Zasedání Národního shromáždění československého r. 1919.

Tisk 907.

Zpráva

kulturního výboru

o návrhu členů Národního shromáždění Slavíčka, Freimana, Landové-Štychové a soudruhů (tisk č. 353)

na sestátnění školy pro vojíny-invalidy při Jedličkově ústavu pro zmrzačelé v Praze a přetvoření její ve výchovný a zaopatřovací ústav pro invalidy a mrzáky v republice československé.

Školský výbor podal o tomto návrhu zprávu již dne 6. května 1919, v níž navrhl resoluce: 1. aby vláda poskytla Jedličkovu ústavu pro děti mrzáky subvence ve způsobě stipendií pro nové chovance a stipendií pro výchovu učitelů pro mrzáky; 2. aby podporovala přírodovědeckou laboratoř zřízenou při Jedličkově ústavě pro děti mrzáky zárukou odběru učebných pomůcek pro školy od tohoto ústavu; 3. aby zřídila státní ústav pro zkoušení a normování prothes a za 4. aby zřizujíc státní ústav pro válečné invalidy upotřebila k tomu velkostatku Konopišťského.

O těchto návrzích radila se 1. července 1919 meziministerská konference, která vyslovila jen s návrhem 1. v zásadě souhlas, s jistou změnou, ostatní však uznala jednak za bezpředmětné, jednak za předčasné. Proto kulturní výbor 1. října 1919 o návrzích znova uvažoval a podává zprávu i návrhy podle námitek meziministerské komise pozměněné.

l. "Zemský spolek pro léčbu a výchovu mrzáků v král. Českém" zřídil a vydržuje Jedličkův ústav pro mrzáky děti a spojil s nim ve válečné době též péči o válečné invalidy. Dlužno rozeznávati mrzáky děti, kteří budou vždy, a válečné invalidy, kterých po čase nebude.

Sestátnit ústav pro mrzáky děti se nedoporučuje, poněvadž mu velmi prospívá soukromá dobročinnosti radostná práce dobrovolných pracovníků v ústavě, což obojí by bylo seslabeno jeho sestátněním. Je však žádoucí, aby dobrodiní ústavu bylo rozšířeno na největší počet dětí mrzáků. Podle zprávy, podané v meziministerské komisi, zřizuje spolek odbočky ústavu Jedličkova na Moravě i na Slovensku. K tomu je třeba vydatné podpory státu. Tato podpora, k níž meziministerská komise vyslovila souhlas, má se státi ve způsobě subvence určitou částkou, kterou by byl ústav povinen vyúčtovati. Subvence hodlají poskytnouti ministerstvo pro sociální péči a ministerstvo zdravotnictví, začež požadují zastoupení ve výboru i v ředitelství ústavu.

O stipendiích pro výchovu učitelů pro mrzáky sděleno v meziministerské komisi, že učitelé v Jedličkově ústavě požívají dovolené na školách, na nichž jsou ustanoveni, ale že ústav za ně platí substituta. Dodatečně oznámil zástupce ministerstva školství, že možno vyhověti návrhu, by se poskytovala stipendia pro výchovu učitelů pro mrzáky. Platí-li substituty za tyto učitele na školách Jedličkův ústav, mohlo by snad ministerstvo školství samo tento náklad s ústavem sejmouti a samo nésti.

2. K návrhu, aby vláda podporovala přírodovědeckou laboratoř, zřízenou při Jedličkově ústavu, zárukou odběru učebných pomůcek tam zhotovených pro školy, poznamenáno v meziministerské komisi, že ministerstvo školství jakož i zemské školní rady již ústavu vyšly vstříc, oznámivše všem školám ve státě, že doporučují, aby učebné pomůcky odbírány byly od přírodovědecké laboratoře Jedličkova ústavu a že laboratoř jest odbytem pomůcek uspokojena. Není tedy třeba, aby se strany státu se poskytovala ústavu nějaká záruka odběru, jejíž způsob by bylo též těžko stanoviti.

Stalo-li se tedy vyzvání takové ke všem školám, stalo se dosti. Možno jen ještě připomenouti, že zhotovování všelikých praeparátů, modelův a rozmanitých učebních pomůcek jest práce velmi vhodná pro mrzáky, kteří se jí také trpělivě oddávají. Je tedy i v zájmu výchovy mrzákův, aby laboratoř Jedličkova ústavu v té příčině požívala zvláštní záštity státu, kterou netřeba rozuměti záruku odběru.

3. S potřebami Jedličkova ústavu pro děti mrzáky souvisí dílna orthopaedická. Nejde tu jen o řemeslnou výrobu potřebných přístrojů pro mrzáky, nýbrž zvláště též o vynalézání a zkoušení takových přístrojů (prothes na př.), aby se hodily ke zvláštnímu způsobu každého jednotlivého zmrzačení. Není to tedy jen řemeslná výrobna, nýbrž ústav pro lékařsko-technické pokusy o vytvoření přístrojů vhodných ke každému zvláštnímu způsobu zmrzačení. Každý ústav pro mrzáky potřebuje nezbytně takovéto pokusné laboratoře. Zestátniti tuto orthopaedickou dílnu Jedličkova ústavu se nedoporučuje, poněvadž jsou četné takové dílny soukromé a nesmí býti vylučována zdravá soutěž.

Za to doporučuje se zříditi státní ústav ke zkoušení prothes, který by určoval normální typy. Neboť spotřeba prothes bude velká, zvláště u válečných invalidů. A tu je třeba, aby prothesy a zvláště jejich součásti měly normální typ, takže by se snadno daly celé nebo i jen porouchané jejich součásti vyměňovati. Tento ústav mohl by býti spojen s ústavem Jedličkovým.

V meziministerské komisi bylo k tomu poznamenáno, že ministerstvo sociální péče se právě zabývá organisací výroby prothes a zřízením ne státního, nýbrž pouze státně autorisovaného ústavu, který má býti součástí ústavu Jedličkova. Návrh, že byl již ministrem sociální péče schválen a má býti po projednání s ostatními súčastněnými ministerstvy předložen ministerské radě.

Meziministerská komise je toho mínění, že, když se návrh na zřízení státně autorisovaného prothesového zkušebního ústavu již projednává, provedení návrhu školského výboru zatím má být odročeno, poněvadž jeho provedení v případě zřízení ústavu takového stalo by se bezpředmětným.

Návrh školského výboru zněl, aby vláda zřídila státní ústav ke zkoušení a normování prothes. Jestliže ministerstvo sociální péče se zabývá organisací státem autorisovaného ústavu toho způsobu, je to vlastně počátkem ku provedení onoho návrhu a nemůže znamenat odročení jeho; a jestliže i vláda jednou návrh ten provede, není proto návrh ten nyní bezpředmětný. Proto kulturní výbor může správně při onom návrhu zůstati.

4. Školský výbor učinil návrh na zřízení státního ústavu pro válečné invalidy, hledě též k návrhu dra Schieszla (tisk 55), ve kterémž ústavu by byly zařízeny též školy, cvičebny a dílny a v němž by měli útulek též invalidi, neschopní k žádné práci. Ústavu tomu mohl by býti vzorem i vodítkem Jedličkův ústav pro děti mrzáky a oba ústavy mohly by býti funkcionálně spojeny. Ústavy ty třeba též vhodně umístiti u příležitosti vyvlastnění velkostatků. Školský výbor poukázal tu na Konopiště, kde byly umlouvány plány ke světové válce a kde by mohly nalézti opatření její oběti.

Meziministerská komise uznala zámek Konopiště za nevhodný k označenému účelu, k čemuž dlužno přisvědčiti. Poznamenala též, že při soupisu všech zámků, vhodných k umístění veřejných ústavů, který jest prováděn ministerstvem veřejných prací, se nalezne vhodný objekt k umístění státního ústavu pro válečné invalidy.

Ale meziministerská komise poznamenala též, že není možno jednat o použití určitého velkostatku, pokud nejsou známy aspoň všeobecné rysy zamýšleného ústavu pro válečné invalidy, nehledíc k tomu, že není dosud ministerstvem sociální péče zásadně rozhodnuto, zda vůbec a jaký ústav pro válečné invalidy bude zřízen. A z toho uzavírá meziministerská komise, že návrh školského výboru, aby "vláda, zřizujíc státní ústav pro válečné invalidy, upotřebila k tomu velkostatku konopišťského", je při nejmenším předčasný a že by jeho přijetím bylo praejudikováno případnému volnému rozhodování ministerstva sociální péče; a že proto je nutno nečiniti zatím v tomto směru nijaké usnešení.

K tomu se poznamenává, že snad bylo předčasné navrhovati Konopiště k účelům státního ústavu pro válečné invalidy; ale návrh, aby takovýto ústav byl zřízen, není předčasný, zvláště když ministerstvem sociální péče není dosud zásadně rozhodnuto, zda vůbec a jaký ústav pro válečné invalidy bude zřízen. Návrh má právě ministerstvo k rozhodnutí povzbuditi. V tom smyslu arci každý iniciativní návrh, vyšlý od Národního shromáždění, praejudikuje případnému volnému rozhodování ministerstva; ale není to důvodem, aby takové návrhy činěny nebyly. Proto třeba setrvat i na návrhu, aby vláda zřídila státní ústav pro invalidy a přikázala k jeho účelům vhodný vyvlastněný velkostatek.

Kulturní výbor předkládá proto Národnímu shromáždění tento návrh:

Vláda se vyzývá:

1. aby, přesvědčíc se o zdárné působnosti Jedličkova ústavu pro děti mrzáky, poskytla ústavu tomu jednak přiměřenou celkovou roční subvenci, kterou by byl ústav povinen řádně vyúčtovati a začež by dal zastoupení ve výboru i v ředitelství ministerstvům, poskytujícím jemu subvenci; jednak subvenci ve způsobě stipendia pro výchovu učitelů pro mrzáky;

2. aby zřídila státně autorisovaný ústav ke zkoušení a normování prothes;

3. aby zřídila státní ústav pro invalidy a přikázala k jeho účelům vhodný vyvlastněný velkostatek.

V Praze 1. října 1919.

Předseda:
Dr. O. Srdínko v. r.
Zpravodaj:
Dr. F. Mareš v. r.


Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP