V území Československé republiky obývá
na 500.000 příslušníků domácího
průmyslu tkalcovského, cvočkářského,
dřevařského, vařečkářského,
sklářského, košikářského,
obuvnického, pletařského, síťařského,
hračkářského, vyšívačského,
krajkářského a j., kteří -
jsouce roztroušeni po venkově českém
i slovenském - nepožívají zasloužené
jednotné pozornosti vládní.
A právě jejich těžká hospodářská
situace vyžaduje, aby vláda postarala se o náležitou
podporu a ochranu těch, kterých hrouda v chudých
horských okresech neuživí a kteří
buď částečně (v době zimní)
neb celoročně zabývají se domácím
průmyslem.
To může se státi nejvýhodněji
zřízením státního ústavu
pro zájmy domácího průmyslu československého
při ministerstvu obchodu.
Státní ústav budiž samostatnou institucí,
t. j. se samostatným správním sborem a úřednictvem.
Do oboru působnosti jeho bude náležeti:
a) statistika všech druhů domácího
průmyslu,
b) financování výroby jednotlivců
a družstev,
c) zřizování družstev výrobních,
odbytových, tržnic a výstav na výrobky,
d) odborná školská výchova, kursy
a kočovní učitelé pro domácí
průmysl,
e) podpora levného nákupu surovin a získání
odbytu výrobků pro státní ústavy
a j.
f) řádná zákonná
úprava a ochrana domácího průmyslu,
g) zřízení mzdových úřadů
a dozorčích orgánů pro minimální
mzdy osob pracujících v domácím průmyslu,
h) péče o řádné úrazové,
nemocenské, starobní a invalidní pojištění
příslušníků domácího
průmyslu,
ch) ochranné známkování domácí
práce československé,
i) podpora svépomocné organisace a tisku
domácího průmyslu,
j) péče o příděl půdy
těm, kteří nenalézají dostatek
výživy v domácím průmyslu.
Návrh tento budiž přikázán výboru
živnostenskému.