Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Zkušenostmi za světové války nabytými se dokázalo, jak dalekosáhlého významu pro blaho státu jest polní hospodářství, o jehož zvelebení bude zajisté především pečováno povolanými orgány. Jedním z nejdůležitějších činitelů přispívajících k racionálnímu využití půdy jest zcelování hospodářských pozemků, které provádí na Moravě úřad pro agrární operace podle říšského zákona zcelovacího ze dne 7. července 1883, ř. z. č, 92, nebo podle zemského zákona zcelovacího, jakož i ministerského nařízení ze dne 5. července 1886

Úřad pro agrární operace na Moravě podléhá přímo zemské komisi pro agrární operace v Brně a poslední istancí, z jejíhož usnesení není odvolání, jest ministerská komise pro agrární operace při ministerstvu orby v Praze.

Prováděti těžké a odpovědné práce zcelovací uloženo jest technikům s vysokoškolským vzděláním a pomocným technikům, z nichž přijímáni byli vzhledem k velkým požadavkům na ně kladeným od r. 1911 výhradně absolventi odborných středních škol se zkouškou maturitní.

Kdežto služební poměry techniků s vysokoškolským vzděláním byly již před lety zákonitě upraveny, platí pro pomocné techniky dosud ministerské nařízení ze dne 24. října 1896, podle něhož měli se státi po 3leté službě stálými pomocnými techniky a při jisté kvalifikaci, které vzhledem k provádění důležitých prací a nabyté praksi dosáhnou, mohli býti jmenováni geometry, nebo vrchními geometry pro agrární operace. Nařízení toto se však na Moravě nepraktikovalo a učiněno na opětné žádosti výnosem ze dne 21. dubna 1910 pouze opatření, aby pomocní technikové, déle než 3 roky sloužící, byli jmenováni stálými pomocnými techniky.

Nehledě k tomu, že k definitivní úpravě nedošlo, neposkytují tato nařízení určitých nároků na starobní zaopatření, poněvadž se v nich praví, že pomocní technikové mají nárok na zaopatření ve stáří, nebo na odbytné, tedy absolutně ne na určité zaopatření. Dokladem toho jest případ pomocného technika adjunkta Karla Křepelky, který 17 roků u agrárních operací v Brně sloužil a v polovici ledna 1916 při konání vojenské povinnosti zemřel. Vdově po zemřelém byla po mnohých urgencích poslanců teprve po dvou letech přiřčena pense cestou milosti.

Ve služební pragmatice reservována byla pro pomocné techniky při úřadech podřízených ministerstvu orby skupina C, a tu doufali pomocní technikové pro agrární operace, že úprava jejich neutěšených poměrů se definitivně uskuteční. Bohužel nevešlo toto nařízení u pomocných techniků pro agrární operace v platnost, ač není ani z finanční stránky překážek vzhledem k malému počtu pomocných techniků, jichž jest nyní celkem 12, a vzhledem k tomu, že platy všech technických úředníků agrárních operaci hradí zcelující obce.

V jak neutěšených poměrech jsou pomocní technikové agrárních operací, je zřejmo nejlépe z uvedených dvou markantních případů, kdy pomocný technik 21 roků sloužící má jen příjmy X. hodnostní třídy, jichž se mu dostalo teprve na osobní žádost, a pomocnému techniku absolventu vyšší průmyslové školy se zkouškou maturitní nebyly téměř po 9leté službě u agrárních operací dosud přiřčeny ani požitky XI. hodnostní třídy.

Podle uvedených dat navrhují podepsaní:

l. Převzíti pomocné techniky úřadu pro agrární operace v Brně do svazků státních úředníků a zařaditi je podle služební pragmatiky do skupiny C s úředním titulem:

2. Započísti všechna služební léta jak do postupu, tak i do pense.

3. Vydati nařízení, aby za pomocné techniky přijímáni byli vzhledem k provádění technicky těžkých a odpovědných prací jen absolventi odborných středních škol se zkouškou maturitní (vyšší průmyslové - stavební odbor, lesnické a hospodářské), jak se již od r. 1911 praktikuje.

Návrh budiž přikázán výboru státnězřízeneckému.