Zasedání Národního shromáždění československého r. 1919.

Tisk 962.

Vládní návrh.

Zákon

ze dne........................ 1919

o poplatku za ujednání příslušnosti soudní a za žaloby na základě jich podané.

§ 1.

Ujednání o soudní příslušnosti podle §u 104. jurisdikční normy ze dne 1. srpna 1895, ř. z. č. 1 11, ve smlouvách a jiných listinách o právních jednáních mimo případy, uvedené v §u 3. tohoto zákona, podléhají pevnému poplatku 1 K.

§ 2.

Osvobození z důvodu obchodní korespondence (§ 9. zák. ze dne 29. února 1864, ř. z. č. 20) se na tato ujednání nevztahuje.

§ 3.

Za účty, v nichž jest žalovatelnost pohledávky vyhražena vydatelem účtu v určitém místě, platí se poplatek ve dvojnásobné míře té částky, jaká je stanovena v §u 11. cís. nař. ze dne 28. srpna 1916, ř. z. č. 281.

§ 4.

Žaloby o právních nárocích, podané u soudu vymíněné příslušnosti, podléhají za první vyhotovení dvojnásobnému poplatku, stanovenému pro žaloby cís. nař. ze dne 15. září 1915, ř. z. č. 279. Byla-li příslušnost soudu vymíněna v zájmu toliko určité strany, podléhá tomuto zvýšenému poplatku pouze žaloba, která byla podána dotčenou stranou.

§ 5.

Poplatky, stanovené tímto zákonem, zapravují se v kolcích dle všeobecných zásad, platných pro zapravování kolkových poplatků z listin, nebo z účtův a žalob soudních.

§ 6.

Platební povinnost stíhá ony osoby, v jejichž zájmu příslušnost soudní byla vymíněna, a je tato povinnost nepřesunutelná, tedy placené kolkovné zejména při žalobách do soudních útrat nezapočítatelné.

§ 7.

Zákon tento nabývá účinnosti dnem 1. června 1919 a provedením pověřuje se ministr financí a spravedlnosti.

Odůvodnění.

Dle § 104. jurisdikční normy ze dne 1. srpna 1895. ř. z. č. 111, mohou strany výslovným ujednáním podrobiti se jinak nepříslušnému soudu I. stolice. Toto ujednání musí býti prokázáno soudu v žalobě listinným osvědčením.

Ujednání, týkající se příslušnosti soudní, přicházejí nejčastěji v dlužních úpisech a v účtech obchodních, a vyhrazuje se jimi z pravidla žalovatelnost pohledávek u soudů v místě sídla věřitelova.

Doposud byla taková ujednání považována za součást hlavního právního jednání a nepodléhala tedy podle § 39. poplatkového zákona ze dne 9. února 1850, ř. z. č. 50, zvláštnímu poplatku.

Vzhledem k nepopíratelné výhodě žalovatelnosti právních nároků věřitelových v místě jeho bydliště, jaká se právě podobným ujednáním poskytuje věřiteli na úkor dlužníka jest odůvodněno vybírání poplatku samostatného jak z ujednání zvláštní příslušnosti soudní, tak i ze žalob, podaných u soudů vymíněné příslušnosti.

Zvláštní zpoplatnění odůvodněno je také tím, že smluveným forem a forem splniště zatěžují se nepoměrně soudy v sídlech obchodu a průmyslu, v nichž osobní a věcné náklady na soudy jsou značně vyšší.

Ježto de lege lata vybírání jakéhokoliv poplatku zvláštního ze zmíněných ujednání a žalob není možno, lze jich úpravu zavésti toliko novým zákonem.

Návrh budiž přikázán výboru finančnímu s tím, aby o něm podal zprávu ve lhůtě 8 dnů.

V Praze 13. května 1919.

Ministr financí:
Dr. Al. Rašín v. r.


Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP