Obce okresu píseckého, ležící
v povodí řeky Blanice byly loňskými
pozdními mrazy a nebývalým pak suchem velice
postiženy. Žita, pšenice a brambory utrpěly
nejvíce. Jednou z nejvíce postižených
byla obec Žďár. Poškození ozimu bylo
skoro totalní. Mnoho hektarů osetých žitem
bylo za zelena posekáno a zkrmeno, něco, ač
sklizeno, se ani nemlátilo. Průměrná
sklizeň u chlebovin po jednom hektaru činila u žita
520 kg, u pšenice 450 kg. u ječmene 800 kg, zadinu
v to počítaje. Rolníci museli vůbec
dokupovati, aby oseli, vyživili čeleď a dělníky
a učinili všechny přípravy k dalšímu
obdělání a osetí polí. Nedostatkem
seťového obilí oseto ozimého obilí
méně než-li v normálních letech
a počítáno s větším osevem
jařin. Chybějící obilí těžko
bylo získáváno, neboť se tak dělo
"pod rukou".
Tento stav byl okresnímu hejtmanství jistě
znám, ale přes to obci nařízen vysoký
kontingent, který ovšem dodržen nebyl. Rekvisice
jedna stihá druhou. Tak i 5. dubna t r. dostavila se do
obce této komise, řízená komisařem
Šperkem, se 12 vojáky. Vyměřená
dávka 12 kg obilí na měsíc a jednu
osobu nestačí, aby těžce pracující
zemědělci mohli svoje povinnosti plniti a proto
mnohý uschovává si potřebné
množství do 15. srpna, aby mohl pracovati a živiti
čeleď a dělnictvo. Neměl důvěry
ke komisím za starého Rakouska a podle zkušenosti
v této věci nemá důvěry ani
k nynějším. Tíž dobře živení
lidé - jimž asi poslání toto jde k duhu
- provádějí rekvisice podle starého
způsobu, ba jdou ještě dál.
Tak tomu jest i v tomto případu. Jak se prováděla
rekvisice, naznačuji na příkladu, a to u
rolníka Fr. Slepičky v jeho nepřítomnosti.
Má 9 osob stále v domácnosti. Dělníků
při sklizni potřebuje rovněž. Teď
na jaře síti míní 4 1/2 korce
ječmene a 6 korců ovsa. Našlo se u něho
na sýpce 150 kg žita, 170 kg pšenice, 150 kg
ječmena a 300 kg ovsa a něco mouky. Na půdě
uschováno měl 390 kg žita a 110 kg pšenice
a žena jeho uschovala si v komoře 25 kg odpadkového
ovsa. Tedy zásoba, která nestačí splniti
požadavky a vyživiti rodinu a dělnictvo. Má
3 koně, které ovsa ovšem nedostávají.
Našlé obilí zabaveno a k starostovi odneseno.
Při tom ale vojáci v nepřítomnosti
domácích rozhazovali postele, vnikali do skříní,
šuplíky vytahovali, vše zotvírali, přeházeli,
píci a zásoby přeházeli, o bourání
zdi se pokoušeli, střechu poškodili a rozházevše
tak vše ze stavení odešli, aniž všecko
opětně do pořádku uvedli. Kdyby Prušáci
nebo ruští bolševici do obce vtrhli, jistě
by hůře neřádili.
Obyvatelstva, které na to se dívalo, zmocnilo se
rozhořčení, jež propuklo měrou
značnou a bylo příčinou, že další
rekvirování v obci bylo přerušeno. Komisař
odešel, ale vojáci v obci ponecháni. V neděli
6. t. m. ovšem se nerekvirovalo, ale ani v pondělí
7. t. m. nikdo se nedostavil, a obec živí vojáky
dál, přes to, že má potravin poskrovnu.
Vzhledem k uvedenému, táží se podepsaní:
1. Jest takovýto způsob provádění
rekvisic p. ministerskému předsedovi znám?
2. Dány vedoucím úředníkům
komisí podobné instrukce?
3. Může snad tento způsob důvěru
zemědělského lidu v republiku posíliti?
4. Jest snad v zájmu republiky, aby tichý, trpělivý,
největší oporu státu zaručující
zemědělský živel konečně
vystoupil se své reservy a mocí hájil své
existence?
5. Co hodlá p min. předseda učiniti, aby
podobné zjevy se už neopakovaly?