Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Podle usnesení Národního shromáždění se nařizuje:

Zákon ze dne 20. dubna 1893 č. 68 ř. z. o právovědeckých a státovědeckých studiích a státních zkouškách zůstává prozatím v platnosti se změnami, dále obsaženými.

§ 2. odst. 1. uvedeného zákona bude zníti:

Doba studijní trvá nejméně osm semestrů. Tři z nich buďtež absolvovány před historickoprávní zkouškou, ostatních pět po této zkoušce.

V §u 4. uvedeného zákona nastanou tyto změny:

Č. I. lit. c) bude zníti: dějiny práva veřejného a soukromého v střední Evropě.

Č. I. lit. d) bude zníti: dějiny práva v území republiky československé.

Pod č. II. lit. a) až d), f) a h) na místě slova "rakouské" bude státi slovo "československé".

Č. II. lit. e) bude zníti: právo ústavní.

Pod č. III. lit b) na místě "přednášky o všeobecné srovnávací a rakouské statistice" bude "přednáška o statistice".

§ 5. odst. 1. uvedeného zákona bude zníti:

Státní zkouška historicko-právní koná se nejdříve v posledních čtyřech týdnech třetího semestru.

Zákon tento působí od zimního semestru 1919-20. O působnosti jeho pro studující, kteří počali svá studia před zimním semestrem 1919-20, jakož i pro studující vojíny rozhodne se nařízením.

Ministru školství a národní osvěty se ukládá, aby tento zákon provedli.

Po stránce formální navrhuji, aby návrh tento byl přikázán výboru školskému.

Studium a zkoušky na fakultách věd právních a státních byly v Rakousku upraveny posledně zákonem ze dne 20. dubna 1893 č. 68 ř. z.

Podle zákona ze dne 28. října 1918 č. 11 sb. z. a n, čl. 2., podle něhož veškeré dosavadní říšské zákony zůstávají prozatím v platnosti, byl i tento studijní a zkušební řád v naší republice recipován.

Již v Rakousku bylo v posledních letech, podobně jako jinde, mnoho jednáno i psáno o reformě studií právnických. I nyní kompetentní činitelé otázkou tou se obírají. Potřeba reformy je mimo diskusi, k reformě samé lze však přikročiti teprve po obšírném probadání celého souboru otázek sem náležejících a teprve tehdy, až poměry mezinárodní a světové alespoň poněkud budou upraveny a snad i ustáleny. Reforma, k níž by se již dnes přikročilo, nutně by měla ráz prozatímní a nic není tak nebezpečné, jako experimentovati v těchto věcech.

Tím však není řečeno, že by rakouský studijní řád měl bez změny dále platiti. Poměry v naší republice jsou v důležitých směrech zcela odlišné, než byly v Rakousku, a recipované rakouské právo neplatí u nás nezměněno. V mnohých otázkách provede ovšem právní život sám nutné korektury. Ve věci studijního a zkušebního řádu dlužno však ty korektury výslovně formulovati, jde zde o směrnici pro studia a pro zkoušky, základním požadavkem v zájmu studujících i učitelů je tu přesnost.

Jeví se tedy nezbytným výslovně konstatovati změny, jež se staly nutnými v dosavadním řádu již zřetelem ke změněným poměrům ve státě.

K tomu směřuje podaný návrh. K jeho jednotlivým ustanovením budiž poznamenáno:

Vykonati státní zkoušku historicko-právní po absolvování tří semestrů studia bylo dosud jen fakultativní, nyní má býti obligatorní. Tím se získá pro studium platného práva celých pět semestrů na místě dosavadních čtyř. Reforma tato je formální, neboť ve skutečnosti byl již způsob tento zachováván, když dobrovolnou shodou dřívějších rakouských právnických fakult bylo historicko-právní studium rozvrženo na tři semestry.

V historicko-právním studijním oddílu mají býti provedeny tyto změny:

Zavádí se nový povinný předmět "Dějiny práva v území republiky československé". Skládá se z dosavadního nepovinného předmětu "dějiny práva v zemích bývalé české koruny", k nimž se ostatně i dosud již důkladně přihlíželo při zkouškách o dosavadních rakouských říšských dějinách, a z nové přednášky o dějinách práva na Slovensku. Dosavadní říšské dějiny rakouské tím jako povinný předmět odpadnou.

Místo dosavadního německého práva nastupují dějiny veřejného a soukromého práva v střední Evropě. I tu jde z části jen o správnější označení dosavadního stavu. Označovaloť se často německým právem, co jeví obecný charakter evropský, na př. feudální, stavovské a městské zřízení. Zde bude také možno hleděti k osudům zemí českých v bývalé monarchii habsburské a zároveň také ke vlivům západoevropským na právo veřejné.

Dějiny soukromého práva ve střední Evropě by pak vedly k vylíčení dějin dnešního soukromého práva československé republiky z jeho českých, římských, německých a rakouských prvků.

Ovšem nešlo by tu o podrobnosti, nýbrž o přehled právního vývoje v hlavních rysech, při čemž by hlavní důraz spočíval na době nové.

Počet hodin jednotlivých předmětů bude určen prováděcím nařízením.

Nahraditi slovo "rakouské" při předmětech positivních slovem "československé" doporučuje se alespoň prozatím po dobu přechodnou a je ve shodě s vládním návrhem, podaným již Národnímu shromáždění (tisk 689). Teprve při reformě studijního řádu bude možno uvažovati o tom, zda by se nedoporučovalo nechati tyto předměty bez určitějšího označení (tedy na př. jen "právo soukromé"), jak tomu je v jiných evropských řádech studijních. Dnes jde jen o přizpůsobení dosud platného řádu studijního změněným poměrům.

Ježto se osnova dotýká věcí studijních, navrhuje se přikázati ji výboru školskému s určením 14denní lhůty.

V Praze 29. dubna 1919.