Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Zákon ze dne 13. listopadu 1918 č. 37 sb. z. a nař. o prozatímní ústavě se mění takto:

Národní shromáždění jest schopno jednati a usnášeti se, je-li přítomna alespoň třetina poslanců. Usnáší se nadpoloviční většinou přítomných. Přítomnosti aspoň dvou třetin poslanců a dvoutřetinové většiny přítomných jest třeba ku změně tohoto zákona, zákona o všeobecných právech občanů, zákona ze dne 9. listopadu 1918 o osobní nedotknutelnosti členů Národního shromáždění a k usnesení o vypovědění války.

K volbě presidenta a ke schválení mezinárodních smluv (§ 10. lit. a) jest třeba přítomnosti nadpoloviční většiny poslanců a dvoutřetinové většiny přítomných.

Hlavou státu je president republiky, kterého volí Národní shromáždění (§ 6.).

Úřad presidenta trvá až do doby, kdy podle ústavy konečné nová hlava státu bude zvolena.

President republiky:

a) zastupuje stát na venek. Sjednává a ratifikuje mezinárodní smlouvy. Smlouvy obchodní, dále smlouvy, z kterých pro stát nebo občany plynou jakákoli břemena majetková neb osobní, zejména i vojenská, jakož i smlouvy, týkající se státního území, potřebují souhlasu Národního shromáždění,

b) je nejvyšším velitelem vší branné moci.

c) přijímá a pověřuje vyslance,

d) vypovídá podle usnesení Národního shromáždění válku a předkládá mu sjednaný mír ku schválení,

e) jmenuje vysokoškolské profesory, státní úředníky, soudce a důstojníky, počínajíc VI. třídou hodnostní,

f) má právo prominouti nebo zmírniti tresty i právní následky trestného činu. odsouzení nebo trestu, jakož i naříditi, aby trestní řízení nebylo zahájeno, anebo zahájené trestní řízem opět bylo zastaveno.

Každý vládní úkon presidenta republiky vyžaduje k své platnosti spolupodpisu příslušného odpovědného člena vlády.

President republiky má právo býti přítomen a předsedati schůzím vlády, vyžádati si od vlády a jednotlivých její členů písemnou zprávu o každé věci, která náleží do oboru působnosti dotčeného člena vlády.

Má právo pozvati vládu nebo jednotlivé její členy k úradě.

President republiky občas podává ústně nebo písemně Národnímu shromáždění zprávu o stavu republiky. Doporučuje mu k úvaze opatření, která pokládá za nutná a účelná.

President republiky má právo zákon usnesený Národním shromážděním, vrátiti s připomínkami do osmi dnů ode dne, kdy byl dodán jeho kanceláři. Nedodá-li vláda zákon kanceláři presidentově do osmi dnů po usnesení, učiní tak předseda Národního shromáždění.

Národní shromáždění zákon presidentem vrácený opět projedná. Setrvá-li na svém původním usnesení, musí zákon býti vyhlášen.

Moc výkonná a nařizovací přísluší vládě, jejíhož předsedu a členy (ministry) jmenuje a propouští president republiky.

Vláda volí ze sebe náměstka předsedy, který tohoto zastupuje.

Vláda jest odpovědna Národnímu shromáždění, které může jí nebo jednotlivému členu jejímu vysloviti nedůvěru. K usnesení je třeba přítomnosti alespoň poloviny poslanců a stane se prostou většinou hlasů.

Návrh na vysloveni nedůvěry musí býti podepsán nejméně čtvrtinou poslanců a přikáže se výboru, který o něm podá zprávu nejdéle do osmi dnů.

Vláda může podati v Národním shromáždění návrh na vyslovení důvěry. O návrhu tom jedná se aniž by přikázán byl výboru.

Vyslovilo-li Národní shromáždění vládě nedůvěru nebo zamítlo-li vládní návrh na vyslovení důvěry, musí vláda podati demisi do rukou presidenta republiky, který určuje, kdo vede vládní záležitosti do ustavení nové vlády.

Vyslovilo-li Národní shromáždění nedůvěru jednotlivému členu vlády, musí dotčený člen vlády podati demisi do rukou presidenta republiky.

Vláda sídlí v Praze. Rozhoduje ve sboru, jemuž přítomna musí býti, mimo předsedu nebo jeho náměstka, nadpoloviční většina členů vlády.

Vláda rozhoduje ve společných schůzích:

a) o vládních předlohách pro Národní shromáždění určených,

b) o všech věcech politické povahy,

c) o jmenováni úředníků, soudců a důstojníků neb o návrzích na jmenování funkcionářů, pokud jmenování je vyhraženo ústředním úřadům nebo presidentovi republiky.

President republiky stanoví po návrhu předsedy ministerstva, který z členů vlády (ministrů) řídí jednotlivé úřady zřízené k ob starávání nejvyšší správy státní a za ně odpovídá.

Zákony buďtež vyhlášeny do čtyř dnů po uplynutí lhůty v §u 11. uvedené, neužije-li president republiky práva v prvé větě §u 11. stanoveného. V případě uvedeném v poslední větě §u 11. buďtež zákony vyhlášeny do osmi dnů po opětném usnesení Národního shromáždění. Podepisuje je president republiky, předseda a onen člen vlády, jehož úřad jest pověřen provedením dotčeného zákona.

Mešká-li president mimo hranice státu, nebo je-li místo jeho uprázdněno, podepisuje zaň předseda vlády.

Nařízení podepisují ministerský předseda nebo jeho náměstek a nejméně polovina členů vlády.

Zákon tento nabývá účinnosti dnem vyhlášení.

Jeho výkonem se pověřují veškeří ministři.

Návrh na doplnění a změnu prozatímní ústavy vyšel současně z kruhů poslaneckých i z kruhů vlády. Návrhem Dra Meissnera a soudr. zamýšleno bylo upraviti vztah mezi presidentem a Národním shromážděním, pak presidentem a vládou. Vládní návrh směřoval hlavně k tomu, aby bylo Národnímu shromáždění vzato právo voliti vládu a pře neseno jmenování její na presidenta republiky. Výsledek porad ústavního výboru byl tento:

§ 6. byl změněn potud, že k volbě presidenta není třeba přítomnosti dvou třetin poslanců, nýbrž toliko nadpoloviční většiny jich. Totéž má platiti pro schvalování mezinárodních smluv, pokud dle §u 10. lit. a) přiznává se Národnímu shromáždění.

Změna v §u 7. jest důsledkem změny §u 6.

V §u 10. provedl ústavní výbor tyto změny: Pod lit. a) přiznává Národnímu shromáždění, aby schvalovalo některé mezinárodní smlouvy. Návrh, aby všechny mezinárodní smlouvy byly předkládány ku schválení Národnímu shromáždění, nebyl přijat. Ústavní výbor přijal změnu, navrhovanou zástupcem vlády, dle které souhlasu Národního shromáždění potřebují toliko smlouvy obchodní, dále smlouvy, z kterých pro stát nebo občanstvo plynou jakákoli břemena majetková nebo osobní, zejména i vojenská, jakož i smlouvy, týkající se státního území.

Do odstavce lit. c) bylo vsunuto slovo "pověřuje".

Nově přijata byla podle návrhu dra Meissnera a soudruhů ustanovení §u 10a a l0b, která ústavní výbor ještě doplnil ustanovením, že president republiky má právo býti přítomen a předsedati schůzím vlády. Z §u 10. lit. b) jest patrno, že styk presidenta republiky s Národním shromážděním bude možný a to nejen písemný, nýbrž i osobní. Rozumí se, že veškeré písemné zprávy a výzvy presidentovy Národnímu shromáždění potřebují dle §u 10. spolupodpisu odpovědného člena vlády.

Změna §u 11. jest rázu stylistického.

Podstatnou změnu provedl ústavní výbor v §u 14. Podle návrhu vládního přijal zásadu, že předsedu a členy vlády jmenuje a propouští president republiky. V ústavním výboru bylo několik opravných návrhů Dr. Franke navrhl, aby president republiky měl právo jmenovati ministry, vyslechnuv názor jednotlivých parlamentních klubů Národního shromáždění. Dr. Slávik jménem Slovenského klubu navrhl dodatek: "Národní shromáždění má právo veta ohledně jednotlivých osob". Dr. Meissner jménem soc. dem. klubu navrhl, aby bylo ponecháno Národnímu shromáždění právo voliti vládu; neučiní-li tak Národní shromáždění do 14 dnů po oznámené resignaci, přechází právo to na presidenta republiky. Ustavní výbor většinou hlasů rozhodl se pro návrh vládní, který přiznává presidentovi republiky, aby ministry jak jmenoval, tak i odvolával. K návrhu profesora Horáčka škrtnut bylo usnesení §u 14., kterým byl určen počet členů vlády v ústavě (17) a ponecháno tím presidentu republiky, aby počet členů vlády sám určil.

K §u 16. Podle vládního návrhu bylo by mohlo Národní shromáždění jednati o votu důvěry toliko, když vláda sama podá iniciativní návrh na vyslovení důvěry. Ústavní výbor naproti tomu navrhuje, aby o důvěře nebo nedůvěře mohlo býti jednáno nejen k návrhu vlády, nýbrž i k návrhu čtvrtiny členů Národního shromáždění.

Změny §u 17. jsou buď stylistické nebo důsledkem změny §u 14. o počtu členů vlády.

§ 18. jest důsledkem změny §u 14.

Změna §u 19. byla nutna vzhledem ku změně §u 11. a 14.