Technický výbor pojednávaje o tomto návrhu,
uznává v dohodě se zúčastněnými
ministerstvy jednomyslně nutnost zříditi
takové oddělení pro vodní dopravu.
Technický výbor veden byl k tomu mnohými
důvody.
Doprava jest jedním z nejdůležitějších
činitelů našeho státního rozvoje.
Potraviny, zboží a výrobky průmyslové
nutno z místa výroby dopraviti v pravý čas
do místa potřeby, nebo vyvézti neb přivézti
přes hranice. Dosíci spojení s mořem
jest jednou z nejpřednějších potřeb
našeho vnitrozemského státu.
Celková doprava děje se u nás hlavně
po železnici, po vodě a po nápravě.
Dopravu vzduchem není možno prozatím vzíti
pro praktickou úvahu.
Železnice, u nás dosud hlavní prostředek
dopravní, trpí známými poměry
a vykořistěny válkou musí trvale zdražiti
svůj průvoz. Také na dlouhou dobu - pro nedostatek
vozidel a lokomotiv a příslušného topiva
- zůstane při omezeném počtu vlaků
a tím i při omezené tonáži dopravy.
Do přístavu námořních vedou
pak železnice cizích států, které
nemohou býti naším státem tarifárně
ovládány, a volnost průvozu není v
naší moci.
O dopravě po nápravě může býti
uvažováno jen pro lokální potřebu,
a i tu jednak nedostatkem potahů a automobilů, jednak
nedostatkem dobrých cest a silnic doprava tato velice trpí
a jest zdražována.
Nutno tedy tím větší pozornost věnovati
dopravě po vodě a po vodních cestách
vnitrozemských spějících k mořím.
Tyto cesty vodní budou buď prohlášeny
mezinárodními a účast ve správě
jejich bude naší republice zajištěna,
nebo budou prohlášeny za cesty svobodné, tedy
pro naši plavbu volné i v cizím území.
Máme přirozené dráhy vodní
uvnitř našeho státu, které spojiti se
dají umělými vodními cestami mezi
sebou a kteréž připojují se zase na
velké přirozené mezinárodní
dráhy vodní, Labe, Odru, Vislu a Dunaj. Tím
dosahujeme spojení s mořem Severním a Černým,
čímž spojena jest naše republika se svým
loďstvem mořským a tedy s celým světem.
Otázka vodní dopravy vstupuje tím, že
vláda republiky zajistila české plavbě
místo na Dunaji, do akutního stadia.
Po uzavření míru jistě se splní
snaha vlády, aby také plavba česká
mimo vnitrozemské, již splavné cesty zaujala
místo na Labi, Odře a Visle, a to v takovém
rozměru, jak toho potřeba obchodu, průmyslu
a zemědělství republiky Československé
v blízké již budoucnosti bude vyžadovati.
Aby tohoto cíle bylo dosaženo, třeba zavésti
vhodná obchodně-politická i diplomatická
jednání, kterými by volná plavba bez
poplatků v území Československé
republiky až do širého moře byla zajištěna,
organisovati vývozní činnost průmyslu
a obchodu a hlavně opatřiti vlastní Československou
lodní plavbu a mužstvo plavební a organisovati
průvoz stavebních zařízení.
Technický výbor obrací zřetel svůj
především k organisaci dopravy samé
a má za to, že lze podstatně přispěti
k dosažení úspěchů v tomto dopravním
oboru, bude-li dohled na vedení průvozu svěřen
zvláštnímu oddělení pro vodní
dopravu.
Toto oddělení, jehož sídlo bude v Praze
u ministerstva pro veřejné práce, vypraveno
bude příslušnými odbočkami podle
potřeby plavebních cest jednotlivých zemí,
nebo jednotlivých povodí.
Úlohou jeho má býti povšechně
opatřovati vše, co by zajišťovalo nerušenou
a tedy co největší výkonnost plavební
cesty.
Působnost tohoto oddělení vytčena
jest jasně v osmi paragrafech navrhovaného zákona.
Náklad na toto oddělení pro vodní
dopravu byl by minimální, jelikož organisace
provedla by se pomocí a seskupením institucí
již trvajících a přeložením
osob v tomto neb podobném oboru již působících,
též volných a nyní nezaměstnaných
námořnických mužstev i důstojníků,
tak že by ani věcný ani osobní náklad
se nezvětšil.
Ze všech těchto důvodů navrhuje výbor,
aby Národní shromáždění
přijalo tento zákon:
Při ministerstvu pro veřejné práce
zřizuje se oddělení pro vodní dopravu
s příslušnými odbočkami podle
potřeby plavebních cest jednotlivých zemi,
nebo jednotlivých povodí.
Do působnosti tohoto oddělení náleží:
1. Míti v patrnosti stále celý stav plavební
cesty a bez přerušení i zavčas obeznamovati
plavebníky o těchto poměrech. K tomu konci
slouží nejen stálá pozorování
plavebních hloubek, ale hlavně služba hydrografická
v tom směru, aby předpovídala správně
stav plavební po čas průvozu plavby a varovala
loďstvo před blížícím se
nebezpečím.
2. Přesná obsluha umělých plavebních
zařízení na jezech a plavidlech, v přístavech
i na překladištích, aby netrpěla výkonnost
vodních cest.
3. Všecka dohlédací činnost na bezpečnost
plavebního průvozu, t. j. na správnou konstrukci
i provedení stavby lodí a jejich výstroje,
dále udržování lodí, člunů
i parníků, a to nejen tělesa lodního,
ale i strojů a výstroje a míti v patrnosti
všecky pokroky v průvozu plavby a zařízení
jejího.
4. Pečovat o odbornou výchovu a výcvik mužstva
plavebního zřizováním příslušných
kursů.
5. Míti v patrnosti a uveřejňovati data o
pohotovosti volného prostoru lodního v dopravě,
počet lodí vlečných (remorkérů),
člunů, jejich velikosti a únosnosti i počtu
posádky.
6. Míti v ustavičné patrnosti poměry
plavební i dopravní a bdíti nad přiměřeností
výloh dopravních a vésti statistiku dopravy.
7. Podporovati rozvoj vodní dopravy, šířiti
známosti o jejich výhodách, zejména
starati se o výhodná spojení s jinými
prostředky dopravními, hlavně železnicovými.
8. Obstarávati všecky technické a hospodářsko
správní věci průvozu státních
plavebních podniků a vésti technicko-hospodářský
dohled na podniky plavební, v nichž stát jest
účastníkem neb podporovatelem.
Ministru pro veřejné práce se ukládá,
by zákon tento vykonal ve shodě s ministrem financí
a obchodu.