Ministerstvo školství a národní osvěty
věnovalo poměrům národnostním
a potřebám školství v tak zv. zněmčeném
území od počátku své činnosti
plnou pozornost.
Muselo ovšem při tom přihlížeti
ku platným předpisům, které v otázkách,
o něž jde, hlavní obor působnosti přikazují
zemským úřadům školským,
s nimiž ministerstvo dle potřeby vždy bylo ve
styku. Nelze popříti, že bylo úřadům
školním překonati překážky
neobyčejné. V té příčině
dlužno poukázati zejména k tomu, že nejvyšší
úřad školní bylo teprve vybudovati,
že úřad ten i zemské úřady
školní trpěly nedostatkem vyškoleného
úřednictva, že platné zákony
rychlému projednání otázek nejpalčivějších
byly na závadu a že celá řada otázek
takových již v době válečné
zůstala nevyřízena.
Přes tyto překážky vykonaly zemské
školní rady v oboru školství menšinového
tolik, že nelze upříti jim plného uznání.
Tak v Čechách celá řada škol
menšinových zřízena a rozšířena,
pro mnohé získáno vhodnější
umístění, o zřízení
četných škol posud se jedná. Na Moravě
po převratu v místech zněmčených
zřízeno 16 nových měšťanských
škol a 31 škola obecná; i ve Slezsku konstatovati
lze potěšující pokrok, ač zde
abnormální poměry, pochybné hranice
atd. jsou zvláštní závadou.
I školám matičním věnovaly úřady
školní všemožnou péči i podporu.
Ze zpráv, jež jsem v uvedeném směru
od zemských školních rad si vyžádal,
plyne, že hlavní překážkou rychlého
zřizování a organisování škol
menšinových jsou posavadní předpisy
zákonné i bylo proto pomýšleti v prvé
řadě na nápravu v tomto směru. Po
četných poradách s povolanými znalci
přikročilo ministerstvo školství a národní
osvěty k vypracování osnovy zákona,
jímž vady posavadních ustanovení měly
býti odstraněny. Tím, že návrh
zákona podaný pány členy Národního
shromáždění K. St. Sokolem a druhy ve
školské komisi byl projednán, že návrh
ten ve 42. schůzi dne 3. dubna 1919 v 1. i 2. čtení
byl přijat, byla dle názoru znalců odstraněna
hlavni závada zdárného, rychlého vývoje
škol menšinových i jest zákon ten zárukou,
že školám menšinovým dostane se náležitého
zabezpečení, a že bez obtíží
bude lze české školy zřizovati všude,
kde po nich dostatečný počet českých
dětí volá.
Ministr školství a národní osvěty: G. Habrman v. r. |