Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Podle usnesení Národního shromáždění se nařizuje:

Cestmistrům, poříčním, přístavním, nadjezným, jezným, podjezným, asistentům poříční správy I. třídy, asistentům poříční správy II. třídy, plavidelníkům, podplavidelníkům, mostním a řídičům silničních parních válců, na něž se vztahuje služební pragmatika (zákon ze dne 25. ledna 1914, č. 15., pokud se týče č. 16. z. ř.) přiznává se charakter veřejných úředníků státu Československého a zařaďují se do tříd hodnostních podle skupiny E.

Státní zřízenci vyjmenovaní v § 1., kteří byli přijati podle platných ustanovení do kategorie sluhů a vykonali po roce určené zkoušky podúřednické pro příslušný obor služby s dobrým prospěchem, zařaďují se po nejméně 15leté době služební, do které se vpočítávají též léta ztrávená při vojsku, jakož i v provisorní státní službě, do prvé stupnice platové XI. hodnostní třídy.

Zřízenci, kteří neslouží po dobu v § 2. vyznačenou, zůstávají v hodnosti podúřednické potud, pokud nedosáhnou služební doby, stanovené v §u předchozím. V podúřednické hodnosti postupují podle dosavadní platové stupnice, pro podúředníky stanovené.

Pro přechodní dobu upravují se požitky státních zřízenců, jichž zákon tento se týká, tím způsobem, že se tito zřízenci zařadí do platové stupnice hodnostní třídy úřednické, která odpovídá jejich dosavadním požitkům s odečtením veškerých vedlejších příjmů: jako cestovní paušál, zvláštní přídavky a podobné, jež pokládati sluší za odměnu za stravné a jež jsou spojeny s výkonem služby jim přidělené.

Veškerá nařízení bývalých rakouských ministerstev, vztahující se k poměrům zařadění státních zřízenců v §u 1. vyjmenovaných, kteří při vydání tohoto zákona jsou ve službách státu, zůstávají v účinnosti.

V ostatním platí dosavadní pravidla a nařízení pro státní úřednictvo podle služební pragmatiky ze dne 25. ledna 1914, č. 15. z. ř.

Zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení.

Provésti zákon ukládá se ministru veřejných prací v dohodě s ministrem financí a ministrem vnitra.

Po stránce formální budiž návrh ten přikázán státně-zřízeneckému výboru, aby jej ihned projednal.

Otázkou úpravy poměrů služebních a s ní souvisícím uspořádáním hmotného postavení nižšího výkonného personálu státní stavební služby, do kterého náleží: cestmistři, poříční, přístavní, nadjezní, jezní, podjezní, asistenti poříční správy I. třídy, asistenti poříční správy II. třídy, plavidelníci, podplavidelnící, mostní a řídiči silničních parních válců, zabývala se již bývalá vláda rakouská v nepopíratelné snaze, aby úpravou touto vyšlo se co možná nejvíce vstříc přáním a prosbám personálu této služební kategorie, stále opakovaným v různých pamětních spisech, vládě podávaným.

Tak na příklad v pamětním spisu z února 1919, ministerstvu veřejných prací předloženém, podal spolek státních empiriků stručný přehled, jakým způsobem se jejich úprava služebních poměrů vyvinovala. Z něho vyplývá, že se spíše zhoršovaly zájmy hmotné této kategorie státních zaměstnanců, než aby jim bylo pomoženo. Mimo jiné poukazuje se v pamětním spise na to, že říšským zákonem ze dne 15. dubna 1873, č. 47 z. ř., v jehož důsledku zrušena byla XII. hodnostní třída (zákon ze dne 8. května 1873, z. ř. č. 73), byli státní empirikové zbaveni úřednické hodnosti, ve které byli až do vydání tohoto zákona a že zařaděni byli do kategorie sluhů, degradace to, kterou podnes těžce nesou a kterou se cítí i dotčeni ve svém hmotném postavení, a to hlavně proto, že se jejich postup platu neřídí již podle stupnice úřednické, jak by tomu bylo, kdyby byli úředníky zůstali, nýbrž podle stupnic pro sluhy anebo pro podúředníky zvláště sestavených, čímž se stává, že nemohou dosáhnouti na konci služební doby takového platu, aby se vyrovnal konečnému platu úředníka postupujícího podle služebního řádu (pragmatiky). Tato roztrpčenost byla ještě zvýšena, když se podařilo některým zřízencům při obsluze a opatrování pohyblivých jezů a plavidel na uplavněné Vltavě a Labi dosáhnouti úřednické hodnosti v XI. a X. třídě, ačkoli neměli žádného lepšího předchozího vzdělání, než jaké se vyžaduje u cestmistrů. Jest nesporno, že empiriky pronášené žádosti jsou v podstatě zcela odůvodněné, ježto se vyšinula služba silničního udržování z obvyklých kdysi mezí tím, že se rozmnožily a zvýšily požadavky moderního provozu na silnicích tou měrou, jakou se moderní provoznictví na silnicích zdokonalilo. Stačí v tom směru poukázati jenom na automobilismus, kterak se rozmohl v poslední době a kterak se ještě budoucně vyvine, zvláště když delší dobu nebude zvířecího potahu. Že však na řádném udržování silnic závisí bezvadný průvoz a že zavedením automobilů vzrostla odpovědnost výkonných orgánův, ustanovených pro udržování silnic, je samozřejmo a bylo by proto velkou nedůsledností státní správy silniční, nepostarati se o to, aby i výkonný personál silniční zastával svou obtížnou službu s opravdovou chutí a láskou, čehož lze bez velkých obtíží tím dosíci, že se upraví jeho nynější ubohé existenční podmínky tím způsobem, aby byly v souladu jak s poměry drahotními, tak i s požitky podobných zřízenců zemské správy v Čechách, která, upravivši zemským zákonem ze dne 3. října 1907, č. 63 z. z. služební poměry úředníků při okresních výborech v království Českém, zařadila okresní cestmistry mezi úředníky. Obdobné platí, přihlíží-li se k nižšímu personálu, jemuž svěřen jest dohled na provedené úpravy řek a na provedené uplavnění Labe a Vltavy, jež nutno stále v dobrém stavu udržovati, mají-li vůbec vyhověti účelům od nich požadovaným.

Podle platných ustanovení nastoupí cestmistr (certifikatista) po.skončené asi 14leté vojenské službě státní službu jako sluha, z nichž se mu započítá 11 let do civilní státní služby. Po roce, vykoná-li určenou zkoušku podúřednickou, stane se podúředníkem ve 4. stupnici platové s ročními požitky celkovými 1955 K a po každých dalších třech letech postoupí o jednu stupnicí platovou až do 10. stupnice, t. j. po 18 letech s konečnými požitky 2670 K, ke kterým se po dalších třech letech služby připočítá starobní přídavek 200 K, takže dosáhne tento státní zřízenec obyčejně v 56. roce svého věku a po úhrnné 33leté službě celkových požitků 2870 K, v nichž jest již zahrnuto: služné, příbytečné a oděvné. Odejde-li potom cestmistr do výslužby, přísluší mu zaopatřovací požitky ve výši jen 2000 K.

Naproti tomu činí požitky okresních cestmistrů v Čechách na konci platné pro ně 40leté služby průměrně 3570 K bez příbytečného. Podle navržené osnovy zákona dosáhnou státní cestmistři X. hodnostní třídy úřednické a mohou postoupiti platem až do třetí stupnice platové IX. hodnostní třídy; činí pak celkové požitky jejich 4160 K. Roční náklad, spojený s navrženým zařaděním státních empiriků do úřednické hodnosti, vypočtený podle přítomného stavu, činil by pro období 1919 54.331 K; tato částka bude míti postupem času, až empirikové dosáhnou také platových stupnic v IX. hodnostní třídě, zvýšení asi na 66.000 K.

Připomenouti sluší, že při této úvaze hledělo se jen na poměry cestmistrův, a to proto, že tato služební kategorie činí 79% veškerého nižšího personálu státní stavební služby.

K jednotlivým paragrafům osnovy uvádí se toto:

V § 1. jsou vyjmenováni všichni státní zřízenci státní stavební služby, na něž se osnova zákona vztahuje. Poznamenává se, že již 2 nadjezní, jeden asistent poříční správy I. třídy, 1 asistent poříční správy II. třídy, 9 jezných a 1 podplavidelník jsou zařaděni za úředníky v XI. a X. hodnostní třídě. Podle předchozího vzdělání jejich byli všichni dotčení zřízenci zařaděni do skupiny E služebního pořadu (pragmatiky).

§ 2. stanoví dobu, ve které lze hodnostní třídy dosíci. Provisorní služba vztahuje se jen na řídiče parních válců silničních, kterým se započítává doba služební před jejich definitivním jmenováním dosažená.

§ 3. upravuje poměry postupové pro případ, že by dotčení empirikové neměli ještě vyžadované 15leté služby, čímž se - pokud možno - má zameziti, aby věkem mladší nedosáhli vyšších požitků proti starším a předejdou se i nesrovnalosti ve službě.

§ 4. stanoví pořad, který nutno zachovati při jmenování nynějších empiriků za úředníky, aby jednotlivci nebyli zkráceni ve svých požitcích a nebylo zbytečně vyvoláno nedorozumění.

§ 5. zachovává dosud platná nařízení a ustanovení, za kterých jsou empirikové přijímáni do státní stavební služby. Zda a pokud tato nařízení nutno pozměniti se zřetelem na změněné poměry, rozhodnuto bude při budoucí reorganisaci státní stavební služby vůbec.

K §u 6. a 7. netřeba něco poznamenati.

Po stránce formální budiž návrh ten přikázán státně-zřízeneckému výboru, aby jej ihned projednal.