Mnoho dítek navštěvuje dosud vlivem dřívějších
neblahých poměrů obecné školy
a mateřské školky, jejichž vyučovacího
jazyka ani neznají; mají se mu tam teprv naučiti.
Tím se odnárodňují a zpravidla na
duchu zakrňují.
Aby tato křivda na dítkách a národě
páchaná byla napravena, račiž se slavné
Národní shromáždění usnésti
o této osnově zákona.
V obcích, v nichž jsou obecné školy s
různými vyučovacími jazyky, smějí
býti přijímány dítky pouze
do školy s jazykem vyučovacím, který
jest mateřskou řečí těchto
dítek. Toto ustanovení platí též,
pokud se týče mateřských školek.
Z tohoto pravidla lze učiniti výjimku na žádost
rodičů, nebo jejich zákonných zástupců
ze závažných důvodů.
O žádosti té rozhoduje okresní inspektor
té okresní školní rady, která
jest nadřízená školám s vyučovacím
jazykem, který jest mateřskou řečí
dítka, o něž jde. Inspektor rozhoduje též
o mateřské řeči dítka (§
1). O stížnosti rozhoduje předseda zem. školní
rady.
Zákon ten nabývá platnosti začátkem
školního roku 1919-20.
Ministru vyučování se ukládá
zákon ten provésti.
Po stránce formální přikazuje se návrh
ten školskému výboru.