Národní shromáždění československé 1918 – 1920

K uvedenému dotazu má ministerstvo železnic za čest předeslati, že již před válkou dávaly se volné pozemky, náležející státním drahám, do pachtu z největší části hlídačům dráhy a jiným potřebným zřízencům nižších kategorií, pokud se ucházeli o pacht takovýchto pozemků.

Během války stoupala v důsledku stále obmezenějších přídělů potravin značně poptávka po kulturní půdě, z kteréž příčiny bylo nutno, ježto i jiným potřebným železničním zaměstnancům bylo třeba poskytnouti této výhody odebrati zřízencům, kteří měli nadbytek železničních pozemků v užívání, přebývající část a přiděliti ji novým žadatelům. To však se provádělo se vší šetrností a jen do té míry, aby prvotní držitel nebyl takovýmto opatřením donucen ke zmenšení stavu chovného zvířectva a neutrpěl hmotných škod.

Tímto zajisté humánním zařízením se však podstatně nezměnilo celkové percentuelní rozdělení železniční půdy mezi jednotlivé kategorie, zvláště pak ne ve prospěch lépe situovaných, anebo výše postavených zaměstnanců, což nejlépe vysvítá z toho, že připadalo:

Snaha, aby výhod z propůjčených ploch železničních dostalo se co možno velké části zřízenectva, vedla dále k získávání nových, dosud nekultivovaných ploch železničních pro účely hospodářské.

Tímto způsobem byla také získána v r. 1918 v Uh. Hradišti plocha, dosud užívaná tamnějším cukrovarem, která v měsíci květnu byla upravena a mezi železniční zřízence rozdělena. Též přednostovi odboru pro udržování trati byla přikázána jedna míra tohoto pozemku, kterou osázel brambory z přídělů, jež byly pěstitelům bramborů v měsíci dubnu 1918 býv. ředitelstvím Sev. dráhy ve Vídni úředně dány. Uvedený přednosta, který je svoboden, rozdílel však sklízené brambory nezištně svým kolegům, kteří neměli příležitosti pěstovati zemědělské plodiny.

Z toho, co bylo uvedeno, je zřejmo, že při rozdělování železničních pozemkových ploch bylo vždy dbáno zásady sociální spravedlnosti, a nynější železniční správa bude tím více bdíti nad tím, aby vyslovená zásada byla vždy přísně dodržována a aby se při novém rozdělení železničních pozemků, které se z technických důvodů může státi jen postupně, přihlíželo především k nejpotřebnějším zaměstnancům nižších kategorií, zejména k otcům četných rodin a k chovatelům zvířeny a to především k těm, kteří vlastních pozemků ve větší míře nemají.