Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Podle usnesení Národního shromáždění se nařizuje:

Účelem úvěru pro živnostníky válkou poškozené jest poskytnouti příslušníkům živnostenského stavu v čl. lI. uvedeným úvěrové pomoci, aby udrželi neb zřídili živnosti, v těch případech, ve kterých nemohou jí dosíci dostatečnou měrou pravidelným živnostenským úvěrem.

Slovem "úvěr" v dalším tekstu tohoto zákona dlužno rozuměti úvěr pro živnostníky válkou poškozené.

Úvěru může se dostati:

a) majetníkům podniků živnostenských a obchodních, kteří již před válkou nabyli pevné hospodářské samostatnosti, jejichž živnost však ve válce poklesla, nebo úplně zanikla bez jejich viny jejich službou vojenskou, službou pro válečné účely, nebo všeobecnými válečnými poměry, výjimečně, a to jen v případech zvláštního zřetele hodných, též živnostníkům, kteří byli při vypuknutí války pomocníky;

b) vdovám a dětem po těchto živnostnících, provozuje-li se podnik dále na jejich vrub podle §u 56. odst. 4. živnostenského řádu.

Velikost, podmínky a způsob poskytování úvěru, opatřování prostředků pro něj, orgány, jejich působnost a řízení ustanoví organisační řád, jejž vydají nařízením ministři obchodu, financí a spravedlnosti v dohodě s ostatními zúčastněnými ministry pro celé státní území neb jednotlivé jeho části.

Za závazky z úvěrů, poskytnutých podle tohoto zákona a organisačního řádu, ručí ústavu úvěr poskytujícímu:

a) stát československý až do 50%,

b) země až do 10%,

c) příslušný zastupitelský okres až do 10%,

d) příslušná obchodní a živnostenská komora až do 10%,

e) obec až do 15%.

Zbývajících 5% záruky nese ústav úvěr poskytující; zřídí-li se pak společný oddělený podnik pro úvěry živnostníkům válkou poškozeným, sdružené ústavy podle úmluvy, a není-li jí, solidárně.

Pro příslušnost činitelů, uvedených pod c), d) a e), jest rozhodno sídlo živnostenského závodu, nebo sídlo hlavního závodu, pro jehož majetníka úvěr byl povolen, v den povoleného úvěru.

Ministerstvo obchodu se zmocňuje, aby v dohodě s ministerstvem financí povolovalo úrokové příplatky ke zlevnění úvěru. Příplatky budou uhrazeny z polovice státem, ze tří desetin zemí a ze dvou desetin příslušnou obchodní a živnostenskou komorou.

Ministerstvo obchodu se zmocňuje, aby ve shodě s ministerstvem financí upravilo pro Slovensko, bude-li potřebí, jiné rozvržení záruky za úvěr a příplatků úrokových, vyjímaje podíly na stát připadající, jež i pro Slovensko zůstanou nezměněny.

Živnostníkům, jejichž živnost ve válce poklesla nebo úplně zanikla bez jejich viny jejich službou vojenskou, službou pro válečné účely nebo všeobecnými válečnými poměry, může pro soukromoprávní pohledávky peněžní vzniklé do 31. prosince 1918 býti povoleno soudcovským výrokem příročí do 31. prosince 1919. Ministerstvu spravedlnosti se vyhrazuje, aby nařízením provedlo toto ustanovení a vyloučilo jisté pohledávky z příročí.

Peníze aneb věci místo nich z úvěru poskytnuté, jakož i věci pro živnost z vypůjčených peněz opatřené a výrobky z těchto věcí, pokud jsou v držení živnostníkově, nebo osoby třetí pro něho, jsou z exekuce vyloučeny do výše dosud nesplacené pohledávky z úvěru a na dobu jeho trvání.

Ustanovení předchozího odstavce neplatí o exekucích k vydobytí nebo zajištění úvěrů, poskytnutých podle tohoto zákona.

Ku podpoře úvěru (čl. I.) poskytuje se těchto úlev berních a poplatkových:

1. Veškerá právní jednání, všechny listiny, podání a úřední úkony, jichž vyžadovati budou organisace a provádění úvěru, jsou s vynětím směnek a soudního řízení osvobozeny od kolkových a přímých poplatků; toto poplatkové osvobození platí zejména:

a) pro organisační statuty a jednací řády orgánů úvěru, které podle organisačního řádu (čl. III.) mají býti ustanoveny, pokud by tyto akty jakožto soukromoprávní smlouvy společenské podle všeobecných ustanovení poplatkové povinnosti byly podrobeny, dále pro společenské smlouvy ústavů peněžních, pokud takové smlouvy by byly zřízeny výhradně pro přibrání ústavů peněžních k součinnosti v úvěru, a konečně pro veškerá podání nebo právní listiny a úřední úkony, jež vyskytnou se při úředních stycích orgánů úvěru s úředními orgány autonomní a státní správy,

b) pro ona, podle všeobecných ustanovení poplatná právní jednání a právní listiny a jinaké úřední úkony (úřední ověřování a pod.) a vůbec pro veškeré, podle všeobecných ustanovení poplatné právní akty, jichž vyžadovati budou povolování úvěru, dále zaúčtování, listinné osvědčování, výplata a její potvrzení, zajištění, vkladné z knihovního zajištění úvěru a výmazné kvitance.

Pro takové právní listiny, jichž podle povahy nemusí použito býti výlučně k účelům úvěru, jest poplatkové osvobození, které se povoluje podle předchozího odstavce, podmínečno.

2. Provozování úvěrních obchodů z těchto úvěrů, jež se děje ve společném podniku několika zúčastněných ústavů úvěr ten poskytujících a jež bude účetnicky samostatno, požívá výhod §u 85. a §u 100. odst. 11. zákona ze dne 25. října 1896, č. 220 ř. z., upraveného novelou ze dne 23. ledna 1914, čís. 13 ř. z.

Tomuto společnému podniku přísluší také osvobození od 20% (všeobecné) přirážky válečné a od přirážky rentabilitní podle čl. I. §u 1. čís. 3. čís. nařízení ze dne 28. srpna 1916, čís. 280 ř. z.

Podrobnější ustanovení o předpokladech a rozsahu berních a poplatkových úlev, které podle bodu 1. a 2. mají platiti, jakož i ustanovení, jimiž má zabráněno býti vyluzování a zneužívání, a pro zabezpečení a kontrolu řádného používání týchž úlev berních a poplatkových, vyhrazují se moci nařizovací.

Zákon tento nabývá účinnosti dnem svého vyhlášení.

Ministru průmyslu, obchodu a živností, ministru financí a ministru spravedlnosti se ukládá, aby zákon tento provedli.

Když se r. 1915 ukázalo, že se válka neskončí tak brzy, jak se při jejím vypuknutí předpokládalo, když také bylo zapotřebí stále širší okruh osob přibírati pro služby domobranecké a pro válečné úkony, ukázalo se též nutným postarati se o to, aby vrstvám kapitálově slabým a nejvíce postiženým, zajištěna byla pomoc, především však živnostníkům, aby byly znovuzřízeny a posíleny upadlé neb pokleslé živnosti jejich.

V bývalém Rakousku byl to zejména společný pracovní sbor českých ústředních organisací živnostenských na Moravě, který již ve schůzi 30. dubna 1915 uvažoval o pomoci živnostnictvu válkou poškozenému úvěrem, pro nějž utvořily by se zvláštní fondy. Myšlenka tato převzata byla a dále propracována oběma odbory zemské rady živnostenské na Moravě.

Záhy po podnětu moravském počaly se živnostenské korporace i v Čechách obírati horlivěji otázkou poválečného úvěru živnostenského, zejména byly to Jednota záložen, pražská obchodní a živnostenská komora a české ústředí pro věci zásobovací a hospodářské otázky poválečné.

Výsledkem úvah a porad bylo poznání, že řádné, vydatné a soustavné pomoci živnostnictvu poskytnouti lze jen za účinné podpory státu a že bude třeba otázku tuto řešiti v zásadě pro celou říši jednotně.

Proto také ústřední sbor zemské živnostenské rady na Moravě vstoupil ve vyjednávání o věci s dolnorakouským zemským výborem; z podnětů těch pak vzešly vídeňské konference v červnu a listopadu 1916, konané za účasti interesentů z celého Rakouska.

Věc úvěru pro živnostníky válkou poškozené zůstala již na pořadu jak v korporacích živnostenských, tak i v ministerstvu veřejných prací ve Vídni, které vypracovalo všeobecné zásady úvěrné pomoci pro středostavovské živnosti.

Zásady tyto projednány byly v živnostenském výboru, značně pozměněny ve prospěch živnostnictva a schváleny poslaneckou sněmovnou 16. listopadu 1917.

Vláda vídeňská vydala pak nově upravené podrobné zásady válečné úvěrní pomoci pro středostavovské živnosti.

Podle těchto zásad vypracovala zemská správní komise král. Českého návrh pravidel pro poskytování pomocného válečného úvěru; o návrhu tom jednáno bylo v Praze 3. června 1918 ve schůzi interesentů a návrh ten byl podle návrhů a námitek při poradě učiněných změněn a ministerstvu veřejných prací předložen s podotčením, že, jakmile dojde schválení ministerstva, svolá zemská správní komise první schůzi zemského úvěrního komitétu živnostenského a předloží jí návrh ten, aby byl projednán.

K tomuto svolání zemského úvěrního komitétu však již nedošlo.

Po státoprávním převratu podali členové Národního shromáždění Fischer, Slavíček, Votruba, Mlčoch, Rebš a soudr. návrh zákona o živnostenské úvěrní péči poválečné, který projednáván byl ve finančním výboru 7. ledna t. r., a bylo usneseno, aby návrh odevzdán byl vládě, která by vypracovala organisační statut a s nim shodující se nový návrh zákona.

Tato vládní předloha zákona přejala ze zásad, bývalým rakouským ministerstvem veřejných prací vydaných, vše, co interesenty živnostenskými bylo již projednáno a schváleno, a přizpůsobila se také co nejvíce návrhu, v Národním shromáždění podanému, rovněž na týchž zásadách založenému.

Zásadní změny obsaženy jsou v čl. II. sub a) poslední věta a v čl. IV.

Pokud se týče čl. II. sub a) poslední věty, vycházela vláda ze stanoviska, že nutno sice i pomocníky, kteří válkou skutečně poškozeni byli, pojmouti do účastníků úvěru, avšak teprve tehdy, když stali se živnostníky nabyvše živnostenského oprávnění buď podle živnostenského řádu neb podle nařízení ze 7. prosince 1915, č. 364 ř. z.

Ježto však všobecným ustanovením by akce úvěrová zejména po stránce finančního zatížení přespříliš vzrostla a ježto poskytnutí úvěru živnostníkům, kteří před válkou nebyli samostatní, má býti výjimkou, bylo ustanovení ono omezeno na případy zvláštního zřetele hodné.

Čl. IV. stanoví, kteří činitelé ručí za úvěry poskytnuté. Kvota státu zůstala nezměněna, zmenšily se však kvoty zemí, zastupitelských okresů a obchodních a živnostenských komor tím, že do veřejných činitelů, kteří přejímají záruku, pojaty byly obce s kvotou 15%. Původní návrh ministerstva obchodu požadoval na místních činitelích, kteří sice nebyli vyjmenováni, do nichž však byly počítány obce, živnostenská společenstva, peněžní ústavy, spolky a pod., kvotu 20%; převzetí kvoty mělo se státi podle dohody těchto místních činitelů, a měla tím býti zdůrazněna stránka živnostenské i místní svépomoci a solidarity.

Ježto však vyskytly se obavy, že by dohodování výše naznačené mohlo míti v zápětí průtahy v poskytování úvěrů, bylo nutno 15% záruky, státem, zemí, nebo i zastupitelskými okresy a obchodními a živnostenskými komorami neuhrazených, přenésti na obec, v níž v den povoleného úvěru jest závod, nebo hlavní závod úvěrníkův.

Zbývajících 5% záruky ponese peněžní ústav, který zavázal se poskytnouti úvěru, za úvěry jím poskytnuté, zřídí-li se pak společný oddělený podnik pro úvěry živnostníkům válkou poškozeným, sdružené ústavy podle úmluvy, a není-li jí, solidárně.

K čl. VI. dlužno připomenouti, že, neměl-li zákon býti zdržen jednáním s kompetentními činiteli na Slovensku, jež jest nutné vzhledem k odlišným poměrům hospodářským a správ ním, bylo nutno do zákona pojmouti příslušné zmocnění, a nařízení týkající se Slovenska bude vydáno s největším urychlením.

K čl. IX. budiž podotčeno, že bylo nutno z poplatkových osvobození vyjmouti směnky a celé soudní řízení až na hypotekární zápisy, jež zůstávají osvobozeny stejně jako výmazné kvitance.

Pokud jde o úlevy berní, nebylo možno ponechati naprosté daňové osvobození, jak původně bylo navrhováno.

Též válečné úvěrní banky (čís. nařízení ze 25./X. 1914, č. 295 ř. z.), které mají účel válečného úvěru, tedy účel podobného rázu, nejsou od daně úplně osvobozeny. Jde tu přece jen o výnos z provozování obchodů úvěrních, tedy o činnost výdělečnou, která je kriteriem poplatností berní podle §§ů 1. a 83. zákona o os. d. Podle ustavení §u 4. citovaného zákona (i při podnicích veřejně účtujících obdobně užívaného) může býti sice uděleno osvobození od výdělkové daně podnikům, směřujícím ku podpoře zájmů veřejných, dobročinných a obecně prospěšných, které však nedosahují trvale žádného zisku, nebo dosahují zisku, který nepadá na váhu pro svou nepatrnost.

Při poskytování poválečného úvěru živnostenského není však naprosto vyloučeno dosíci značnějšího zisku; účelem tohoto úvěru je posíliti živnostenské podnikání, zvýšiti jeho výkonnost a výdělečnou způsobilost a také přece lze očekávati prosperitu podniků, jimž úvěru se dostane. Přihlíží-li se k ustanovení § 84. zákona os. d., je dosažený zisk a jeho rozdílení přímo překážkou daňového osvobobození ve případech, o nichž jedná ustanovení tohoto paragrafu pod lit. b) e) f).

Vzhledem k tomu, jakož i vzhledem k závazkům státem převzatým byly berní úlevy obmezeny na to, že se společnému podniku zúčastněných ústavů přiznala výhoda podle §u 85. a §u 100. odst. 11. zák. o os. daních, jak tomu je též u řečených již válečných bank úvěrních podle cís. nařízení ze dne 25. října 1914, č. 295 ř. z. (§u 2 a 3) a jak stanoveno bylo také zákonem ze dne 28. prosince 1911, č. 243 ř. z. (§ 1.) pro obecně prospěšná stavební družstva.

Mimo to osvobozen jest tento společný podnik od přirážek válečných.

Bylo vypuštěno, aby byl vyloučen zisk ze závěrek jednotlivých účastníků pro zdanění a rovněž bylo ustanovení, týkající se zvláštních fondů, bylo možno vypustiti.

Ježto peněžní ústavy z části převezmou záruku za úvěry, bude zajisté třeba, aby bylo pamatováno na tvoření dostatečných reserv k úhradě podílu, který je eventuálně postihuje při ztrátách utrpěných, poskytují-li úvěru živnostníkům válkou poškozeným.

Takovýmto zvláštním reservním fondům jednotlivých zúčastněných ústavů, které mají sloužiti výlučně k úhradě ztrát, spojených s účastí v úvěru, nemůže však býti odpírána povaha reserv speciálních podle §u 95. lit. f) zákona o os. d. Fondy takové jsou již ex lege speciálními reservami podle citovaného §u 95. lit. f) a jsou pak jak příděly těmto fondům (předpokládajíc jejich přiměřenost), tak i připisované jim úroky daně prosty.

Není také potřebí, aby se pojalo do osnovy zákona ustanovení, jež by se týkalo dodatečného zdanění nezdaněných reserv ztrátových po konečném vypořádání; otázka ta je upravena v §u 96. zákona o osobních daních (první věta).

V organisačním řádu, který vydá vláda jakožto prováděcí nařízení, bude na rozdíl od centralisace navržené v zásadách bývalého rakouského ministerstva veřejných prací poskytnuto okresním (místním) komitétům rozsáhlé samostatné působnosti, zejména v povolování úvěrů, a bude také živnostenskému úvěrnímu družstevnictví ponechána rozsáhlá spolučinnost jak správní, tak i úvěrní. Vláda jest toho mínění, že živnostenská úvěrová akce poválečná bude podkladem jak pro tvoření nových úvěrních družstev živnostenských, tak i pro vybudování a rozvoj živnostenského úvěrního družstevnictví vůbec.

Osnova tato budiž přikázána živnostenskému, finančnímu a právnímu výboru Národního shromáždění, jimž budiž vzhledem k naléhavosti věci dána třídenní lhůta, aby podaly zprávu.