Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Naděje, jimiž byli jsme prodchnuti při projednávání zákona shora uvedeného 10. prosince 1918, že jedná se o zákon platnosti krátkodobé, že hospodářské a výrobní poměry nového státu budou se rychle konsolidovati, že v casném jaru náš průmysl i zemědělství rychle se zotaví z ran zasažených válkou, nesplnily se plně. Hospodářský náš život jen pozvolna se zotavuje a k plné zaměstnanosti průmyslu máme ještě velmi daleko.

Nedostatek surovin, nutných pro naše závody, jež lze ve většině případů sehnati z ciziny jen za výměnu našich výrobků, donucuje značnou část našeho průmyslu setrvati v nečinnosti, nebo znemožňuje udržeti výrobu.

Část dělnictva republiky nenalézá dosud zaměstnání, přes to, že stav nezaměstnanosti velice značně polevil, nebo zmizel docela.

Tak v kovoprůmyslu, odborech stavebním, kožním, oděvním domáckých pracovníků a zemědělství, nebo v určitých územních obvodech jako ve Slezsku, kde vyjímaje textilnictví, nastaly již poměry normální. Pokud tedy stojíme před nezaměstnaností dělnictva jako hromadným zjevem bezprostředních příčin války, jeví se nutným, aby dostalo se nezaměstnanému dělnictvu příspěvku státního nezbytného k udržení holé existence.

Tyto důvody vedly vládu k prodloužení podpor nezaměstnaných zákonem ze dne 1. února t. r. a nařízeními ze dne 13. a 27. března t. r., při čemž uloženo ministru pro sociální péči aby krok za krokem, jak toho zotavování se pracovního trhu dovolovalo, omezoval působnost platnosti zákona pro jednotlivé výrobní odbory nebo územní obvody.

Této moci použil ministr sociální péče plnou měrou, takže působnost zákona je značně co do okruhu působnosti omezena a předpisům dán co nejostřejší výklad.

Podrobný stav nezaměstnaných znám dosud není. Podle známých cifer nákladů, vyžádaly si podpory v nezaměstnání od počátku působnosti zákona do 15. února t, r. nákladu 50 milionů kor. Od tohoto dne, kterýž jest jaksi vrcholným bodem krise, počet nezaměstnaných i výše nákladů rychle klesá a jest důvodná naděje, že vedle průmyslu textilního, jehož krise se ještě dlouho povleče, v ostatních odborech nastane v nejkratší době normální stav.

Zostřený výklad předpisů a kontrola berních úřadů o majetností žadatele, dostoupily krajní meze, takže zneužití zákona stalo se dnes ojedinělým zjevem.

Prudké žaloby části tisku, jehož jsme v prvých měsících letošního roku byli svědky, jakoby podpory v nezaměstnání měly demoralizující vliv na masy dělnické, ukázaly se, byvše vyšetřovány, neodůvodněnými, jak také uchopení se příležitosti ku práci většiny nezaměstnaného dělnictva v Praze a předměstích ukazuje.

Stesky na to, že dělnictvo odmítá práci, odkazujíc se na podpory, byly v daných případech zkoumány a zjistilo se, že hospodářské tísně dělníků chtěli využíti nesvědomití zaměstnavatelé, kteří objednatelům sice za hodinu dělníkovy práce čítali 25 kor., dělníkům pak do práce poukazovaným nabízeli nepřijatelnou mzdu 532 kor. denně, a odmítnutí této, běžným mzdovým poměrům daleko neodpovídající nabídky použil určitý denní tisk ku více méně málo šťastné kritice zákona o podpoře nezaměstnaných.

Vyhovujíc ústavní formě, žádá vláda o povolení zákona, opouštějíc cestu pouhého ministerského nařízení, jehož bylo po dvakráte použito.

Vzhledem pak k tomu, že nemůže se pak odhadnouti ve které době zmizí účinky války na chod průmyslu, jest potřebí prodloužiti platnost zákona co do doby neobmezenou a ponechati ministru sociální péče, možnost omezováním působnosti jeho na odbory i určité obvody správní dojíti omezováním působnosti k úplné likvidaci zákona.

Sociálně politický výbor navrhuje Národnímu shromáždění aby vládni návrh zákona byl schválen.

Na základě usnesení Národního shromáždění se nařizuje:

Zákon ze dne 10. prosince 1918, čís. 63 Sb. z. a n.,jehož působnost byla prodloužena zákonem ze dne 12. února 1919, čís. 63 Sb. z. a n., a vládními nařízeními ze dne 13. března 1919, čís. 127 Sb. z. a na ze dne 27. března 1919. čís. 157 Sb. z. a n., ponechává se ve znění nařízení ze dne 27. března 1919, čís. 157 Sb. z. a n.,nadále v platnosti.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 16. dubna 1919.

Ministři sociální péče, vnitra, financi, obchodu, dopravy, veřejných prací a zemědělství jsou pověřeni, aby tento zákon provedli.