Věc, které se dotaz týká, měla
podle spisu ministerstva vnitra tento průběh:
Podáním ze dne 22. listopadu 1918 č. j. 7004
os. pres. oznámila správní rada hlavního
města Prahy ministerstvu, že obce sousední,
jež v dozírné době mají býti
spojeny s Prahou v jednu společnou obec, upravují
v posledním čase překotně služební
požitky svých úředníků,
namnoze daleko příznivějším způsobem,
než upraveny jsou platy zaměstnanců obce pražské.
Důsledky úprav těch po připojení
ku Praze jsou zřejmy. Zaměstnanci obcí sousedních,
o nichž nemožno tvrditi, že by obecní agenda
jejich byla obtížnější, než
úřední práce obce pražské,
požívali by po připojení větších
výhod služebních než zaměstnanci
obce pražské a bylo by nutno spletité poměry
zdlouhavým a velice nákladným způsobem
znovu upravovati, aby proveden byl nutný úřední
soulad.
Rada městská pokládá definitivní
úpravy platové v nynějších neurovnaných
poměrech hospodářských za nevhodné
a povážlivé, a žádá, aby
ministerstvo učinilo jako nejvyšší úřad
dohlédací opatření, aby platové
poměry v zúčastněných obcích
sousedních zůstaly beze změny až do
definitivního připojení obcí těch
k obci pražské.
Dalším podáním ze dne 6. prosince 1918
č. j. 7150 os. praes. opětovala obec pražská
tuto žádost poukazujíc, že přiznala
na př. obec vinohradská úředníkům
z příčin válečných i
vyšší třídy hodnostní incl.
V. třídy státních úředníků
a jiná trvalá zlepšení platová,
která u obce pražské zavedena nejsou a také
v nynější přechodné době
válečné zavedena býti nemohou, a žádala
proto, aby veškeré úpravy platové v
obcích předměstských, které
v době blízké budou připojeny ku Praze,
pokud od postupových a platových pravidel obce pražské
se uchylují, byly zákonem prohlášeny
za neplatné.
Stejná žádost obšírněji
odůvodněná a přesněji formulovaná
přednesena podáním ze dne 8. ledna 1919 č.
j. 102 os. praes., jež poukazuje na to, že obec smíchovská
upravila podle oznámení ze dne 4. ledna 1919 č.
35156 služební požitky svého úřednictva
způsobem daleko příznivějším,
než postupovými pravidly, zavedenými pro úřednictvo
obce pražské je dovoleno. Podle usnesení obecního
výboru smíchovského ze dne 30. prosince 1918
postoupí na příklad definitivní úředníci
do nejbližší vyšší třídy,
v níž se jim započítá pro určení
stupně a příštího postupu tolik
služebních let, kolik odpovídá nynějšímu
jejich stupni ve třídě dosavadní s
tím omezením, že tímto započtením
nebude nejbližší třída překročena.
Úředníkům nižších
hodnostních tříd nežli VIII. připočítají
se kromě toho do postupu ještě dvě léta
a těm z nich, kdož nastoupili úřad za
války, jeden rok. Proto otvírá se úředníkům
konceptním a technickým s plnou kvalifikací
postup do třídy VI., nebo i V., v níž
se zřizují 3 stupně s platem 10.000 K, 12.000
K a 14.000 K, každý se služební dobou
pěti let. Pro tutéž kategorii úřednictva
stanoví se ve třídě VII. služební
doba šesti let, z nichž čtyři připadají
na stupeň čtvrtý a dvě na stupeň
třetí.
V podání uvádí se dále, že
obec smíchovská jest jako všecky ostatní
obce sousední před připojením k obci
pražské. Úprava povolená tamnímu
úřednictvu jest tudíž na vrub obce pražské,
a nikoliv smíchovské neboť i to, co nyní
přímo z důchodů obce' smíchovské
na zvýšené požitky úřednictva
a zaměstnanců obce té se vydá, jde
na vrub výpůjček této obce, a tedy
na vrub příští Prahy.
Postup, jejž obec smíchovská, a souhlasně
s ní obec vinohradská, karlínská a
vršovická ve věci úprav platův
úřednických zahájily, nemůže
býti lhostejný Praze a budoucímu jejímu
hospodářství.
Tato stránka finanční však není
jedinou věcí, o níž by se jednati mělo.
Daleko povážlivější jsou důsledky
organisační v budoucí Velké Praze,
do jejichž služeb přejíti mají
úředníci různé kvalifikace,
s platy neporovnatelně výhodnějšími,
než zavedeny jsou a než se zřetelem k financím
zavedeny býti mohou pro zaměstnance obce pražské.
Ve věci té musí býti zjednán
pořádek.
Podání končí se pak žádostí,
aby do chystané předlohy zákona o spojení
obcí sousedních s obcí pražskou pojato
bylo ustanovení, podle něhož obec pražská
přejímá od obcí sousedních
zaměstnance jen nanejvýš s těmi požitky,
které by jim podle příslušných
pravidel, pro obecní zaměstnance pražské
zavedených, náležely, když byli zaměstnanci
ti od počátku zaměstnání svého
u obce pražské, a aby správné toto stanovisko
bylo všem sousedním obcím oznámeno s
dodatkem, aby o něm veškeré své zaměstnance
za potvrzení vyrozuměly.
Výnosem ministerstva vnitra ze dne 18. ledna 1919 čís.
1492 byla požádána zemská správa
oolitická v Praze, aby upozornila obce, které mají
býti pojaty do Velké Prahy, že v zákoně
o utvoření Velké Praky bude možno otázku
tuto řešiti způsobem jednotným pro celý
obvod velkopražský, při čemž přirozeně
se bude hleděti především k poměrům
obce Pražské.
Dlužno dodati, že po tomto vyřízení
také praesidium ministerské rady podáním
ze dne 27. ledna 1919 čís. 1628 postoupilo žádost
obce pražské, shodnou se žádostí
posléze uvedenou, ministerstvu vnitra ku případnému
opatření, ministerstvo financí pak podáním
ze dne 2. února 1919 čís. 1164 pres. dalo
ministerstvu vnitra věděti, že sdílí
úplně obavy obcí pražskou vyslovené,
ponechává však ministerstvu vnitra rozhodnouti
o dalším postupu v této věci.
Konečně obrátila se ve věci této
Jednota českých úředníků
samosprávných na ministerstvo vnitra podáním
ze dne 8. března 1919, jež ve věci shoduje
se s dotazem vpředu řečeným.
Z vylíčeného stavu věci, zvláště
z doslovu ministerského výnosu ze dne 18. ledna
1919 čís. 1492, jest patrno, že tento výnos
ministerstva vnitra ani obsahem ani formou nevybočuje ze
zákonných mezí příslušnosti
ministerstva vnitra. Ministerstvo vnitra neosobovalo si v něm
práva, zastaviti ve výkonu státního
práva dohlédacího - kteréhožto
výkonu obec pražská prvním podáním
se dovolávala - usnesení obcí předměstských
obcí pražskou vytýkaná, nýbrž
jen dalo upozorniti obce na budoucí zákonnou úpravu
otázky úřednické, která podle
povahy věci k požadavkům obce pražské
musí míti především zření.
Činíc toto upozornění ministerstvo
vnitra, kterému bude vypracovati příslušné
zákonné osnovy - jak za to mám - vykonalo
jen svou povinnost, jsouc daleko nějaké jednostrannosti
v neprospěch úřednictva. Ministerstvu vnitra
šlo jen o to, aby zamezeno bylo pro futuro všecko, co
by jakkoli mohlo znesnadniti, resp. oddálit, uskutečnění
Velké Prahy. Hledělo při tom nestranně
pouze k zájmu budoucí Velké Prahy samé,
která zajisté první ze svých úkolů
bude spatřovati ve snaze, upraviti poměry všeho
svého úřednictva na podkladě jednotném
a všecky interesenty uspokojujícím.
Z vylíčeného stavu věci jest patrno,
že ministerstvo vnitra naprosto nezasáhlo do zákonné
kompetence samosprávných sborův a není
tedy ani příčiny, činiti nějaká
opatření k tomu konci, aby podobná "zasahování"
jak se v dotaze na konec uvádí - budoucně
byla zamezena.