Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Hned při zahájení jednání Národního shromáždění československého podány návrhy na upravení pojišťování nemocenského. Tak pod č. 2. tisku podán návrh posl. Johanisem, Laubem a soudr. ohledně zavedení pojišťování dělnictva, zaměstnaného v podnicích zemědělských, jakož i čeledi, dále pod č. 122. tisku návrh dra. Karla Viškovského, Slavíka a soudr. o úrazovém a nemocenském pojištění v zemědělství a návrh členů N. S. Jakubky, Skurského a Pavlána, aby byly zrušeny některé nemocenské pokladny (tisk č. 248). První dva návrhy měly splatiti dávný dluh, jemuž povinovány byly zemské sněmy podle zákona z 30. března 1888 č. 33. ř. z., v němž v § 3. bylo ustanoveno, že nemocenské pojištění hospodářských dělníků a závodových úředníků polních a lesních bude upraveno zákony zemskými. Ač bývalý sněm zemský měl příležitost otázkou touto se zabývati, neučinil ve směru tomto žádoucích usnesení, takže úkol jemu svěřený, ale jím neprovedený má řešiti nynější zastupitelstvo státu československého.

Otázka nemocenského pojištění zaměstnanců v podnicích hospodářství polního a lesního byla pojata již do rakouské vládní předlohy z roku 1908, jednající o zákoně o pojištění sociálním. Ač porady o této osnově konány byly po celou dobu až do května 1914, přece nemohla osnova ta býti uzákoněna, na čemž hlavní vinu měla mezi tím vypuknuvší válka světová. Po šťastném jejím skončení a v době, kdy i národ československý ujati se mohl vlastní rukou řízení všech svých záležitostí, nebylo možno podjati se velice obtížného úkolu, totiž provésti již nyní sociální pojištění, na druhé straně bylo však nutno, hnouti otázkou pojištění dělnictva zemědělského, jakož i čeledi.

Pokud jde o první dva návrhy (tisk. 2 a 122) vyvrcholil návrh prvější v tom, aby byly dosavadní platné zákony nemocenského pojištění dělníků doplněny tím, že napříště pojištění nemocenskému v obvodu československého státu podléhá všechno dělnictvo a úřednictvo zaměstnané v podnicích zemědělských a lesních, jakož i čeleď, a že k pojištění tomu jsou příslušny jedině okresní nemocenské pokladny. Nehledíc k žádanému rozšíření úrazového pojištění závazně na veškeré úrazy, způsobené při provozování zemědělství, lesnictví a příbuzných odvětví bez rozdílu, běží-li o čeleď, dělníky, úředníky, či samostatné podnikatele, neb spolupracující členy rodiny, má návrh druhý na mysli zavedeni povinného pojištění nemocenského pro veškeré osoby zaměstnané při zemědělských a lesnických podnicích a příbuzných odvětvích, a to jak pro dělníky a čeleď, tak i pro úředníky s ročním příjmem do K 3600.-, jakož i pro samostatné podnikatele a jejich spolupracující členy rodiny, jestliže čistý katastrální výnos hospodářství nečiní více než K 200.- ročně. Vedle toho připouští uvedený návrh dobrovolné pojištění nemocenské pro osoby povinnému pojišťování nemocenskému nepodrobené, není-li roční příjem úředníků větší než K 10.000.- anebo čistý katastrální výnos hospodářství větší než K 2000.-. Návrh tento má pak dokonce na mysli zřízení zvláštní organisace nemocenského pojištění v podnicích zemědělských a lesnických, v níž mělo by býti použito nejširší měrou zásady paušalování pojistných příspěvků.

Od obou shora uvedených návrhů liší se podstatně návrh tisku 248. V odůvodnění tohoto návrhu touží se na to, že nemocenský zákon z 30. března 1888 č. 33. ř. z., jakož i zákon o zapsaných pokladnách pomocných ze dne 16. července 1892 č. 202 ř. z. umožňovaly průmyslovým závodům, každému společenstvu i jednotlivcům zakládati nemocenské pokladny, kteréhožto práva bylo mimořádně využito v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Tímto tříštěním nemocenského pojištění byli nejvíce poškozeni pojištěnci, na což bylo sjezdy odborových organisací dělnických a nemocenských pokladen často již poukázáno. Poměry v otázce tříštění nemocenského pojišťování dospěly tak daleko, že existují nemocenské pokladny s nepatrným počtem členů (10, 20, 30), které při změně zákona nemocenského a s tím spojeného většího zatížení nemocenských pokladen nemohou pravidelnou činnost vykonávati a povinnostem vůči členstvu dostáti. Závodní nemocenské pokladny kromě toho povahou svou jsou pod vlivem majitelů firem a jejich úředníkův a je také všeobecně známo, že ústavy tyto dosti často byly sociální a humanní činnosti značně vzdáleny. Odvislost dělnictva v těchto pokladnách je jenom novým důkazem, aby na jejich činnosti nebylo dále trváno. Také nemocenské pokladny zapsané překážejí svojí konkurenční činností rozvoji nemocenských pokladen, a jejich náhradní činnost v tomto směru není možná proto, ježto právě v obvodu československého státu je nutno nemocenské pojišťování zlepšovati zcelováním jeho, nikoli však drobením.

Dožaduje se proto návrh členů Národního shromáždění Jakubky, Skurského a Pavlána toho, aby zrušeny byly všecky závodní, stavební a učňovské nemocenské pokladny, ať mají počet členů jakýkoliv, dále nemocenské pokladny pomocnické při společenstvech, které neměly koncem roku 1913 aspoň 500 členů a konečně zapsané pokladny pomocné, zřízené na základě § 7. zákona ze 16. července 1892 a spolkové pokladny, zřízené podle § 60. zákona nemocenského. Jmění rozpuštěných nemocenských pokladen buď použito k úhradě pohledávek již vzešlých, pokud se týče u závodních pokladen nemocenských nechť se tak děje po případě i z prostředků majitelů závodů. Zbylé jmění nechť odevzdá se příslušné okresní pokladně nemocenské nebo pokladnám nemocenským, jež členstvo rozpuštěných pokladen přejmou a to podle klíče přejatého počtu členstva.

O návrzích těchto počal jednati sociálně politický výbor ve schůzi dne 5. prosince 1918, když před tím ve své schůzi dne 4. prosince 1918 pojednal o návrhu posl. Valouška a soudr. na uzákonění všeobecného pojištění sociálního. o němž však dále nejednal, nýbrž vzal na vědomí prohlášení ministra sociální péče dr a. Wintra, že vláda pojala do svého programu i všeobecné sociální pojištění. Prohlásil proto sociálně politický výbor, že toho času se spokojí s ujištěním vlády, že v dohledné době dojde i k úpravě pojištění sociálního.

Poněvadž všecky tři shora uvedené návrhy věcně i organicky souvisejí, pojednával o nich sociálně politický výbor v celku.

Poněvadž v dohledné době bude nutno přistoupiti k pronikavé změně jak úrazového, tak i nemocenského pojištění, bylo výborem na ten čas upuštěno od reformy pojištění úrazového v podnicích zemědělských.

Ve výboru poukázáno na to, že pojištění drobných zemědělců, jakož i živnostníků toho času naráží na značné obtíže, zejména pokud jde o finanční stránku. Neboť pokud jde o pojištěni nesamostatně výdělečných osob, jest platební povinnost uložena zaměstnavateli, u něhož příspěvky jsou zpravidla dobytelny. Při samostatných drobných podnikatelích, kteří by byli pojištěni a příspěvky platili ze svého, nebylo by někdy lze platební povinnost též exekuci provésti.

Dále bylo varováno před paušalováním nemocenských příspěvků. Jest sice pravda, že s podobným paušalováním setkáváme se při pojišťování zemědělského dělnictva proti úrazům, ale zde jest paušalování proto na místě, poněvadž dělník jest pojištěn jenom potud, pokud pracuje u stroje, jenž úrazovému pojištění podléhá. U nemocenského pojištění však jde o značné obnosy a o zaměstnání celoroční a pojištění jest zde také individuelní, při kterém nutno příspěvky platiti též individuelně.

Když dne 8. ledna 1919 sociálně-politický výbor opětně jednal o svrchu uvedených otázkách a zejména o návrhu na zrušení malých nemocenských pokladen, bylo usneseno, aby k důkladné informaci členů sociálně-politického výboru svolána byla anketa o tomto návrhu a zároveň aby se povolaní experti, zejména zástupci jednotlivých svazů nemocenských pokladen, vyslovili též o zavedení pojišťování zemědělského. Anketa tato konána byla dne 15. ledna 1919 ve výboru sociálně-politickém a byly v anketě této předloženy tyto otázky:

I. Ve věci pojištění zemědělského dělnictva a čeledi :

1. Je možno, než bude provedena celková reforma dělnického pojištění, provésti nemocenské pojištění zemědělského dělnictva a čeledi?

2. Kde považuje se pro dělnictvo zemědělské pojištění za výhodnější, zda u pokladen okresních nebo u zvláštních pokladen zemědělských?

3. Skýtají nynější okresní nemocenské pokladny svými reservami a nařízeními lepší výhody pro pojištění zemědělského dělnictva a čeledi, nežli zvláštní zemědělské pokladny, jež bylo by teprve zříditi?

4. Co lze souditi o návrhu, aby pojistné příspěvky zemědělského dělnictva a čeledi byly paušalovány?

5. Co lze souditi o sloučení pojištění zemědělského dělnictva a čeledi s pojištěním malých zemědělců samostatných?

II. Ve věci zrušení některých nemocenských pokladen:

1. Co lze souditi o tříštění nemocenského pojištění v bývalém Rakousku?

2. Je možno v republice Československé působiti k tomu, aby v jednotlivých obvodech byla jenom jedna nemocenská pokladna?

3. Jaké jsou zkušenosti o pokladnách malých, zvláště společenstevních a učňovských?

4. Co lze souditi o činnosti závodních nemocenských pokladen, prospívají-li pojištěncům a je-li tu pojištěnec neodvislým?

5. Doporučuje se zrušiti všecky závodní pokladny v zájmu sjednotnění nemocenského pojištění?

K otázce 1. vyslovili se všichni slyšení experti až na zástupce rady zemědělské pro to, aby zemědělské dělnictvo bylo pojištěno v dosavadních nemocenských pokladnách, aby příspěvky nemocenské nebyly paušalovány, nýbrž aby přihlašování dělnictva a čeledi, jakož i placení příspěvků za ně dálo se individuelně a aby samostatní podnikatelé zemědělští do tohoto dělnického pojištění nebyli pojímáni.

Rovněž k otázce 2. vyslovili se všichni experti, pro zrušení pokladen závodních, stavebních, učňovských a pomocnických, jakož i pro zrušení oněch zapsaných a společenstevních pokladen, pokud nemají aspoň 500 členů. Pouze expert Klečák prohlásil, že by mohly býti ponechány nadále i závodní pokladny, které mají aspoň 2000 členů.

O výsledků slyšení znalců jednal sociálně-politický výbor dne 21. ledna 1919 a uváživ všecky okolnosti při slyšení tom uvedené, usnesl se na těchto zásadách, dle nichž by měl býti upraven posavadní zákon nemocenský:

1. Zemědělské dělnictvo budiž pojištěno u dosavadních okresních nemocenských pokladen.

2. Pojištění tomuto podléhejtež všechny osoby v zemědělství výdělečně zaměstnané, podle stejných zásad, jaké platí pro nemocenské pojištění průmyslového a živnostenského dělnictva podle dosavadního zákona o nemocenském pojišťování.

3. Úředníci podléhejtež nemocenskému pojištění bez ohledu na hranici příjmovou.

§ 4. zák. nem. budiž zrušen.

4. Osoby zaměstnané ve smyslu čeledního řádu a vůbec všechny osoby v poměru služebním, pracovním nebo učňovském, jakož i dělnictvo zaměstnané prací domáckou mají podléhati nemocenskému pojišťování.

5. Buďtež zrušeny veškeré nemocenské pokladny závodní, stavební a učňovské.

6. Z pomocnických pokladen společenstevních buďtež zrušeny ony, které dne 31. prosince 1913 neměly ani 500 členů, ze spolkových a registrovaných pokladen pak ony pokladny nemocenské, které dne 31. prosince 1918 neměly ani 1000 členů.

7. Jmění rozpuštěných nemocenských pokladen budiž podle poměru pojištěného členstva odevzdáno té pokladně, nebo těm pokladnám, jimž připadnou členové u zrušené pokladny pojištění. Do tří měsíců po zrušení budiž provedena jejich likvidace.

8. Členové rozpuštěných pokladen připadnou okresním nemocenským pokladnám, vyjímajíc cleny pokladen učňovských, kteří mají náležeti k pokladně pomocnické, pokud taková pokladna u příslušného společenstva jest zřízena.

9. Podniky přihlašujtež své zaměstnance výhradně jen u místně příslušné nemocenské pokladny okresní.

10. Změny podle těchto zásad sociálně-politickým výborem usnesených mají vejíti v platnost dnem 1. července 1919.

Připojená osnova zákona nebyla však vypracována přesně podle těchto zásad, ježto bylo třeba a to na základě jednání se stranami politickými, pokud se týče i se zúčastněnými kruhy, zásady tyto v několika směrech pozměniti. Především bylo upuštěno od zásady, podle které veškeré dělnictvo musilo býti pojištěno u dosavadních okresních nemocenských pokladen, nýbrž bylo vysloveno v článku VIII., že může býti za určitých okolností zřízena samostatná pokladna pro pojištěnce zaměstnané v podnicích zemědělských a lesních a že tedy vedle okresních nemocenských pokladen v jednom soudním nebo v jednom politickém okresu může existovati jiná pokladna, mající stejné postavení jako pokladna okresní. Další odchylka od vyslovených zásad týká se pokladen společenstevních, a to v tom směru, že zrušují se pomocnické pokladny společenstevní s počtem menším než 400 členů a že doba, podle které se tento počet řídí, posunuta z 31. prosince 1913 na 31. prosinec 1918. Další odchylka konečně týče se zapsaných pokladen pomocných, pokud pojišťovaly pojištěnce podléhající zákonu ze 16. prosince 1916 č. 1 ř. z. z roku 1907.

Tím došlo ke znění osnovy, kterou sociálně-politický výbor tímto předkládá Národnímu shromáždění, a navrhuje:

Slavné Národní shromáždění, uděliž přiložené osnově zákona, jimž se mění předpisy zákona o nemocenském pojištění dělníků, ústavní schválení.

Zprávou touto vyřízeny jsou návrhy čís. tisku 2, 122, a 248,

Na základě usnesení Národního shromáždění vydávají se tyto předpisy:

Ustanovení §§ 1. až 4. zákona ze dne 30. března 1888, čís. 33 ř. z. o nemocenském pojištění dělníků se zrušují a místo nich nastupují tato ustanovení:

Pro případ nemoci jsou podle tohoto zákona pojištěny všechny osoby, jež vykonávají práce a služby na základě poměru pracovního, služebního neb učňovského, a nevykonávají jich jako vedlejší zaměstnáni nebo příležitostně.

Pojištěni jsou také domáčtí dělnici, t. j. osoby, jež nejsouce živnostníky podle řádu živnostenského, pravidelně a nikoli pouze příležitostně vykonávají živnostenské práce na zakázku jednoho nebo několika zaměstnavatelů mimo dílnu zaměstnavatelovu, i tenkráte, byla-li jím práce přidělena osobami zprostředkujícími (skladovními mistry a pod.).

Ministr sociální péče se zmocňuje, aby nařízením rozšířil pojistnou povinnost na živnostníky, kteří se zaměstnávají výrobou anebo zpracováním zboží domáckou prací, i když vedle práce pro jednoho nebo několik podnikatelů pracují také pro vlastní zákazníky.

Osoby, které konají práce v podniku nebo v hospodářství u různých zaměstnavatelů za mzdu (posluhovačky, domácí švadleny, pradleny a pod.), jakož i domácí učitelé a učitelky, jsou oprávněny přihlásiti se za členy okresní nemocenské pokladny místně příslušné.

Rovněž příslušníci vlastní domácnosti domáckých dělníků, jakož i členové rodiny zaměstnavatelovy, sdílející s ním společnou domácnost, kteří překročili 14 rok svého věku, vypomáhají při práci podrobené povinnosti pojistné a za své spolupůsobení nemají pravidelné mzdy v hotovosti, jsou rovněž oprávněni, přihlásiti se sami nebo přednostou domácnosti za cleny okresní nemocenské pokladny místně příslušné.

Hospodářské spolupůsobeni mezi manžely nepovažuje se za poměr pracovní, služební nebo učňovský ve smyslu tohoto zákona.