Ačkoliv zákon o zařadění oficiantů
do XI. - IX. třídy hodnostní usnesen byl
Národním shromážděním
již dne 18. února 1919, není dosud prováděn.
Ministerstva prý nejsou shodna ve výkladu jeho,
zákon prý není jasný, odporuje pragmatice,
a proto nelze vydat prováděcí nařízení.
Co může být nejasného v zásadě,
že všichni ti oficianti, oficiantky, kancelářští
pomocníci a pomocnice, kteří mají
v den účinnosti zákona 7 - při vyšší
kvalifikaci 4 roky - stavějí se na roveň
dosavadním kancel. úředníkům,
zařaděným do tříd hodnostních,
přiznává se jim charakter veřejných
úředníků a zařaďují
se do XI. - IX. třídy podle délky služby,
jež je přesně v zákoně stanovena?
Zástupce vlády, který byl při projednávání
zákona přítomen, neviděl v zákoně
nejasnosti, řekl, že souhlasí se zákonem,
žádal pouze, aby zákon omezil se pouze na ty,
kdo dnes - tedy v den účinnosti - mají
odslouženo 7, resp. 4 léta. Tomu bylo vyhověno
- proč tedy dnes vidí se v zákoně
nejasnost? Odporuje prý pragmatice. Snad v některých
bodech, ale proto je to nový zákon, aby měnil
stará ustanovení! Nesmí se však zapomínat,
že je to vlastně uzákoněné jmenování
ad personam těch, kdo v uvedené kategorii odsloužili
7, resp. 4 léta, že tedy nezakládá se
do budoucnosti žádný nový stav, nová
kategorie úřednická. Kdyby zákonem
nebyly dotčeny ženy, mohlo se jmenování
provést bez zákona - to řekl při projednávání
zákona sám zástupce vlády - a dnes
nestačí zákon, aby bylo vykonáno jmenování?
Spor je prý o to, mají-li dostat oficianti atd.
titul kancel. úředníků. Nestačí-li
spor odklidit věta, že stavějí se na
roveň kancel. úředníkům, nevím,
co jiného by spor odklidilo.
Neví se prý, zda mají býti zařaděni
jen do tříd, neb též do trienálek.
Má-li býti zachována skutečně
rovnost mezi oficianty a kancel. úředníky
- pak musí jim býti přiznána i ta
výhoda trienálek.
Pochybnosti jsou, zda postup z X. do IX. je automatický,
nebo třeba je jmenování. Poněvadž
o tom zákon nemluví, nutno ptáti se, podle
které kategorie byli oficianti zařaděni do
tříd. Poněvadž podle let, je to skupina
D, pak postup nastupuje podle této skupiny, tedy automaticky.
Jestli zákonem porušeny jsou některé
zásady pragmatiky, to nemůže býti hořejšímu
výkladu na závadu, nejde přece o uzákonění
nové skupiny, nýbrž o pouhé jmenování
ad personam. Když mohli býti jmenováni ministerští
úředníci v VII. - VI. tř. bez předběžného
vysokoškolského vzdělání, nebude
snad vadit, když oficianti, z nichž značná
část má celou střední školu
a nižší střední školu, podle
zákona řádně usneseného, zařaděni
budou do tří nejnižších hodnostních
tříd. Kdyby však ministerstvo přes to
zůstalo na některých pochybnostech, pak je
možno provést, co je i mezi ministerstvy nesporné.
Mohou být zařaděni oficianti i kancel. pomocníci
zatím - bez prejudice ovšem - do tří
hodnostních tříd, tituly dostanou samotným
jmenováním - k tomu netřeba zákona
- a o ostatním může být rozhodnuto později.
Běží přece o nouzovou akci u těch
nejhůře placených, a té dá
se pomoci i při největší úzkostlivosti
výkladu zákona hořejším způsobem.
Podepsaní se proto táží: Jsou ministerstva
ochotna hned vykonat zákon o oficiantech, aneb splnit
aspoň to, co nemůže být vůbec
sporné při výkladu zákona?