Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Ve svém návrhu na zavedení lidových cenových soudů sám jste, pane ministře, uvedl, že v poslední době vymáhání t. zv. přeplatků za potraviny na venkovanech nabylo takového rázu, že hrozí z toho na venkově jednak společenský rozvrat, jednak zneužívá se toho vymáhání přeplatků od lidí naprosto neoprávněných, nebo individuí velmi pochybných, k přímému vydírání.

Bylo by se dalo očekávati, že soudy pří rozhodování o takovýchto nárocích budou zachovávati stanovisko nejen práva, ale také skutečné spravedlnosti, aby vymáhání přeplatků, které v celé řadě případů není opravdu ničím jiným než obyčejným vyděračstvím bylo obmezeno na skutečně přípustné případy.

Prakse moravských soudů dokazuje však pravý opak a jest tak úžasná, že nelze ji vysvětliti již jinak, nežli tím, že soudy asi dostaly od svého nadřízeného úřadu, totiž od ministerstva spravedlnosti, přímý pokyn: odsuzovati zemědělce buď co bud, třebas by dotčené rozsudky byly přímo výsměchem primitivnímu citu pro spravedlnost.

Že tento závěr jest správný, dokazují tato fakta: K odsouzení pro trestní čin předražování jest zapotřebí kromě objektivní známky, t. j. vysoké ceny prodejní, aby prodávající žádal zřejmě přemrštěnou cenu, a dále, aby si byl také vědom toho, že žádal, nebo přijal cenu zřejmě vysokou. Která cena jes přiměřená, jest v tom případě quaestio facti.

Jíž při této otázce musíme však s politováním některým moravským soudcům vytknouti, že jinak postupují vůči obyvatelstvu městskému, zejména vůči obchodníkům a průmyslníkům, a jinak vůči obyvatelstvu venkovskému. Je-li stihán pro prodej za předražené ceny obchodník, nestačí jim ani okolnost, že prodával za ceny vyšší nežli úřední ceny maximální, nýbrž vždy zkoumají, zač dotčený obchodník své zboží sám koupil, a jsou-li jeho pořizovací náklady vyšší, nežli ceny maximální, neshledávají ani v překročení maximálních cen přestupek předražování.

Docela jinou praksí však zachovávají moravské soudy vůči obyvatelstvu venkovskému. Vůči venkovanům některé soudy samy zcela libovolně si stanovily určité ceny, a to i v těch případech, ve kterých žádné maximální ceny úředně stanoveny nebyly, a i když dotčený venkovan namítá, že jeho výrobek stál jej více, a dokáže to, že tvrzení jeho jest pravdivé, přece bývá odsuzován, a to k trestům přímo úžasným. Páchají tedy v těchto případech tyto soudy přímo justiční vraždy. To platí zejména o praksi při rozsuzování, která cena za selata byla přiměřena.

Na důkaz správnosti našeho tvrzení uvádíme 2 křiklavé případy z prakse nejposlednější doby.

Okresní soud v Jemnici na Moravě stíhal pod č. j. U 77/19 Jana Šťastného, rolníka v Louce, pro prodej selat za nepřiměřené ceny. Jan Šťastný prodal selata za cenu 32 K 43 h za 1 kg dne 21. října 1918. Okresní soud v Jemnici tázal se okresního hejtmanství v Mor. Budějovicích, byly-li v tu dobu na selata nějaké maximální ceny. Dostal úřední odpověď od okr. hejtmanství v Mor. Budějovicích ze dne 4. dubna 1919, že v dotčenou dobu na selata nebylo žádných úředních cen ani maximálních, ani směrných. Odpověď tu má soud v aktech.

Přes to okresní soud v Jemnici odsoudil Jana Šťastného k pokutě 800 K, jeho matku k pokutě 500 K, dále aby vrátil přeplatky a zaplatil útraty s odůvodněním, že prý byla v tu dobu maximální cena 25 K za 1 kg živé váhy, a to prý podle dobrozdání moravského místodržitelství z 25. IV. 1918, které prý nikdy později změněno nebylo. Tohoto dobrozdání v aktech není. Ovšem ona ani tam býti nemůže, poněvadž, jak jsme se přesvědčili u místodržitelství v Brně, žádné takové dobrozdání z 25. IV. 1918 neexistuje.

Dotčený soudce v neznalosti skutečně platných nařízení mor. místodržitelství opovažuje se však tvrditi také, že prý nikdy později, t. j. po 25. IV. 1918, nebyly od místodržitelství ustanoveny jiné ceny za selata jako přiměřené nežli 25 K za 1 kg živé váhy, ačkoliv podle vyhlášky místodržitelství v Brně ze dne 9. října 1918 č. XI 6/43/18, která byla vydána podle ustanovení §u 52., lit. a) zákona ze dne 6. VIlI. 1909 č. ř. z. 177., měly se platiti jako náhrada za selata, nuceně poražená v říjnu 1918, pro potlačení a zamezení nákaz zvířecích, majetníkům jejich tyto ceny živé váhy za 1 kg:

za selata domácího druhu.......K 37.70

za selata skříženého druhu.....K 44.-

za selata anglického druhu.....K 48.95.

Selata Jana Šťastného byla druhu anglického. Kdyby mu tedy byla bývala jeho selata nuceně poražena, byl by dostal od místodržitelství za ně zaplaceno za 1 kg 48 K 95 h. Poněvadž však dotčený soudce v Jemnici, který jej soudil, patrně shora citované vyhlášky nezná, má platiti Jan Šťastný celkem přes 1600 K pokuty za to, že svá selata prodal k dalšímu chovu za cenu 32 K 43 h. Věcná neznalost soudcova jest patrna z té okolnosti, že Jan Šťastný předložil soudu podrobný výpočet, co ho selata stála, kterýžto výpočet jeho cenu úplně ospravedlňoval; soudce však o této jeho obhajobě vůbec nejednal a ani do protokolu jí nevzal.

Stejně křiklavou praksi zavádí v poslední době zemský tresní soud v Brně, a to od té doby, co odvolacímu senátu předsedá vrchní soudní rada Dr. František Toušek. K charakteristice jeho postupu vůči venkovskému obyvatelstvu uvádíme tento případ:

Josef Jalový, rolník ze Svitávky č. 79 u Boskovic, prodal v říjnu 1918 sele za 170 K. U okresního soudu v Boskovicích hájil se tím, že odchov selat a náklady s tím spojené jej donutily tuto cenu žádati. Okresní soud v Boskovicích, poněvadž žádných maximálních cen na selata nebylo až do 6. III. 1919, kdy teprve byly zavedeny, dal prozkoumati výpočet jeho nákladů znalci z oboru hospodářství, kteří po podrobném zkoumání zjistili, že cena od něho žádaná jest úplně přiměřená. Proto byl Josef Jalový okresním soudem v Boskovicích osvobozen.

Poněvadž se státní zástupce odvolal, rozhodoval o věcí zemský tresní soud v Brně dne 8. V. 1919 za předsednictví vrchního soudního rady Dra. Touška. Až do té doby, kdy Dr. Toušek byl přeložen k odvolacímu senátu, zemský trestní soud v Brně vždy respektoval tu okolnost, že na selata žádných maximálních cen nebylo, a zkoumal proto podle výloh, spojených s odchovem selat, přiměřenost prodejní ceny. Jakmile se ujal vedení odvolacího senátu Dr. Toušek, ihned zahájil zemský soud trestní v Brně praksi opačnou. Dr. Toušek zaujímá stanovisko, že existují na selata maximální ceny 25 K za 1 kg, ač jednoduchým dotazem na místodržitelství se mohl přesvědčiti o nesprávnosti svého názoru a pro tuto svou fikci odsoudil i Josefa Jalového na 5 dnů do vězení a kromě toho ještě k pokutě, ačkoliv dobrozdáním znalců měl v aktě prokázáno, že Josef Jalový při ceně od něho přijaté neměl nahrazeny ani náklady spojené s odchovem selat. Jak dále při tomto stavu věcí mohl soud imputovati Josefu Jalovému vědomí tresního činu a zlý úmysl, zejména vědomí, že přijal cenu zřejmě přemrštěnou, - kupec mu totiž cenu sám nabídl - jest ovšem hádankou.

Tento postup Dra. Touška proti zemědělcům bije však tím více do očí, srovná-lí se jeho úřední horlivost v případech vůči venkovanům s jeho neuvěřitelnou blahovolností, kterou dává na jevo, rozsuzuje-li předražování u městských obchodníků. Na srovnání uvádíme případ, který se projednával u zem. trest. soudu v Brně pod č. j. Vr. I. 3927/17, a to také už po převratu. V tomto případě, kde také předsedal Dr. Toušek, byl stíhán obchodník z města, že jeden litr koňaku, který koupil za 7 K, prodával za 22 K. Ačkoliv prodáno bylo koňaku za několik tisíc korun, přece byl odsouzen pouze k pokutě 1.000 K a k žádnému vězení, tak že dotčený obchodník nezaplatil na pokutě tolik, o kolik zboží předražil. Srovná-li se s tím hořejší rozsudek téhož soudce Dra. Touška proti Josefu Jalovému, který byl odsouzen pro předražek, falešně vypočtený na 20 K, na 5 dní do vězení a kromě toho ještě k pokutě, ačkoliv byl úplně zachovalý, pak teprve bije přímo do očí jednání, s jakým se proti venkovskému obyvatelstvu vystupuje.

Tyto křiklavé případy nepřipouštějí jiného vysvětlení, nežli že soudy mají asi přímý pokyn odsuzovati venkovany stůj co stůj.

Poněvadž tímto postupem se béře venkovskému lidu víra ve spravedlnost a důvěra v nestrannost soudů a poněvadž zachování důvěry k soudu musí zajisté ležeti vládě na srdci, klademe tento dotaz:

1. Jest pravda, že soudům byl dán pokyn, aby vůči venkovskému obyvatelstvu při rozsuzování případů předražování postupovaly s drakonickou přísností a odsuzovaly stůj co stůj?

2. Jest p. ministr spravedlnosti ochoten poučiti soudy, aby se informovaly o skutečném stavu věci, že totiž maximální ceny na selata do 6. III. 1919 stanoveny nebyly, a že proto soud, aby se vyhnul křivdě a těžkému bezpráví, má pečlivě zkoumati pořizovací náklady zemědělců, tak jak to činí soudy v těch případech, kde jde o obchodníky a průmyslníky?

3. Nemyslí pan ministr spravedlnosti, ze by bylo na čase a v zájmu spravedlnosti a uklidnění, aby přestupky předražování až do určité části spáchané do převratu byly amnestovány? Nechápe pan ministr spravedlnosti, jak divně na venkovský lid musí působiti ta okolnost, že železniční zloději, kteří ukradli desetitisíce a statisíce, a kradli ne z bídy, nýbrž z řemesla, byly amnestováni, a že naproti tomu venkované, kteří jen pro všeobecné zdražení všech svých potřeb bylí nuceni zvýšiti své výrobky, jsou nejčastěji pro několik korun odsuzováni k přemrštěným pokutám a kromě toho ještě do vězení!