Národní shromáždění československé 1918 – 1920

V dotazu ze dne 12. března 1919 (tisk č. 607) uvedeno na počátku, že bylo ministerstvem pro zásobování lidu uvolněno mletí obilí, získaného konsumenty za starého režimu per nefas; protože však posud takový výnos ministerstvem pro zásobování lidu vydán nebyl, podotýká se, že tvrzení to zakládá se patrně na nedostatečné informaci.

Ministerstvo pro zásobování lidu vydalo naopak podřízeným politickým správám opětovně, posledně pak znovu výnosem ze dne 20. března 1919 č. 19.114 pokyny, týkající se výdeje mlecích výkazů neproducentům, při čemž bylo stanoveno za podmínku, že strany, výhody té se domáhající, vzdají se odběru výkazních úředních lístků na chléb, resp. mouku. Mimo to bylo obecenstvo několikráte na povolenou tuto úlevu upozorněno denním tiskem.

Pokud se týče návrhu, aby si rolnictvo mohlo nyní po všeobecně provedených rekvisicích volně dáti obilí semílati, ježto jest vyloučeno, aby se dalšími rekvisicemi dosáhlo dodávky obilí ze staré sklizně, poznamenává se, že rekvisice dosud skončeny nejsou, že podle zkušenosti v jednotlivých případech musí se často prováděti dodatečné ještě revise, a že navrhované uvolnění mletí by mělo za následek, že by rolníci, resp. velkostatky, které své povinnosti dodací nevyhověly a obilí na úkor poctivých a své povinnosti dbalých producentů ukryly neb zašantročily, snad se i definitivně vyhnuly své povinnosti.

Podle platných ustanovení o námezdním mletí mohou si producenti obilí dáti semlíti v čas, ježto doba platnosti mlecích výkazů, resp. doba výstačná, jest dosti dlouhá a snad možno ještě výjimky povoliti.