Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Podle usnesení Národního shromáždění se nařizuje:

Počínaje čtvrtletím přímo po vyhlášení tohoto zákona vyměřuje se měrné (§ 215 a další obec. hor. zákona ze dne 23. května 1854, čís. 146 ř. z.) sumou čtyřiceti (40) korun, kutebné (§ 3 zák. ze dne 28. dubna 1862, čís. 28 ř. z.) sumou dvacetičtyř (24) korun ročně.

Na měrném a kutebném se neposkytuje slev.

Míry a výhradné kutby, pro něž povolena byla sleva poplatková před vydáním tohoto zákona, požívají této slevy nejdéle do konce roku 1919, pokud v jednotlivých případech sleva nepomíjí dříve.

Zákon tento počne účinkovati dnem vyhlášky. Provésti jej ukládá se ministerstvu veřejných prací a ministerstvu financí.

Podle § 215 a dalších obec. hor. zákona ze dne 23. května 1854 čís. 146 ř. z. podléhá míra dolová (45.116 m) a míra povrchová (115.000 m) ročnímu poplatku. Přebytky, jež nedosahují plné výměry míry důlní, podléhají poplatku podle poměru svého plošného obsahu.

Poplatek z měr jest do jisté míry uznáním horního regálu a odškodným za výdaje spojené s vykonáváním státního dozoru na hornictví. (Viz motivy k obec. hor. zák., Scheichenstuel, str. 394.)

Poplatek z měr vyměřen byl nař. min. financí ze dne 4. října 1854, čís. 267 ř. z. obnosem 6 zl. (12 K) ročně a měl býti zapravován v pololetních lhůtách napřed. Tato výměra byla, hledíc na nepříznivé poměry hornictví cís. nař. ze dne 29. března 1866, čís. 42 ř. z. snížena na 4 zl. (8 K) ročně. Již před tím bylo nař. min. financí ze dne 30. září 1859, čís. 181 ř. z. v případech uvážení hodných (chudá ložiska atd.) připuštěno snížiti poplatky na určitou nebo neurčitou dobu.

Konečně bylo min. nař. ze dne 25. dubna 1866, čís. 49 ř. z. místo placení v pololetních lhůtách napřed zavedeno placení ve čtvrtletních lhůtách pozadu.

Téže povahy, jako poplatek z míry, jest i poplatek z kutišť (plocha kruhu o poloměru 425 m), zákonem ze dne 28. dubna 1862, č. 28 ř. z. zavedený. Poplatek stanoven byl podle zákona tohoto roční částkou 20 zl. (40 K), snížen však cís. nař. z r. 1866 na 4 zl. (8 K) ročně. Co se týče lhůt platebních a snížení, platí pro poplatky z kutišť táž ustanovení, jako pro poplatky z měr. Vídeňská vláda předložila od r. 1896 počínaje říšské radě několikrát osnovu zákona o zvýšení poplatků z měr i kutišť; poslední osnova vypracována byla r. 1918, krátce před prohlášením československé republiky, žádná z nich nedostala se však pro různé překážky (uzavření říšské rady atd.) na pořad jednání sněmovních. Důvodem návrhu byl jednak neustálý vzrůst správních vydání báňských úřadů (v r. 1896 činila položka rozpočtu pro tyto úřady 484.180 K, v r. 1905 - 789.720 K, v r. 1909 - 979.115 K, v r. 1910 - 1,060.270 K), jednak okolnost, že hospodářské poměry hornictví rok od roku se zlepšovaly. R. 1876 činila na př. cena hornické a hutnické produkce 56,893.357 zl., r. 1910 však 400,853.894 K, tedy o 287 mil. 67 tisíc, 180 korun více.

Důvody, jež vídeňská vláda pro zvýšení poplatků z měr a kutišť uváděla, platí také pro území republiky československé. Poněvadž výhradné kutby jsou pouze přechodným oprávněním, provoz kutišť pak podle své povahy spojen je toliko s výdaji, naproti tomu míry jsou trvalým věcným právem, opravňujícím majetníka ke zužitkování vyhrazených nerostů, navrhuje ministerstvo veřejných prací, aby poplatky z měr zvýšeny byly na 40 K, poplatky pak z kutiště na 24 K ročně.

Podle zkušeností domáhali se výhody snížení poplatků pravidelně kutéři, kteří nemajíce opravdových úmyslů pátrati po vyhrazených minerálech, ohlašovali kutiště v terrainech méně výhodných, majíce pouze účely spekulační. Doporučuje se proto snížení poplatků na příště nepovolovati.

Projednati návrhy přísluší výboru finančnímu. Ministerstvo navrhuje, aby správa výboru o návrhu předložena byla Národnímu výboru ve lhůtě osmidenní.