Dne 3. dubna r. 1919 sešli se v Bernardicích, městysi
ležícím na křižovatce silnic Tábor-Písek,
Milevsko-Bechyně a Milevsko-Týn nad Vltavou starostové
a zástupci 25 obcí, dvorů a mlýnů:
Bernardic, Křenovic, Podolí, Olešné,
Slabšic, Smolče, Němejic, Březí,
Vranova, Lipovska, Doubravy, Doubravky, Chrášťan,
Dražic, Nepomuku, Karlova, Rákova, Svatkovic, Borovan,
Bilinky, Bojenic, Biliny, Jestřebic, Kolišova a Zběšic,
aby pojednali o návrhu poslance Emila Špatného
na stavbu dráhy z Prahy do Sedlčan a do Milevska.
Po jednomyslném názoru všech, více než
100 přítomných zástupců z 25
jmenovaných obcí má trať tato velikou
národohospodářskou důležitost
pro celou republiku, ježto bude drahou,
1. která půjde rozlehlou krajinou mnohde až
na 6 hodin každé dráhy prostou, jejíž
veliké přírodní bohatství teprve
po výstavbě této dráhy stane se majetkem
celého národa,
2. která bude drahou pro stát výnosnou, ježto
povede krajinou, která tak daleko leží od tratí
Praha-Tábor-Budějovice a Praha-Příbram-Protivín-Budějovice.
Navržená trať má velikou důležitost
jako trať dráhy povltavské, navzájem
se s vodní drahou Vltavy doplňující,
jedna druhé náklady přivážející
a odvážející.
Po jednomyslném názoru všech přítomných
jest však nutností národohospodářskou,
aby tato vysoce významná trať jak pro hlavní
město Prahu, tak pro jihočeský venkov, i
věcí prosperity této dráhy, šla
dále při toku řeky Vltavy, a z Milevska vedena
byla po kolejích transversálky k jihu jdoucích
do stanice Veselíčko-Branice a od této stanice
dále přes Bernardice do Týna nad Vltavou
a odtud dále až na uzel drah v Českých
Budějovicích, kde by již našla pokračování
v hotové již trati České Budějovice-Linec.
Byla by pak přímou tratí z Prahy do Lince
a do Terstu!
Pokud se týče úseku Milevsko-Týn n.
Vlt., šla by trať od stanice Veselíčko-Branice
při toku potoka borovanského, jehož údolím
by buď u Koloděj mohla přejíti na trať
elektrické dráhy Tábor-Týn, neb vésti
krajem mírně pahorkatým rovnoběžněji
s tokem Vltavy k ústí Lužnice pod Týnem.
Výstavba v obou případech, kde není
třeba mostů, tunelů ani hlubokých
průkopů, byla by nanejvýše levná.
Krajina tato tvořící hranici kraje táborského
a píseckého má mnoho velikých zámožných
obcí a rozsáhlé latifundie Paarovské,
Schwarzenbergské a arcibiskupské, které jedenkráte
jako veliký majetek republiky budou míti obrovskou
důležitost pro vnitřní kolonisaci a
budou pojišťovati výnosnost dráhy. Uvedenému
četnému obyvatelstvu velikých obcí
umožněn by byl drahou touto příjezd
do okresních a krajských měst, kam dnes mají
4 -5 hodin přímé cesty.
Schůze interesentů je toho mínění,
že k pohonu dráhy této - uznala-li by se toho
výhoda a potřeba - mohlo by býti případně
použito i veliké nevyčerpatelné levné
elektrické energie řeky Vltavy, na níž
založeny jsou již nyní i v této krajině
elektrárny.
Nevyčerpatelné ložisko prahorního vzácného
vápence u Smolče stalo by se majetkem národním,
stejně jako rozsáhlé lesy rozprostírající
se od Opařan přes Rataje-Radětice ke Kolodějům,
jejichž přírodní bohatství dnes
teprve po 4hodinové jízdě po špatných
cestách dostává se na proud Vltavy, aby dále
ku Praze mohlo býti dopraveno.
Zástupci 25 shromážděných obcí
jsou do té míry o potřebě, ba nutnosti
prosperitě této dráhy vůbec a tohoto
úseku zvláště přesvědčeni,
že pokládají její stavbu za objekt nutné
stavby nouzové a jsou ochotni přesvědčení
svému dodati váhy hmotnou podporou do nejvyšší
míry od jednotlivců, korporací a obcí.
Po stránce formální budiž návrh
odkázán výboru železničnímu.