Národní shromáždění československé 1918 – 1920

František Olšovský, vrchní topič koksovny Františkovy jámy v Přívoze, byl členem strany sociálně-demokratické a důvěrníkem dělníků této organisace. Ještě v lednu t. r. platil jmenovaný příspěvky sociálně-demokratické organisaci, ačkoli byl již v této době také členem organisace křesťansko-sociální a pro tuto stranu agitoval. V únoru měl Olšovský zdravotní dovolenou. Když dne 9. března nastoupil Olšovský opětně práci, nastalo vření mezi závodním dělnictvem, které skoro všechno přináleží sociálně-demokratické organisaci, poněvadž dle jeho názoru zneužíval Olšovský svého postavení jako důvěrník ve prospěch strany křesťansko-sociální. Téhož dne opustilo několik dělníků na znamení protestu práci a na schůzi veškerého dělnictva bylo usneseno žádati za okamžité propuštění Olšovského a zastaviti práci, nebude-li tomuto požadavku vyhověno. Když pak závodní koksovny nevyhověl požadavku přednesenému důvěrníky sociálnědemokratického dělnictva, aby byl Olšovský propuštěn z práce, zahájilo dělnictvo hned dne 10. března 1919 na koksovně stávku, k níž se připojili také dělnicí elektrické centrály. Poněvadž tím vzniklo nebezpečí, že bude nutno zastaviti práci též na jiných závodech společnosti severní dráhy, jimž dodává zmíněná elektrárna proud, byl Olšovský z práce propuštěn.

Stížnostní komise, která dne 23. března t. r. projednávala tuto záležitost, zjistila, že dle předložených členských knížek odváděl Olšovský v lednu t. r. příspěvky jak sociálně-demokratické, tak křesťansko-sociální organisaci, neuznala však důvodu výpovědi se strany závodu a rozhodla ve prospěch Olšovského. Ježto však byla důvodná obava, že vypukne stávka znovu, nastoupí-li Olšovský práci, rozhodla se správa podniku platiti jmenovanému plnou mzdu a umístiti jej později v jiném závodě.

Z vylíčeného je patrno, že se nejedná v tomto případě o pronásledování dělníka pro politické přesvědčení, nebo o zvůli přistěhovalých snad živlů bolševictvím nakažených. Dělnictvo, organisované ve straně sociálně-demokratické zastavilo práci pouze proto, že dle jeho názoru Olšovský zneužil svého postavení jako důvěrník sociálně-demokratický. O nějakém všeobecném nátlaku na stoupence jiných stran na Ostravsku nelze dle konaného šetření mluviti. Případ v dotazu uvedený zůstal na Ostravsku až do dnes ojedinělým, byv vyvolán, jak podotknuto, spíše pohnutkami osobního rázu, než příslušenstvím postiženého ku straně křesťansko-sociální. Přes to požádalo policejní komisařství vůdce dělnické, by působili v zájmu veřejného klidu na dělnictvo a varovali je před nátlakem pro jiné politické přesvědčení.

Vzhledem k rozhodnutí, které ve věci učinila stížnostní komise, není příčiny k nějakému dalšímu úřednímu zakročení, neboť se jedná o výjimečný zvláštní případ a jen vzájemná dohoda dělnických stran mohla by nejlépe opakování podobných případů

V Praze 30. dubna 1919.