Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Systém výpomocných sluhů, zavedený státní správou bývalého Rakouska nařízením veškerého ministerstva z 15. října 1902, č. 200 ř. z., byl hned od svého vzniku příčinou stálých protestů a bojů státních zaměstnanců, již byli v rámec tohoto zákona vtěsnáni. Nesloužil ke cti ani starému Rakousku, tím méně byl by ozdobou demokratické naší republiky. Zakládá totiž podle ustanovení §u 1. citovaného nařízení služební poměr na smlouvě služební uzavřené ústně nebo písemně, jež podle §u 2. může býti bez udání důvodů a nehledě na počet ve službě strávených let kdykoli zrušena.

Systém tento nelze ničím odůvodniti, neboť odporuje každé logice, jestliže státní zaměstnanec po celý svůj život zastává systemizované místo služební, je však při tom stále označován jako výpomocně ustanovený, ač vykonává stejnou službu jako definitivní úřední sluha, jehož vlastně nahrazuje. Tato nejistota v životním postavení, skrovný plat, snížená pense a naprosto nedostatečné zaopatření pozůstalých provázely tyto státní zaměstnance až do vysokého stáří, totiž až do doby, kdy jim bylo možno uděliti systemizované místo definitivní. A poněvadž taková místa definitivní byla zákonem ze dne 19. dubna 1872 ř. z. č. 60 vyhrazena certifikatistům, mohlo se tak díti jen v řídkých případech, když uchazečů z certifikatistů nebylo.

Nehledě ani k okolnosti, že státně zřízenecký výbor projednal již a schválil příslušnou osnovu zákona o zrušení výsad certifikatistů, která zajisté po dohodě s vládou bude v dohledné době Národním shromážděním schválena, není pro budoucnost možno i při platností zákona z 19. dubna 1872 činiti udělení definitiva výpomocným sluhům závislé na okolnosti, zdali tu jsou čí nejsou uchazeči certifikatisté. Neboť mezi výpomocnými sluhy jsou také služebníci s 10, 20, 35, ano i 42 služebními lety! A při tom hojně systemizovaných míst bylo a je dodnes definitivně neobsazeno.

Denní plat těchto výpomocných sluhů upraven byl nař. vešk. ministr. z 15. října 1902, č. 200 ř. z. a nař. min. financí ze dne 30. září 1911, věstníku min. fin. č. 159 a činí:

bez nároku na aktivitní přídavek, zaopatřovací požitky a oděvné.

Ve II. tř. aktiv. činí počáteční plat denní K 2.80, ve III. a IV. tř. K 2.60 a vyplácí se měsíčně pozadu. Dosahuje tedy výpomocný sluha ročního služného v částce mezi 949 K až nejvýše 1533 K.

Nařízením však ministerstva ze dne 11. září 1918, č. 333 ř. z. byl jim přiznán drahotní přídavek ve stupnicích 80, 120 a 150% ročního služného podle stavu a počtu členů rodiny, avšak i s tímto drahotním přídavkem nedosahuje roční jejich příjem snesitelného existenčního minima.

Platy definitivních úředních sluhů stanoveny byly zákonem ze dne 25. ledna 1914, ř. z. č. 16 (služební pragmatika pro státní úředníky a sluhy), a to v těchto stupnicích:

I. třída aktiv.

Ve II., III. a IV. tř. aktiv. jsou aktivitní přídavky nižší. Platy vyplácejí se měsíčně napřed, postup proti výpomocným sluhům jest tříletý.

Z uvedeného vysvítá, že bylo nutno vyhověti spravedlivému požadavku kategorie výpomocných státních zaměstnanců co do ustálení jejích služebního poměru, čímž i otázka úpravy platové jest do jisté míry řešena. Státně zřízenecký výbor projednávaje přikázaný mu návrh v dohodě se zástupci vlády dobral se těchto výsledků:

V §u 1. navrhované osnovy zákona stanoví se provisorní služební doba výpomocných sluhů na 5 let, kterážto doba jest zajisté postačitelná, aby v ní mohlo býti posouzeno, zda výpomocně nebo provisorně přijatý sluha může býti při prokázané schopnosti ustanoven definitivním úředním sluhou, nebo zda-li je nutno jeho poměr služební zrušiti. Kratší doba provisorní služby nemohla býti stanovena z toho důvodu, že v době války přijat byl do různých státních úřadův a ústavů nepoměrně veliký počet výpomocných zaměstnanců na místa takových, kteří byli nuceni nastoupiti službu vojenskou a kteří pří svém návratu mají nárok na svých dřívějších místech býti zaměstnáni. Kratší hranice by tedy způsobila nadbytek definitivních úředních sluhů, pro které by nebylo dostatek potřebných míst.

§ 2. stanoví normu započítání vysloužených let do postupu. Do 12 služebních let započte se všeobecně jen polovina tohoto počtu proto, aby zákonem tímto necítili se poškozenými oni zaměstnanci státní, kteří jako certifikatisté rovněž 12 let sloužili státu, z kteréžto doby započítává se jím do postupu v občanské státní službě pouze polovina onoho dílu, který 3 nebo 2 roky převyšuje, nejvýše však 4 roky.

§ 3. má za účel ujasniti, na které kategorie státních zaměstnanců vztahuje se působnost navrhovaného zákona, ježto mimo výpomocné sluhy ve stejném služebním poměru státním jsou zaměstnanci pod jiným titulem, na př.: Smluvní berní exekutoři, dodávací poslové, jejíchž služební poměr určen jest naříz. minist. z 18. července 1897, č. 17 ř. z., litografové u různých státních úřadů a ústavů, čakanovatelé puncovního úřadu, státní cestáři, strojníci a topiči na dolech příbramských, zřízenci zdymadel a plavidel, profesionisté a dozorci tabákové režie, zřízenci na lékařské fakultě, klinikách, všeobecné nemocnici, výpomocní sluhové jízdní policejní stráže atd.

§em 4. stanovena jest zpětná působnost zákona od 1. února 1919, která po dohodě s vládou stanoví se jako odškodné za čekací lhůtu, již si ministerstvo financí vyžádalo k opatření potřebného statistického materiálu.

Zprávou touto vyřízeny jsou také návrhy č. t. 216, 256 a 347.

Slavné Národní shromáždění, račiž se usnésti o připojeném zákonu a 2 resolucích.

Trvale ustanovení a plně zaměstnaní výpomocní sluhové nebo provisorně přijatí výpomocní sluhové a jim na úroveň postavení zřízenci státních úřadův, ústavů a podniků, jejichž nepřetržitá služební doba začala se před 1. lednem 1914, jmenují se definitivními úředními sluhy nebo zřízenci, jestliže splnili všeobecné podmínky stanovené zákonem ze dne 25. ledna 1914 č. 15 ř. z.

Smluvní poměr výpomocných berních vykonavatelů se účinkem 1. odstavce za stejných podmínek ruší. Přísežní berní vykonavatelé budou za podmínek uvedených v odstavci 1. jmenováni podúředníky finanční správy.

Služební doba, strávena pro válku ve vojští, nebo nastoupení aktivní služby vojenské (vyjma povinnou presenční službu) nepokládá se za přerušení služební doby.

Podle tohoto zákona jmenovaní definitivní úřední sluhové a zřízenci zařaďují se do onoho stupně (platové stupnice), který vyplyne ze započítání služebních let, a to: do 12. služebního roku včetně polovinou, pří další době přes 12 let služebních plnou ve výpomocné službě státní strávenou a do výslužného započitatelnou dobou, jakož i ze započtení poloviny oné, v aktivní službě vojenské (četnické) strávené doby, jež převyšuje 3 roky.

Do pense započítá se plný počet ve výpomocné službě strávených let.

Působnost tohoto zákona vztah je se i na ony státní zaměstnance, kteří neslouží pod titulem výpomocných sluhů, pro něž však platí ustanovení nařízení vešk. ministerstva z 15. října 1902 ř. z. č. 200.

Zákon tento nabývá účinností dnem 1. února 1919.

Veškerému ministerstvu se ukládá, aby zákon tento provedlo.

resoluce:

I. Vláda se vyzývá, aby v době nejkratší nařízením vešk. ministerstva upravila materiální poměry státních zaměstnanců, kteří účinkem tohoto zákona zůstávají ve smluvním služebním poměru výpomocných sluhů, změnou příslušných pravidel nařízení vešk. ministerstva ze dne 15. října 1902 č. 200 ř. z., jakož i nařízení min. financí z 30. září 191 1 č. 159 věstníku min. financí, a to zvýšením denního platu, přiznáním příbytečného a paušálu oděvného nebo bezplatného udělení služebního oděvu. Plat budiž jim vyplácen měsíčně napřed.

Titul »výpomocný« nebo »úřední sluha« buď změněn a nahrazen výkon vystihujícím titulem »služebník«.

Pro vykonávání takových úkonů, jež nesouvisí se služebním výkonem úředních nebo výpomocných služebníků, jako jest čištění úředních místností, topení a donášení uhlí, cídění oken, větrání a pod., buďtež do úřadů podle možnosti přijati pomocníci, čímž, bude také umožněno uplatnit i pro státní zaměstnance zákon o 8 hodinové denní době pracovní.

II. Ministerstvu železnic se ukládá, aby jednak podle platného služebního řádu a dále v duchu nejpříznivějších nařízení, jež byla své doby bývalým ministerstvem železnic vydána, otázku stabilisace dělnictva a jmenování výpomocných zaměstnanců (výpomocných zřízencův a podúředníků) upravilo, a to normováním všech míst, odpovídajícím skutečný, poměrům.

Tato nařízení o intimování dělnictva buďtež ihned zrušena.

Stanovení doby pro definitivní jmenování podle požadavků zřízenců drah upraví se při definitivní úpravě služební pragmatiky pro zaměstnance železniční.