Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Na základě usnesení Národního shromáždění nařizuje se:

Zakazuje se káceti dříví v lesích, jež v den, kdy tento zákon nabude účinnosti, jsou ve vlastnictví obcí neb osad, jakož i v lesích, jež na základě ustanovení paragrafu 4. zákona ze dne.............. 1919, č. sb. zák. a nař, o úpravě poměrů obecního statku připadnou do vlastnictví podílníků ve smyslu uvedeného zákona.

Pokud toho nezbytně vyžadují zvláštní poměry v obci, zejména nutnost zásobiti obyvatelstvo dřívím, mohou politické úřady I. stolice k žádosti obce, pokud se týče vlastníka lesa, svoliti k tomu, aby se dříví kácelo v rozsahu, jejž tyto úřady určí.

Přestupky ustanovení tohoto zákona trestají politické úřady vězením do 3 měsíců a vedle toho peněžitou pokutou do 30.000 K.

Zákon tento nabude účinnost zároveň se zákonem o úpravě poměrů obecního statku, a pozbude účinnosti dnem 31. prosince 1919.

Ministr vnitra se však zmocňuje, aby ve srozumění s ministrem zemědělství pro dloužil účinnost tohoto zákona na rok 1920

Provésti tento zákon ukládá se ministru vnitra a ministru zemědělství.

V návrzích, jež podali Národnímu shromáždění posl. Pik a soudr. (tisk 80 a 165), dále v dotazu, jejž podali Národnímu shromáždění posl. dr. Franke a soudr. (tisk 619), jakož i ve zprávě zemědělského výboru Národního shromáždění (tisk 553) uvádí se, že lesy obecní, zejména lesy, jež jsou obecním statkem, byly v posledních letech velmi povážlivě pustošeny, neboť se z nich kácelo namnoze mnohem více, než činí roční přírůstek dříví. Také v anketě, kterou svolalo ministerstvo vnitra k vyslechnutí interesentův o otázkách, jež souvisí s úpravou poměrův obecního statku, bylo na tento národohospodářsky velmi škodlivý zjev s nejedné strany poukazováno, a navrhováno, aby vláda učinila opatření, by v roce 1919 bylo kácení dříví v obecních lesích zakázáno. Zmíněná zpráva zemědělského výboru (tisk 553) navrhuje také, by vláda tento zákaz vydala. Vláda uznává plně, že je v prospěchu řádného hospodaření v obecních lesích, aby zmíněný zákaz byl co nejdříve vydán. Leč - jak uvádí se také již v důvodové zprávě k vládnímu návrhu zákona o úpravě poměrů obecního statku - nepovažuje vláda z důvodů systematiky zákonů za účelno, aby zákonný zákaz kácení dříví v obecních lesích byl pojat do zákona, jímž mají býti nově upraveny poměry obecního statku; v tomto směru sluší zejména uvážiti, že zákaz kácení dříví má se vztahovati na všechny lesy, jež jsou ve vlastnictví obcí, tudíž nejen na lesy, jež jsou obecním statkem, nýbrž i na lesy, které jsou obecním jměním.

Z těchto důvodů vypracovala vláda návrh zvláštního zákona, jímž by zakázáno bylo prozatím pro rok 1919 kácení dříví v obecních lesích.

K jednotlivým paragrafům vládního návrhu sluší uvésti toto:

K paragrafům 1. a 2.

Zákaz káceti dříví vztahuje se v prvé řadě na všechny lesy obecní a osadní, t. j. na všechny lesy, jež v den, kdy zákon nabude účinnosti, jsou ve vlastnictví obce neb osady. Působnost zákona o úpravě obecního statku má dle ustanovení paragrafu 7. vládního návrhu tohoto zákona vztahovati se na všechny obce a osady, které mají dle posledního úředního sčítání lidu méně nežli 2000 obyvatelů. Naproti tomu působnost zákona, jímž zakazuje se káceti dříví v lesích obecních, má vztahovati se na všechny obce a osady bez rozdílu, tudíž i na obce, v nichž lesy tvoří "městský statek obecní".

Dle paragrafu 4. vládního návrhu zákona o úpravě poměrů obecního statku, mají osoby, které dosud užívaly lesa, jenž tvořil obecní statek, právo vykoupiti sobě od obce vlastnictví této nemovitosti; dojde-li k výkupu, připadne nemovitost (les) do vlastnictví dosavadních podílníků ve smyslu paragrafu 8. zmíněného vládního návrhu. Kdyby zákaz o kácení dříví vztahoval se toliko na lesy obecní, nebylo by účelu, jejž zákon sleduje, totiž zameziti pustošení lesů, plně dosaženo; ony lesy totiž, které v den, kdy zákon nabude účinnosti, jsou ve vlastnictví obce, které však později podílníci na základě paragrafu 4. zákona o úpravě poměru obecního statku vykoupí, nepodléhaly by zákazu kácení dříví. Důležitý zájem národohospodářský vyžaduje však, aby kácení dříví bylo také v lesích právě zmíněných zakázáno - proto uvádějí se v odst. 1. paragraf 1. vedle lesův obecních, výslovně také lesy posléze zmíněné.

Vzhledem k tomu, že mohou nastati v některých obcích zvláštní poměry, jež odůvodňují, aby byla povolena výjimka z všeobecného zákazu kácení dříví, ponechává se v odst. 2. § 1. úřadům možnost, aby výjimečně svolily ke kácení dříví. Za takové zvláštní poměry dlužno zejména považovati nutnost, aby obyvatelstvo bylo opatřeno dřívím. Ježto pro řádné hospodaření v obecních lesích jest nutno, aby výjimky byly obmezovány na nejmenší míru, pojato bylo do odst. 2. téhož paragrafu ustanovení, že, i když úřady výjimečně ke kácení dříví svolí, dlužno kácení dříví prováděti toliko v rozsahu, jejž úřady určí.

Rozhodování o tom, má-li býti výminečně uděleno úřední povolení ke kácení dříví čili nic, přikazuje návrh politickým úřadům I. stolice, a do působnosti politických úřadů odkazuje návrh také (v paragrafu 2.) trestní pravomoc ohledně přestupkův ustanovení tohoto zákona. Pro toto řešení kompetence úřadů rozhodla se vláda vycházejíc z úvahy, že nebylo by zajisté v zájmu zjednodušení správy veřejné, kdyby s jedné strany rozhodování o tom, má-li býti v konkretním případě povolena výjimka z všeobecného zákazu káceti dříví čili nic, a s druhé strany pravomoc trestní, pokud jde o přestupky ustanovení tohoto zákona, byla přikázána do působnosti úřadů různých (na příklad rozhodování o povolení výjimky ze zákazu do působnosti úřadů místní samosprávy a z druhé strany pravomoc trestní do kompetence úřadů politických). Mohlo by se sice namítati, že rozhodování o tom, má-li býti v konkretním případě výjimečně povoleno kácení dříví, mělo by býti přikázáno do kompetence úřadů místní samosprávy - po vzoru ustanovení § 7. zákona ze dne 14. ledna 1893, č. 11. z. z pro Čechy, dle něhož o žádosti obce za svolení ke kácení dříví v lesích obecních rozhoduje okresní výbor, pokud se týče při odvolání zemský výbor, leč nesluší přehlížeti, že na Moravě a ve Slezsku není okresních výborů, a že by tudíž rozhodování o této otázce, pokud by přikázána byla do kompetence úřadů místní samosprávy, bylo nutno v těchto zemích svěřiti zemskému výboru; zemskému výboru nedostávalo by se však namnoze potřebných znalostí místních poměrů nehledě ani k tomu, že by zemský výbor byl touto agendou zcela zbytečně přetěžován. Také dosavadní organisace úřadů na Slovensku mluví pro řešení navrhované.

Vzhledem k úzké souvislosti zákona o úpravě poměrův obecního statku se zákonem, jímž zakazuje se káceti dříví v obecních a některých soukromých lesích, doporučuje se, aby posléz zmíněný zákon nabyl účinnosti zároveň se zákonem o úpravě poměru obecního statku.

Zákaz káceti dříví v lesích, v § 1. vládního návrhu zmíněných, má býti prozatímním opatřením, kterým již nyní - dříve, než li se přikročí k pronikavé úpravě hospodářství lesního vůbec - má býti zabráněno pustošení lesův uvedených; ježto zákaz kácení dříví má ráz provisoria, stanoví se časové omezení účinnosti zákona na rok 1919; zároveň však pamatuje se v § 3. na to, aby umožněno bylo prodloužiti účinnost zákona na další rok v cestě nařizovací. Vzhledem k naléhavosti věci žádá vláda, aby vládní návrh byl projednán s urychlením a to, pokud možno současně s vládním návrhem zákona o úpravě poměru obecního statku.

Vládní návrh budiž přikázán výboru ústavnímu a výboru zemědělskému vždy se lhůtou 14ti denní.