Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Z usnesení Národního shromáždění se nařizuje:

Veškeré věci stavby vodních cest, pokud přejaty a prováděny budou československým státem a podle zákona z 11. června 1901, ř. z. č. 66 patřily do působnosti bývalého ministerstva obchodu ve Vídni, náleží nadále do oboru působnosti ministerstva veřejných prací.

Tento zákon nabývá platnosti dnem vyhlášení.

Ministrům obchodu a veřejných prací se ukládá, aby tento zákon provedli.

Ustanovením §u 13. odst. 3. zákona o stavbě vodních cest a provedení úprav říčních ze dne 11. června 1901, ř. z. č. 66, bylo nařízeno, že všecky věci, vztahující se k vypracování a provedení projektů vodních cest, v §u l. zákona toho vytčených, jakož i příslušná rozhodnutí, náležejí do oboru působnosti ministerstva obchodu, které též má vykonati stavbu.

Ustanovením §u 5. tohoto zákona pak zajištěny úpravy oněch řek v Čechách, na Moravě i ve Slezsku, které tvoří s průplavy v §u 1. vytčenými, nebo s řekami již uplavněnými, nebo teprv uplavňovanými, jednotnou síť vodní a které mají buď odtokem vody neb pohybem plavením pro budoucí vodní cesty zvláštní význam. Zároveň ustanoveno, že s provedením úprav říčních musí se počíti nejpozději současně se stavbou průplavů Ku provedení vodních cest zřídilo ministerstvo obchodu ředitelství pro stavbu vodních cest ve Vídni, toto ředitelství pak vyslalo do Prahy a Přerova expositury, kterým svěřeno provésti stavby vodocestné v Čechách a na Moravě.

Expositura v Přerově byla po dokončení jediné stavby vodocestné na Moravě, nádrže na Bystřičce, zrušena, kdežto expositura v Praze dokončila v prvním stavebním období do roku 1911 všechny určené stavby na středním Labi od Mělníka do Jaroměře a provádí dodnes mnoho dalších prací uplavňovacích a úpravných v této trati labské, i stavbu nábřeží podél Smíchova na střední Vltavě, se studiemi o dokonalejším splavnění této řeky.

Provádění úprav říčních nákladem 75 mil. korun, v §u 5 zákona vodocestného povoleným, příslušelo ministerstvu vnitra (od r 1908 nově zřízenému ministerstvu prací veřejných), které v zemích utvořilo zemské komise pro úpravy řek, opatřené zvláštními kancelářemi stavebními a právními.

Toto rozdělení prací do příslušnosti dvou ministerstev zakládalo se na zásadě, zjednané mezi ministerstvy, že mají náležeti umělé vodní cesty, tedy průplavy a řeky, uměle kanalisováním splavněné, do oboru ministerstva obchodu, které spravovalo provoz plavby vnitrozemní i námořní, kdežto přirozeně splavné vodní cesty, jakož i ostatní řeky mají svěřeny zůstati ministerstvu vnitra, nebo i ministerstvu prací veřejných, které je zvláštním oddělením pro stavby vodní až dosud v Čechách na Vltavě a Velkém Labi spravovalo.

Když pak tato národohospodářská činnost oběma směry, úpravním i vodocestným, se rozvinula, poznalo se, hlavně v Čechách, kde největší díl práce se prováděl, že různost v příslušnosti a rozdvojení prací vodních do dvou sborů, stavbou pověřených, je velikou závadou pro náležitý zdar těchto důležitých a nákladných prací.

Tvořiť zejména v Čechách hlavní toky země, které ředitelství vodocestné uplavňovalo s přítoky, na nichž prováděla úpravy zemská komise regulační, soustavu vodotoků tak jednotnou, že zasáhnutí v jedné části její má přirozeně vliv i na ostatní členy soustavy té, tak že, má-li se dosíci úplného zdaru, musí nejen program, nýbrž i způsob a postup v provádění prací na různých místech býti v úplném souhlasu. Toho však při rozdělení orgánů výkonných i centrálních úřadů, těmito věcmi pověřených, nebylo možno měrou náležitou dosíci; z toho pocházely pak četné stesky na nesoustavnost celého podnikání, jež neposkytovalo obrazu žádoucího jednotného celku a vznikalo nebezpečí, že značných nákladů nebude využito hospodářsky, účinku staveb pak že nebude plně dosaženo.

Též správa byla značně nákladná.

Vláda rakouská uznávala oprávněnost žádostí, od let kruhy odbornými i zájemníky vyslovovaných, aby soustředěno bylo vedení všech prací vodohospodářských. hlavně však vodocestných a úpravních v jednom prováděcím ústředí. Když pak pokus, provedený místodržitelstvím v Čechách, aby se dosáhlo aspoň souběžného postupu v pracích vodohospodářských v zemi zřízením "Ústředního výboru pro věci vodních staveb v Čechách" selhal, poněvadž pouze poradná činnost jeho, bez moci výkonné, nestačila odstraniti poznané závady, rozhodla se vláda rakouská soustřediti aspoň v ústředí věci staveb vodních cest a úprav říčních v ministerstvu staveb veřejných tím, že by byly věci vodocestné z ministerstva obchodu sem přeneseny.

Protože však s otázkou tou spojily resorty rakouské i další výměny kompetencí jiných, způsobeny spory, které zamezily provésti tento záměr.

Dnes, když republika československá nově buduje celou správu veřejnou, tedy i vodohospodářskou, jest na čase poznanou chybu napraviti přenesením věcí vodocestných s ministerstva obchodu do ministerstva prací veřejných, podle usnesení, učiněného ministerskou radou republiky dne 25. prosince 1918.

Pak bude lze říditi z jednoho ústředí aspoň provádění prací vodocestných a regulačních, zajistiti jejich soustavnost a tím i hospodárnost, zvláště pak urychleným rozhodnutím podporovati náležitý postup a zdárný výsledek prací těch a zjednodušením ústroje úřadů stavby konajících zvýšit a zlevniti výkonnost jejich.

Opírajíc se o tyto důvody, předkládá vláda Národnímu shromáždění jako prvé opatření, sledující naznačený cíl, návrh zákona, kterým mění se příslušnost ve věcech stavby vodních cest, jež přechází s ministerstva obchodu na ministerstvo veřejných prací.

Návrh tento ponechává prozatím všecka další ustanovení zákona vodocestného ze dne 11. června 1901, č. 66 ř. z., beze změny, vyslovuje toliko v §u l., že veškeré věci stavby vodních cest, pokud přejaty a prováděny budou československým státem, náležejí na dále do oboru působnosti ministerstva veřejných prací.

Tím napravuje se zároveň nejasné ustanovení §u 13. vodocestného zákona, které zavdávalo podnět k různým interpretacím a sporům.

V §u 2. ukládá se provésti zákon, jenž se ke schválení Národnímu shromáždění nově předkládá, ministrům obchodu a veřejných prací, kteří nařídí, čeho třeba, aby byla převedena správa do jiného oboru správního.

Poněvadž v pracích vodocestných i úpravných nepřetržitě se pokračuje, aby zmírnila se nezaměstnanost, jest nutno, zákon brzy projednati.

Proto se navrhuje, by se přikázala osnova příslušnému výboru pro vodní hospodářství, aby jej projednal ve lhůtě tří neděl.