Dolehly-li zhoubné následky světové
války tíživě na všechny vrstvy
a stavy obyvatelstva, zasáhly krutou měrou i české
studentstvo. Nehledíc k potokům krve, jež právě
česká inteligence studentská v cizích
službách nucena byla prolíti, a k ztrátě
drahocenného času, po který vyrušena
byla ze svých pilných studií, octlo se studentstvo,
hodlajíc nyní na dráze vzdělávání
svého dále pokračovati, v postavení
velmi trapném. Bytové a cenové poměry
jsou nyní v Praze tak kritické, že studentstvo,
náležející převážně
venkovským kruhům nemajetným, není
s to, aby zde žilo a bydlelo. Tím se mu další
pokračování ve studiích znemožňuje,
jeho píle a chuť k práci podlamuje a vzniká
nebezpečí vážné škody kulturní,
ohrožující budoucnost celého národa.
Poměry tyto jsou neudržitelny a třeba včas
postarati se o pomoc.
Částečnou aspoň nápravu by
zjednalo, kdyby pražským vysokoškolským
studentům přikázána byla k bydlení
prostorná budova Strakovy Akademie, k účelu
tomu svého času vystavěná a dokonale
zařízená. Námitka, že by tím
jednáno bylo proti intencím jejího zakladatele,
jenž určil statky své ve prospěch potomků
české šlechty, dnes zajisté odpadá,
kdy československá republika nezná žádných
výsad rodových a kdy nikoli šlechtictví
zrozené, nýbrž šlechtictví ducha
a nadání pro budoucnost našeho národa
musí býti rozhodující.
Avšak budova ona byla nyní ideálnímu
účelu svému odcizena tím, že
zabrána byla ministerstvem pro zásobování.
Celá instituce tohoto ministerstva je však rázu
přechodného, bude v čase bohdá nedlouhém
likvidována a i v době nejbližší
nalezla by zajisté útulky pro účely
své vhodnější, než jest budova
Strakova.
Podepsaní navrhují tedy, aby vláda byla vyzvána,
budovu Strakovy Akademie co nejdříve, nejdéle
však počátkem příštího
studijního roku odevzdati k účelům
pražského vysokoškolského studentstva
za podmínek sjednaných s ministerstvem školství
a národní osvěty se zástupci vysokých
škol pražských a organisací vysokoškolského
studentstva.
Po stránce formální budiž návrh
tento odkázán výboru školskému
a kulturnímu.