Naprostý nedostatek bytů - zejména zdravých
obydlí pro stavy střední a dělnické
ve Velké Praze - jenž rozmachem a očekávaným
vzrůstem hlavního města republiky den ode
dne bude citelnější, vyžaduje co nejrychlejší
odpomoci vhodnými novostavbami. Provádění
jich jest ale nyní stíženo, ne-li vůbec
znemožněno, značným nedostatkem stavebních
hmot a vysokou cenou jak materiálu, tak práce. Odpomoci
lze tu za nynějších mimořádných
poměrů mimo jiné úlevami oproti předpisům
stavebního řádu, jež by směřovaly
hlavně k menší spotřebě stavebních
hmot a tím i k zmenšení potřeby pracovních
sil a v konečném výsledku k snížení
stavebního nákladu.
Návrh na vydání zákona o těchto
úlevách podali členové Národního
shromáždění inž. Jos. Rotnágl
a soudruzi Národnímu shromážděni
dne 29. ledna 1919. (Tisk č. 430.)
Téměř současně vyšel stejný
podnět z ministerstva veřejných prací,
jež svolalo za příčinou součinnosti
odborných kruhů a zájemníků
ankety na dny, 12., 21. a 27. února 1919, kde projednáván
byl návrh úlev, vypracovaný panem arch. Velichem,
stav. radou hlav. města Prahy.
Výsledek společných porad vyzněl v
jednotný návrh úlev, jenž tvořil
podklad jednání meziministerské porady, na
níž byla stanovena osnova tohoto zákona. Aby
jeho vydání bylo vzhledem k počínajícímu
stavebnímu období co nejvíce urychleno, technický
výbor vyžádal si uvedenou osnovu zákona
od ministerstva veřejných prací v krátké
cestě, ve své schůzi dne 3. dubna ji projednal
a dnes s touto zprávou Národnímu shromáždění
předkládá ke schválení.
Dle článku I. osnovy má býti tento
zákon omezen jen na čas trvání nynější
bytové nouze.
Článkem I. jest přesně ohraničeno,
pro které stavby úlevy tímto zákonem
stanovené lze povoliti; jsou to "obytné domy
obecně prospěšné", t. j. obytné
domy budované obcemi aneb obecně prospěšnými
stavebními sdruženími ve smyslu zákona
ze dne 22. prosince 1910 č. 242 ř. z., jakož
i obytné domy, jejichž stavebník prohlásil
závazně, že vyhražuje ministerstvu sociální
péče právo stanoviti nájemné.
Stavební úlevy ty mají přispěti
jen k obecnému dobru, nemají tedy zvyšovati
podnikatelský zisk.
Ustanovení podrobností a zásad platných
pro stanovení nájemného, ministerstvu sociální
péče vyhraženého, není předmětem
zákona a ponechává se mlčky cestě
nařizovací jmenovanému ministerstvu.
Článek II. určuje úlevy jednotlivě
a to doplňky k příslušným paragrafům
platného stavebního řádu.
Úlevy ty vztahují se na počet pater a světlou
výšku obytných místností (§
73), na nahodilé zatížení pro statické
výpočty (§ 74), na použití stropnic
jakožto vazných trámů (§ 75), na
zřízení klosetu v koupelně místo
samostatného záchodu (§ 83), na snížení
šířky ulic, zřízení jich
i chodníků v částech obce s rodinnými
domy přízemními s podkrovím a s průčelními
zahrádkami, jakož i na zřízení
skupiny domů a na ohražení stavebních
pozemků (§ 98), na rozšíření
platnosti ustanovení V. části platného
stavebního řádu i na domy vyšší
dvou pater (§ 100), na konstrukci zdi a stropů, jakož
i na zdi požární (§ 101), na schody v
obytných domech pro jednu rodinu, přízemních
s podkrovím (§ 102), na krytinu takových domů
(§ 103), na zřízení stěn a stropů
v podkroví domů s jedním bytem podkrovním
(§ 104), na vzdálenost průčelí
volně stojících domů a jich skupin
od hranic sousedních a přípustnost předložených
schodů, zevnějších ramp a přízemních
teras (§ 105), na zřízení a úpravu
žump (§ 108) a konečně na lhůty
ku podání stížností a ku jich
vyřízení (§ 126).
Článkem III. jest vzhledem k počínajícímu
stavebnímu období stanoveno, že zákon
ten nabývá účinnosti ihned dnem vyhlášení.
Článkem IV. vyhraženo jest ministru veřejných
prací v dohodě s ministrem sociální
péče právo ustanoviti, kdy zákon pozbývá
platnosti.
Článkem V. pověřuje se ministr veřejných
prací prováděním tohoto zákona.
Technický výbor navrhuje:
Slavné Národní shromáždění
račiž se usnésti, aby předložená
osnova byla nezměněně uzákoněna
a aby zákon nabyl v den vyhlášení v
celém rozsahu účinnosti.
Předseda: Ing. Bohdan Bečka, v. r. | Zpravodaj: Ing. Jos. Rotnágl, v. r. |
Za platnosti ustanovení § 98 a 99 stavebního
řádu daného zákonem ze dne 10. dubna
1886 č. 40 z. z. povolují se po čas trvání
nynější bytové nouze pro stavby obytných
domů, prováděné obcemi neb obecně
prospěšnými stavebními sdruženími
ve smyslu zákona ze dne 22. prosince 1910 č. 242
ř. z., následující v II. článku
tohoto zákona uvedené doplňky a změny
jednotlivých paragrafů shora jmenovaného
stavebního řádu.
Tytéž změny a doplňky povolují
se také pro stavby obytných domů prováděné
jinými fisickými neb právními
osobami, ale jen tenkráte, vyhradí-li právoplatným
reversem, předloženým stavebnímu úřadu
současně se žádostí za stavební
povolení, ministerstvu sociální péče
právo stanoviti nájemné v dotyčných
domech.
Obytné domy označené v obou předcházejících
odstavcích pokládají se ve smyslu tohoto
zákona za obecně prospěšné.
Následující paragrafy stavebního řádu
ze dne 10. dubna 1886 č. 40 z. z. doplňují
a případně mění se takto:
V obytných domech obecně prospěšných
může stavební úřad dovoliti výjimečně
mimo přízemek pět pater, je-li světlá
výška obytných místností 2·60
m a nejsou-li podzemní místnosti určeny
pro obývání; obydlené podkroví,
jakož i polopatro jest počítati za celé
patro.
Při budovách, pro něž bylo povoleno
pět pater, dělení přízemku
se nepřipouští.
V obytných domech obecně prospěšných
lze snížiti světlou výšku obytných
a pracovních místností v patrech, jsou-li
stropy rovné, až na 2·60 m, světlou
výšku obytných místností v podkroví
až na 2·50 m a to nejméně pro polovinu
podlahy.
Při obytných domech obecně prospěšných
může stavební úřad ohledně
výše nahodilého zatížení
pro statický výpočet stropů připustiti
úlevy od nyní obvyklých předpisů,
uzná-li je z ohledů bezpečnosti za přípustné;
pro nahodilé zatížení nad stropem posledního
patra možno připustiti 150 kg na 1 m2
i když nad tímto stropem jest navrženo obytné
podkroví.
V obytných domech obecně prospěšných
možno stropnic stropů nejvyššího
patra použíti jako vazných trámů
krovu; styky ostatních částí krovu
se stropnicemi tvořícími jeho vazné
trámy nutno však vhodným způsobem tak
upraviti, aby při požáru bylo zabráněno
rychlému přenesení ohně.
Pro malé byty v obytných domech obecně prospěšných
lze připustiti tam, kde voda ku splachování
jest zavedena, zřízení klosetu v koupelně
místo samostatného záchodu, je-li koupelna
z předsíně přístupna a odpovídá-li
předpisům § 83. o osvětlení a
větrání záchodů.
V území stavebním úřadem takto
stanoveném lze povoliti, jde-li o část obce
s rodinnými domy přízemními s podkrovím
a se zahrádkami před průčelím
domů menší šířky ulic, než
stanoveny jsou v § 2. platného stavebního řádu,
pod 10 m však jen tehdy, zřídí-li
se před průčelím domů zahrádky
nejméně 5 m hluboké a má-li
dotyčná ulice po obou stranách chodníky
nejméně 1·50 m široké a
jízdní dráhu nejméně 4 m
širokou.
V částech obce těchto úlev požívajících
budiž zřízení zahrádek před
průčelím domů pravidlem; jedině
v postranních ulicích, kde se v budoucnosti nedá
očekávati větší frekvence, možno
vyjímečně upustiti od zahrádek před
průčelím domů; pak jest ale stanoviti
šířku těchto ulic nejméně
10 m.
Šířka pouhých přístupů
do vnitř bloků s domy v zahradách může
býti menší než 10 m i když
nejsou splněny předem uvedené podmínky.
Jízdní dráhy ulic mohou se zříditi
také jen makadamované, chodníky pak škvárové
neb pískované s kamennými neb betonovými
obrubami.
V ulicích postranních jest přípustno
zříditi chodník také jen po jedné
straně; jeho šířka budiž pak nejméně
2 m.
Kromě jednotlivých domů volně stojících
jsou přípustny též skupiny řadových
domů s uličním průčelím
největší délky 50 m.
Řešení vzhledu těchto skupin budiž
však po stránce architektonické jednotné
a před započetím stavby jedné budovy
této skupiny musí býti zajištěna
stavba všech ostatních budov téže skupiny
tak, aby celá skupina byla během dvou roků
vystavěna.
V částech obce těchto úlev požívajících
hražení pozemků z plného zdiva není
přípustné.
Ploty na straně ulice stačí provésti
do výše jen 1 m; pro skupiny domů musí
býti ploty řešeny souladně.
Pro obytné domy obecně prospěšné
platí ustanovení této V. části
stavebního řádu i tehdá, jsou-li vyšší
dvou pater.
U obytných domů obecně prospěšných
mohou se prováděti zevnější a
střední zdi, pokud jde o domy přízemní
s podkrovím, jakož i o nejvyšší dvě
patra domů vyšších v síle 30 cm,
jsou-li stavěny z pálených cihel a není-li
světlá výška pater větší
2·60 m a nepřesahuje-li hloubka traktu ve světlosti
5·50 m; sesílení těchto zdí
v nižších patrech jest provésti tak, jak
toho statický výpočet vyžaduje.
Při probíhajících stropních
konstrukcích, uložených na hlavních
zdech, mohou býti cihelné střední
zdi přízemních domů s podkrovím
provedeny v síle jen 15 cm, s komínovými
tělesy přiměřeně upravenými,
nepřesahuje-li světlá výška místností
2·6 m a světlá hloubka traktu 5·5
m.
Příčky dělící místnosti
téhož bytu stačí provésti při
volbě cihel 8 cm, při volbě jiných
hmot a zvláštních konstrukcí 5 cm
silné.
Cihelné klenby až do rozpnutí 1·20 m
lze prováděti v síle čtvrt cihly.
Veškeré úlevy týkající
se tlouštky zevnějších zdí lze
poskytnouti jen tehdy, budou-li tyto zdi opatřeny vhodnou
omítkou proti promočení deštěm
a bude-li postaráno o dostatečné vytápění
obytných místností k těmto zdem přiléhajících
cirkulačními kamny. Zdi a stropy lze prováděti
také dle různých nových způsobů
z jiných stavebních hmot než z cihel, z lomového
kamene a ze dřeva, pak-li tyto zdi a stropy dostatečně
isolují, jsou-li bytelné, z ohledů zdravotních
nezávadné a bude-li jejich únosnost stavebníkem
prokázána na základě statických
výpočtů a případných
zkoušek.
Požární zdi domů přízemních
s podkrovím stačí provésti jen k nespalné
krytině; uzavírají-li tyto zdi podkrovní
místnosti podřízené, neobydlené,
možno je provésti na stranách sousedních
domů v síle jen 8 cm, je-li postaráno
o jejich vyztužení sesilujícími pilířky.
Volně stojící obytné domy přízemní
s podkrovím mohou býti stavěny také
ze dřeva na zděné podezdívce; jsou-li
jejich stěny zřízeny jako trámové
kostry oboustranně prkny pobité, musí býti
tyto stěny uvnitř budovy opatřeny hladkou
rákosovou omítkou; stěny roubené omítati
netřeba.
V obytných domech pouze pro jednu rodinu určených,
přízemních s podkrovím v němž
se nalezají nejvýše tři obytné
místnosti, lze zřizovati schody zcela dřevěné
v šířce nejméně 90 cm bez
omítky spodem i tehda, není-li v budově druhého
ohnivzdorného schodiště; tyto dřevěné
schody musí však vycházeti z předsíně,
neb z některé obytné místnosti. Profil
stupňů lze připustiti až do 20/25 cm.
Pro volně stojící domy rodinné přízemní
s podkrovím, jakož i pro skupiny těchto domů
připouští se kryt šindelový, neb
doškový, je-li proti ohni impregnovaný. Krytiny
barevnými cementovými taškami lze použíti
jen nevzorkované.
Výška podkrovních místností domů
obecně prospěšných stanovena jest v
doplňku § 73.
Jde-li o domy s jedním podkrovním bytem možno
ku zřízení téhož použíti
dřevěných stěn, opatřených
po obou přístupných stranách omítkou;
stropy nemusí býti v něm omítnuty.
U obytných budov, volně stojících
ustanovuje se vzdálenost jádra zdiva středu
postranního průčelí od sousední
hranice dvěma třetinami výšky domu,
měřené ve středu postranního
průčelí od terainu k náběhu
střechy; je-li však v postranním průčelí
k sousedu štít, měří se výška
od terainu k srovnané výšce tohoto štítu.
Tato vzdálenost od sousedních hranic nemusí
býti však větší než polovina
v § 2 platného stavebního řádu
ustanovené šířky krátkých
ulic postranních a příčných.
V takto stanoveném isolačním prostoru může
stavební úřad povoliti malé výstupky,
předložené zevnější schody,
rampy a přízemní terasy.
Obdobná ustanovení platí o krajních
domech při skupinovém zastavení. Na stranách
k sousedu buďtež střechy těchto skupin
opatřeny dle možnosti valbami buď úplnými
aneb částečnými.
Žumpy dle § 81 stavebního řádu
zřízené lze připustiti, kde není
veřejné kanalisace a je-li o jich pravidelné
vyprazdňování a čištění
řádně postaráno.
Vnější líc zdiva těchto žump
musí býti vzdálen nejméně 50
cm od zdiva domů, k nimž přináležejí
a nejméně 2·0 m od sousedních
hranic. Prostor mezi zdivem žumpy a domu budiž vyplněn
upěchovaným jílem.
Lhůty pro podání stížností
u všech instancí snižují se, pokud jde
o domy obecně prospěšné na 8 dní;
stížnosti ty musí býti vyřízeny
co nejrychleji, nejpozději v nepřekročitelné
čtyřnedělní lhůtě.
Zákon tento nabývá účinnosti
dnem vyhlášení.
Nařízením ministra veřejných
prací v dohodě s ministrem sociální
péče bude stanoveno, kdy tento zákon pozbývá
platnosti.
Ministru veřejných prací se ukládá,
aby tento zákon provedl.