Národní shromáždění československé 1918 – 1920

V roce 1875 převzaty byly cejchovní úřady z rukou samosprávy do správy státní a dle § 10. nař. min. obchodu ze dne 3. dubna 1875 ř. z. č. 45 byly výkonnými orgány, jež měly pečovati o zachováváni předpisů vydaných k zákonu ze dne 23. července 1871 ř. z. č. 16 o míře a váze, ustanoveni cejchovní úředníci s titulem cejchmistra.

Tímto převzetím bylo postaveno cejchovnictví na pevnější základ a umožněn mu pravidelnější vývoj.

Poněvadž průmysl a obchod byly tehdy ještě v počátcích svého vývoje, nebylo ani cejchovnictví, jehož rozkvět podmíněn byl rozkvětem obchodu a průmyslu, na tom stupni, jako dnes a nebylo v úřadech, po případě mimo úřad dostatek práce, aby úředníci mohli býti pravidelně zaměstnáni.

Jen v okresech, kde soustředil se obchod a průmysl, byly zřízeny cejchovní úřady, kde úřadovalo se denně a kde byl zaměstnán i větší počet úřednictva (v Praze, v Plzni, v Brně, Olomouci, Mor. Ostravě a Opavě).

Tam, kde obchod a průmysl byl nepatrný, byly cejchovní úřady zřizovány jen v takovém rozsahu, aby se vyhovělo nutné potřebě zájemníků. Omezovalo se tudíž úřadováni cejchmistra tehdy na dva, po případě tři až čtyři dny v týdnu.

Rovněž i úřední práce mimo úřad v tehdejší době nebylo tolik, aby byl cejchovní úředník plně zaměstnán.

Pro úřady, kde se úřadovalo denně, požadovalo se již tehdy, vzhledem k důležitosti a množství různorodé práce, pokud to bylo možno, vyšší kvalifikace a byli cejchmistři ihned po převzetí úřadů do státní správy, zařazeni dle výnosu ministerstva obchodu č. 29.622 z r. 1875 na základě nejvyššího rozhodnutí ze dne 17. září 1875 do IX. třídy. Dodatečně pak ministerským nařízením ze dne 21. června 1894 č. 32.480 zřízena byla v takových úřadech místa cejchmistrů v X. a výnosem ministerstva obchodu ze dne 16. května 1893 č. 25.337 též místa v XI. třídě hodnostní.

Jinak tomu bylo s úředníky t. zv. venkovských cejchovních úřadův, kde pro malé množství práce úřadovalo se jen v určité dny v měsíci. Tito mohli za takových poměrů tehdy vykonávati úřad jen jako vedlejší zaměstnání, majíce, pokud vykonávají úřad, charakter veřejného funkcionáře a podléhajíce v této vlastnosti své týmž předpisům služebním jako ostatní státní úředníci (§ 2. zák. ze dne 31. března 1875 č. 43 ř. z.).

Jmenováni mohou býti, dle uvedeného zákona, úředníky jen tehdy, když podrobí se odborné zkoušce po odbyté delší praksi a uznáni jsou, pokud se týče záležitostí technických, za způsobilé.

Ve výnosu ministerstva obchodu ze dne 2. prosince 1892 č. 57.508 a ze dne 15. října 1893 ř. z. č. 152 jest výslovně vytknuto, že osoby, které odborné zkoušky z cejchovnictví nemají, nemohou býti ustanoveny cejchmistry nebo cejchovními příručími.

Roční plat smluvních cejchmistrů byl ustanoven na 240 až 600 K ročně, dle toho, jaký okruh působnosti dotyčný cejchovní úřad měl a hlavně, jaký byl výnos cejchovního úřadu!

Žádosti jednotlivců byly pravidelně odmrštěny, neboť normální cejchovní komise ve Vídni ukazovala na to, že úředníci mají diety za výkony mimo úřad a čítala je, ačkoliv jsou odměnou za mimořádné výkony úředníka, do jeho platu.

Ukazování na diety a cestovné není vhodné, poněvadž příjem ten jest jenom náhradou za skutečné cestovní výdaje, které nelze počítati za výdělek.

Rozkvětem obchodu a průmyslu vzrostla práce v cejchovních úřadech i mimo ně a tak nemohou se úředníci tito věnovati jinému povolání a tím své hmotné postavení zlepšiti, neboť nyní i při nejmenších úřadech, kde je samostatný cejchmistr - ve mnohých případech jsou dva i tři menší úřady spojeny v rukou jednoho technického funkcionáře - jest tolik práce, že nemůže dotyčný cejchmistr provozovati jinou výdělečnou činnost, aby tím úřední jeho postavení, jeho nepředpojatost ve službě nebo důstojnost úřadu nebyla dotčena.

Rovněž i druh předmětů k cejchování předkládaných vyžaduje pro svoji složitost a přesnost zcela jiného vzdělání úředníka, než tomu bylo před 50 roky.

Aby mohl úředník celou obsáhlou látku ovládnouti, nutno voliti úřednictvo pečlivě a přijímati nyní i u venkovských úřadů jen úředníky s vyšším vzděláním.

I ministerstvo obchodu nahlédlo, že musí konečně něco pro tyto smluvní úředníky býti, pokud se týče jejích hmotných poměrů, v jich prospěch učiněno, a tak byli výnosem téhož ministerstva ze dne 18. června 1896 č. 26.155, vydaného na základě nejvyššího rozhodnutí ze dne 28. dubna 1896 převzati někteří smluvní cejchmistři venkovských cejchovních úřadů, do definitivní státní služby.

V tomto ministerském výnosu bylo také správně poukázáno na okolnost, že již tehdy r. 1896 nebylo možno považovati úřadování ve venkovských úřadech cejchovních za vedlejší zaměstnání a zároveň přiznáno, byť i jen zakrytě, že dosavadní požadované vzdělání pro venkovské cejchovní úřady nestačí a že musí pro budoucnost býti obsazovány uchazeči s úplným středoškolským vzděláním.

Tito ovšem se pro nepatrný plat a špatné postupové vyhlídky jen zřídka hlásili.

A v témž výnosu se praví, že ti, kteří se stali definitivními v XI. třídě, jsou z dalšího postupu vyloučeni, poněvadž byli by tím postaveni na roveň úředníkům inspektorátních cejchovních úřadů, kteří konají zcela jiné práce, ku kterým je zapotřebí i vyššího vzdělání a poněvadž - což asi byl hlavní důvod - výnos venkovských úřadů nekryl by výdaj s povýšením úředníků spojený.

Důvody tyto jsou dnes neudržitelné. Až do roku 1917 bylo v Čechách každoročně z těchto smluvních úředníků 3 až 4, na Moravě a ve Slezsku 2 až 3 převzaty do definitivní státní služby.

Od roku 1917 nebyl jmenován žádný. A tak dnes má ještě v Čechách 11 technických smluvních úředníků, na Moravě a ve Slezsku rovněž 11 plat 240 až 600 K ročně. 34 těchto úředníků v Čechách, na Moravě a ve Slezsku pak plat 600 až 1000 K ročně. Plat 1000 až 1200 K ročně jen v několika málo případech.

Sluší podotknouti, že normální cejchovní komise ty cejchmistry, kteří mají 600 K ročně platu, považovala za plně, t. j. každodenně zaměstnané.

A přitom vláda vídeňská, nešetříc humanity, nedala úředníkům, majícím plat menší než 600 K ročně, žádného drahotního přídavku.

Teprve ti, kteří mají přes 600 K ročně, obdrželi dle počtu členů rodiny 168 až 396 K ročně, tedy daleko méně, než výpomocní sluhové.

Tedy plat státního zaměstnance, který jest ve smyslu § 2. al 3. zákona ze dne 31. března 1875 ř. z. č. 43 veřejným funkcionářem, obnáší ještě dnes 20 až 50 K, výjimečně 50 až 10 K měsíčně, tedy 66 haléřů až 1 K 66 h, výjimečně pak 1 K 66 h až 3 K 33 h denně.

Ti pak, kteří jsou tak šťastni, že mají plat přes 600 K ročně, mají na drahotním přídavku denně 45 haléřů až 1 K 08 h.

Ostatní nemají vůbec žádného.

Při tom dlužno připomenouti, že jsou mezi nimi i úředníci s maturitou, kteří mají za sebou i více než desetiletou, ostatní úředníci i dvaceti-, třicetiletou a víceletou dobu služební.

Rovněž řádného pensijního zaopatření nemají.

Stane-li se cejchmistr nezpůsobilým, tu postupuje se v zaopatření dle min. nařízení ze dne 17. března 1908 ř. z. č. 75 tím způsobem, že dotyčný dostane za určitých předpokladů dar z milosti ve výši až 70% posledního platu, nejvíce ale 1000 K; pozůstalé vdově přiznává se nejvýše 50%, nejvíce ale 700 K ročně. Dětem jako dar z milosti 20 až 40% posledního platu otce, ale ne více, než 300 až 600 K, dle toho, je-li sirotek bez otce, nebo bez otce i matky.

Za tuto mzdu a za těchto poměrů nedůstojných člověka, konají smluvní cejchmistři práce až na jisté výjimky uvedené v § 4. nařízení min. obchodu ze dne 3. dubna 1875 ř. z. č. 45 tytéž, jako úředníci inspektorátních cejchovních úřadů, kteří jsou zařazeni do hodnostních tříd; jsou dle § 12. odst. II. téhož nařízení, technickými znalci při revisích měr, vah a závaží a dle výnosu min. obchodu ze dne 5. února 1892 č. 4473 ex 1891 i odbornými znalci u soudů a příslušných úřadů.

Poněvadž ve venkovských cejchovních úřadech jest jen jeden technický smluvní cejchovní úředník, musí týž veškery zodpovědné práce konati samostatně.

Celkem jest smluvních úředníků cejchovních v Čechách 42, na Moravě a ve Slezsku 23, tedy dohromady 65.

Smluvní techničtí úředníci cejchovní nepodléhají ustanovením nařízení veškerého min. ze dne 25. ledna 1914 o pomocném kancelářském personálu při státních úřadech a ústavech; proto nejsou též jich příjmy upraveny zákonem o kanc. oficiantech.

Státně-zřízenecký výbor doporučuje proto Národnímu shromáždění, aby schválilo připojenou osnovu zákona ve znění referentem pozměněném a výborem schváleném.

Smluvní cejchmistři a výpomocné technické síly přejímají se do stavu státních úředníků, zařaděných do hodnostních tříd.

Veškerá ustanovení platná pro státní úředníky, zejména zákon z 25. ledna 1914 ř. z. č. 15 o služebním poměru státních úředníků a sluhů (služební pragmatika) nabývají tím i pro ně platnosti.

Ve smyslu předposledního odstavce § 52. služební pragmatiky zařaďují se do skupiny "D" schematu pro časový postup v tomto paragrafu stanoveného.

Smluvní cejchmistři a výpomocné technické síly, jichž celková služební doba jest kratší čtyř roků, obdrží služební požitky přiznané praktikantům úřednické skupiny "D". Rozdíl mezi těmito požitky a jich nynějšími ponechá se jim však jako doplňkový přídavek, jenž se po dosažení vyšších normálních požitků zastaví.

Smluvní cejchmistři a výpomocné technické síly zařadí se, činí-li jejich civilní služební doba nejméně 4 léta, do XI. hodnostní třídy.

Služební doba, kterou smluvní cejchmistři a výpomocné technické síly ztrávili až do převzetí do stavu státních úředníků, započte se jim pro postup do vyšších služebních požitků tak, že úředníkům, kteří budou ve smyslu § 3. t. z. zařaděni do XI. hodnostní třídy, započte se dosavadní služební doba po srážce 4 let uvedených v § 3. t. z. pro postup do vyšších požitků polovicí, nejvýše však 4 roky.

Ustanovení tohoto zákona vztahuje se i na definitivní cejchmistry, kteří byli ze smluvních cejchmistrů nebo výpomocných technických sil do definitivní státní služby již převzati, pokud se tím jejich postavení zlepší.

Presenční služba vojenská, pokud spadá do doby mobilisační, bude se k účelům postupu do vyšších požitků, jakož i ku jmenování do XI. tř. počítati plně.

Zákon nabývá účinnosti dnem 1. dubna 1919. Provedení jeho pověřuje se ministr veřejných prací.