Neslýchané případy teroru byly již
několikráte interpelovány členy klubu
československé strany lidové a stěžováno
si, že příslušníci Všeodborového
sdružení křesťanského dělnictva
československého jsou násilím donucováni
vstupovati do odborových organisací sociálně
demokratických. Posledně byly to případy:
v Aloisově, okres Šumperk, v továrně
na papírové zboží; v Moravské
Ostravě, případ dělníka Motlocha
a v Čes. Budějovicích. Na tyto tři
dotazy odpověděl pan ministr vnitra a kladl důraz
na ochranu svobody přesvědčení každého
jednotlivce a litoval, že podobné případy
mohly se vůbec v naší republice přihoditi.
Tyto odpovědi uveřejnili jsme v časopisech
strany v tom přesvědčení, že
budou působiti na uklidnění poštvaných
a rozvášněných živlů v odborových
organisacích sociálně demokratických,
avšak marně. Nejenom, že teror soc. dem. důvěrníků
a jimi svedených členů pokračuje,
nýbrž stupňuje se v takovém rozsahu,
že nelze to jinak nazvati, nežli hrubým, organisovaným
zločinem.
Nejedná se o ojedinělé případy
místní, anebo v jednotlivých odborech, nýbrž
o systematický postup násilí v četných
závodech a místech, kde organisované dělnictvo
křesťansko-sociální jest zaměstnáno
společně s příslušníky
odborových organisací sociálně demokratických.
K podobnému pronásledování není
nijakého důvodu, ježto zástupci organisace
československého dělnictva křesť.
soc. dokázali po celou dobu trvání organisace,
od založení roku 1902, tolik ochoty ku společné
práci a postupu ve prospěch řádné
úpravy mzdových a pracovních poměrů
dělnictva, že není vůbec případu,
kde by něco podnikli, co by se nesrovnávalo s nejlepším
přesvědčením každého dobře
smýšlejícího přítele dělnictva.
Všeodborové sdružení křesťanského
dělnictva československého, které
sdružuje všechny odbory práce, zastupované
zvlášť Odborovými radami - a odborovými
důvěrníky, jest od svého základu
vedeno duchem národním, vždy odmítalo
spojení s německými křesťanskými
sociály vídeňskými a postupovalo samostatně,
zatím co v organisacích sociálně demokratických
pěstován byl centralismus a internacionalismus na
škodu našeho dělnictva v ohledu národním.
Všeodborové sdružení, stojící
na zásadách křesťanského názoru
světového, uznává zásady zdravého
socialismu, odmítá komunistické zásady
revoluční jako škodlivé nejen dělnictvu,
ale i celému národu československému
a všem jeho oprávněným složkám.
Odmítá tudíž strohý třídní
boj a staví se na stanovisko smírného vyrovnávání
proti v třídních mezi dělnictvem a
zaměstnavatelstvem, ač v krajním případě
stejně používá jako obranného
prostředku i stávky.
Odborové organisace sociálně-demokratické
jsou nesporně součástkou politického
hnutí sociálně-demokratického, které
spočívá na stanovisku protináboženském
a revolučně-třídním, proto
jest naprosto vyloučeno, aby dělnictvo smýšlení
křesťansko-sociálního mohlo do těchto
organisací vstupovati a směr. s nímž
nesouhlasí, podporovati.
Vzdor tomu jest stále nuceno nadávkami, vyhrožováním,
ano i hrubým násilím, vyhazováním
z práce do sociálně-demokratických
odborových organisací vstupovati.
Toto jednání odporuje všem zásadám
o svobodě, demokracii a lidskosti a není ničím
jiným, nežli násilným, hrubým
poručníkováním.
Posledně udály se kromě četných
jiných případů dva případy
takového násilí, a to v továrně
Beranově a u Společnosti vlněného
průmyslu v Brně-Zábrdovicích, kde
naším členům dlouhá léta
v továrnách těch zaměstnaným,
shozeny byly řemeny se strojů a za velkého
křiku, spílání i ohrožování
na těle byla příslušníkům
Všeodborového sdruženi práce znemožněna.
Tento násilný čin byl proveden 2 a 3. května
t. r.
Opakujeme: Jedná se o celou řadu případů,
kde staří, poctiví dělnici a dělnice,
kteří v továrnách po mnohá
léta byli zaměstnáni a jsou dlouholetými
členy naší organisace, nyní jsou zbavováni
chleba, výživy svých rodin a odkázáni
na podporu.
l táží se podepsaní:
Odpovídá toto jednání mínění
vlády právního státu, kde platí
dosud zákony?
Či mohou si sociálně-demokratičtí
důvěrníci a sekretáři odborových
organisací vykládati zákony dle své
potřeby a svých choutek?
Proč má býti křesťansko-sociální
dělnictvo, těšící se z nabyté
samostatnosti národa československého, tak
týráno a pronásledováno jen proto,
že dle svého přesvědčení
voli si formu organisační jinou, než jest přáním
stoupenců strany sociálně-demokratické?
Kde vlastně má toto týrané dělnictvo
hledati ochranu a útočiště, když
ve svobodné republice naší nemůže
klidně pracovati a se živiti?
Je vláda republiky ochotna zjednati rychle nápravu
a zabezpečiti ochranu a svobodu organisovati se dělnictvu
volně dle jeho přesvědčení
v mezích platných zákonů, aniž
by toto snad za projevení a uskutečněni své
vůle musilo snášeti ústrky, býti
týráno, práce zbavováno a o výdělek
připravováno?