Zasedání Národního shromáždění československého r. 1919.

Tisk 915.

Návrh

členů Národního shromáždění Julia Kopečka, Aloise Konečného, Jana Pelikána a soudruhů, aby byl ihned zřízen památkový úřad na Moravě.

Roku 1912 byl zřízen v Praze c. k. zemský konservatorát (později zemský památkový úřad), rozdělený na dvě oddělené sekce, českou a německou, a to jako úřad podřízený státnímu památkovému úřadu ve Vídni. Zároveň s tímto úřadem byly zřízeny podobné úřady v několika zemích bývalého Rakouska. Památková organisace tato byla průběhem let doplňována postupně i v ostatních zemích. Jedině pro Moravu a Slezsko nezřízen žádný podobný úřad a věci památkové vyřizovány úředníky státního památkového úřadu přímo z Vídně, ovšem k velké a nenahraditelné škodě památek moravských, neboť ochrana jejich obstarávána buďto vlastně jen příležitostně, bez lásky a také bez snahy a vůle hájiti jich stůj co stůj systematicky a stejně důrazně, jak tomu bylo zejména v Čechách díky Praze a péči zejména české sekce zemského památkového úřadu a jeho cílevědomému a obezřelému vedení, které také dosáhlo značných úspěchů všeobecně uznávaných, zejména i v době války, kdy památky nejvíce byly ohroženy.

Bohužel však ani prohlášením československé republiky nedošlo k žádoucí nápravě. Pro Moravu, která ze zemí bývalého Rakouska, při vlažné ochraně úřadů vídeňských, v památkovém směru nejvíce trpěla a za světové války rekvisicemi pro vojenské účely nejcennějších památek byla zbavena, jsouc téměř bez ochrany, neučiněno ani tehdy opět nic, ač to bylo první a přední povinností naší zprávy! Neučiněno ani opatření, aby alespoň zemský památkový úřad v Praze pověřen byl alespoň prozatímně péčí i o památky moravské, ač opatření takové bylo na snadě. Ve skutečnosti památky moravské jsou dnes úplně bez ochrany, neboť i moravští konservátoři jmenovaní ještě státním památkovým úřadem ve Vídni, měli vlastně jen právomoc danou jim vládním orgánem bývalého Rakouska, která po právu tedy ani neexistuje a nemusí býti ani respektována, neopírajíc se ani o žádné platné zákonné nařízení: a noví konservatoři dosud jmenováni nebyli. Stojíme tedy před nepopíratelným, ale nijak omluvitelným faktem, že moravské památky, ať umělecké a historické či lidové a přírodní v té zemi, která v tom směru od bývalých rakouských vlád nejvíce trpěla, i dnes v republice československé jsou bez ochrany a co více zanedbávány ještě více než za nepřátelského nám Rakouska.

Nehodlajíce dále i v zájmu kulturní pověsti naší země a našeho národa snášeti nedůstojného tohoto stavu a této netečnosti a nedbalosti naší správy činí podepsaní návrh, aby ministerstvo školství a národní osvěty, a to ihned, zřídilo památkový úřad pro Moravu a Slezsko se sídlem v Brně, opatřený podobnou pravomocí a stejně organisovaný jako zemský památkový úřad v Čechách. Jeho vedení a vybudování další budiž ihned svěřeno podobnému odborníku z Moravy rodilému a tedy i památek rodné země dobře znalému. Úřad tento budiž pro rychlé jeho zařízení a neodkladnou organisaci přidělen místnostmi i zařízením zemské politické správě na Moravě tak, aby v době co nejkratší mohl zahájiti svoji činnost.

Po stránce formální budiž návrh přikázán výboru kulturnímu.

V Praze 8. května 1919.

Julius Kopeček, Alois Konečný, Jan Pelikán,

Freiman, Dr. Emil Franke, Skorkovský, Dr. Veverka, Dr. Krejčí, Dr. Rambousek, Dr. Klouda, Dr. Veselý, Emil Špatný, Sladký, Jan Hrizbyl, Landová-Štychová, Zeminová, Al. Tučný, Dr. T. Bartošek, Josef Netolický, Buříval, Dr. Heidler.

Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP