní pokladně, příslušné
pro vybírání poplatků. Stvrzenky nájemného
(pachtovného) z nájemních (pachtovních)
smluv řádně zpoplatněných jsou
prosty poplatku kvitančního, i když nejsou
obsaženy v nájemní smlouvě samé.
Tím mění se saz. pol. 66/25. popl. zákona
9. února 1850 č. 50 ř. z., a doplňuje
se ustanovení saz. pol. 31/48. téhož zákona.
Ustanovení o poplatnosti (vkladném) ze zápisů
nájemních (pachtovních) smluv do knih zůstávají
nezměněny.
Působnost zákona tohoto nastává 2
měsíce po jeho vyhlášení.
Na smlouvy, ujednané a řádně již
zpoplatněné před touto dobou, se ustanovení
tohoto zákona nevztahují, pokud ve smlouvách
těch co do doby, osoby nájemníkovy, nebo
co do výše zpoplatněného nájemného,
nenastala změna. Jiné smlouvy ujednané před
působností tohoto zákona podléhají
ohlášení a zpoplatnění podle
tohoto zákona; netřeba však o nich sepisovati
listiny, pokud ustanovení jejich zůstalo beze změny.
Od trestního stíhání pro zamlčení
činže za dobu před vyhlášením
tohoto zákona upustí se proti těm, kdož
do doby působnosti tohoto zákona přiznají
celou činži a dle toho již podané přiznání
svoje opraví.
Provedením zákona tohoto pověřují
se ministři financí a spravedlnosti.
Aby se bránilo zamlčování činže
k účelům daňovním je potřeba
postihnouti zamlčený obnos činžovní
nežalovatelností; ovšem je pak nutno, aby každá
změna nájemníkův i nájemného
ohlašovala se hned (během 8 dnů) berní
správě, poněvadž při nynějším
obligatorním podávání činžovních
fassí v obdobích dvouletých podávala
by se velká část žalob ještě
v době před termínem, stanoveném pro
dodávání fassí, tedy v době,
kdy povinnost přiznávací ještě
nenastala, a tedy též o nějakém zamlčení
činže nemohlo by býti řeči. Ohlášky
o změnách nájemníkův i nájemného
založily by se až do podání přiznávky
samotné, která by se pak podle nich přezkoumala.
Příslušných ustanovení v tomto
směru netřeba ovšem pojímati v zákon,
nýbrž až do prováděcího
nařízení.
Dekretováním písemní formy pro smlouvy
nájemní byla by značně posílena
ustanovení o nežalovatelnosti nepřiznané
činže, a bylo by to také po stránce
finanční spojeno s novým příjmem.
§ 16. popl. zák. (hlavně tříletí
jako základu poplatkového) nelze ponechati v platnosti,
poněvadž velká část smluv (jistě
polovice) zaniká mnohem dříve v době
často velice krátké. Proto zvolen způsob
placení přímého (bez kolku) ve lhůtách
platebních nejméně však čtvrtletních.
Tím krýti se bude poplatek úplně s
dobou nájemní a možno ponechati tu i stupnici
II. v tom případě, osvobodí-li se
(jak navrženo) kvitování nájemného
beze zření, děje-li se ve formě poplatné
či nic.
Forma písemní smlouvy mohla by býti velice
jednoduchá, a formulář příslušný
(ovšem nezávazný) pojat i do prováděcího
nařízení. Osvobozením od poplatku
kvitančního bylo by také poněkud paralysováno
dekretování písemní formy, a nebylo
by spojeno s nějakým patrnějším
úbytkem příjmu poplatkového, protože
stvrzenky na nájemné (pachtovné), podléhající
poplatku, jsou poměrně ještě řidšími
než-li poplatné nájemní smlouvy samy.
Odstranily by se tím však všeliké potíže
s vymýšlením nepoplatné smlouvy stvrzenek
nájemného, které v zájmu všeobecného
pořádku a přehledu o placení nájemného
se doporučují.
Vzhledem na to, že v Německu i jinde pomýšlelo
se na zavedení všeobecné poplatnosti kvitanční
(ev. místo poplatnosti smluvní) není zavedení
obligatorních písemných smluv při
skupině tak četné, jakou je skupina smluv
nájemních a pachtovních, tak zcela neodůvodněnou,
nehledě k tomu, že obligatorní písemní
forma byla by značným ulehčením nejen
pro kontrolu v ohledu daňovém, nýbrž
i při evidenci nájemních a pachtovních
poměrů, která po stránce sociologické
nabude asi většího významu.
Nájemné (přiznané) obnášelo
v Čechách dle (upravených) přiznávek
232 mil., na Moravě asi 60 mil. Z toho ovšem připadá
část na byty, v nichž bydlí majitelé
domů. Čítá-li se nájemné
na 250 mil., obnášel by z toho poplatek dle stupnice
II. (1/2%) 1 1/4 mil. v Čechách a na Moravě,
pro celý stát tedy asi 2 mil. ročně.
Osnova budiž přikázána výboru
finančnímu a právnímu, aby
o ní podaly zprávu do 8 dnů.