Na základě
usnesení Národního shromáždění
se nařizuje:
Známky ochranné,
které u některé obchodní a živnostenské
komory bývalé říše Rakousko-uherské
do dne vyhlášení tohoto zákona zapsány
byly, budou chráněny v území republiky
československé s prioritou původní
přihlášky, prohlásí-li majitel
známky, pokud tak již před zmíněnou
vyhláškou náležitě neučinil,
do 31. prosince 1919 příslušné obchodní
a živnostenské komoře v tuzemsku, resp. majitel
známky, chráněné pro podnik mimo republiku
československou
za podmínek reciprocity, obchodní a živnostenské
komoře v Praze, že se domáhá ochrany
známkové pro oblasť československého
státu.
Žadatelům dlužno
současně s ohláškou předložiti
tři exempláře známky, jejíž
identitu potvrdí obchodní a živnostenská
komora, u níž známka byla původně
zapsána, resp. žadatelům, jejichž známky
zapsány jsou u některé obchodní a
živnostenské komory bývalého Rakouska-Uherska,
území československé republiky vyjímaje,
mimo to ověřený výtah ze známkového
rejstříku.
Uplynulá doba trvání
ochranné známky se do desetiletí ochrany
započítá.
Známky cizozemců,
které byly zapsány buď jen u obchodní
a živnostenské komory ve Vídni neb jen u obchodní
a živnostenské komory v Budapešti, budou chráněny
na žádost v celém území republiky
československé s původní prioritou,
však v území, kde platnosti doposud neměly,
pouze s výhradou práv třetích.
Zákon ze dne 27.
června 1908 ř. z. č. 123, pokud jím
agendy známek přikázány byly ministerstvu
veřejných prací, pozbývá platnosti.
Zákon
ze dne 6. ledna 1890 ř. z. č. 19, pozměněný
novelou ze dne 17. března 1913 ř. z. č. 65,
mění se takto:
§ 3. č. 1.
nahražuje se tímto ustanovením: obsahují
výhradně obraz nebo jména presidenta republiky
nebo jiných osob o stát zasloužilých
a všeobecně známých.
§ 4. nahražuje
se následujícím ustanovením: Takové
známky, při nichž obraz nebo jména presidenta
republiky nebo jiných osob o stát zasloužilých
a všeobecně známých, veřejný
znak nebo vyznamenání tvoří součást
jejich, dovoleno registrovati jen tehdy, když na základě
nynějších ustanovení právo k
užívání těchto zvláštních
značek bylo dříve prokázáno.
V § 15 nahražují
se slova: "pěti zlatých" slovy: "padesáti
korun".
Spory v § 30 odstavec 1. uvedené jest
znovu zahájiti.
Paragrafy 32, odst.
4, 33, 34 a 35 zákona ze dne 6. ledna 1890 č. 19.
ř. z. resp. články V. odst. 2, VI. a VI1.
novely ze dne 17. března 1913 ř. z. č. 65
se zrušují.
Zákon ze dne 30.
července 1895 ř. z. č. 108, mění
se takto:
Předposlední
odstavec § 4 doplňuje se tímto ustanovením:
Lhůty uplynulé v době od 28. října
1918 do 31. prosince 1919 se prodlužují do 30. června
1920.
Odst. 1. § 5. se nahražuje
tímto ustanovením: Kdo nemá v území
republiky československé stálého bydliště
nebo sídla, může uplatňovati práva
na základě výše citovaných zákonů
jakož i tohoto zákona jen tenkráte, ustanoví-li
si v československé republice oprávněného
zmocněnce.
Zákon tento nabývá platnosti
dnem vyhlášení.
Provedením pověřují
se ministři obchodu a pRáv.
K článku
1. Tento článek obsahuje přechodné
ustanovení. Vychází se v něm zásadně
z myšlenky, že práva známková v
bývalé Rakouské říši nabytá,
budou respektována i v území republiky československé,
vyhoví-li chranitel určitým formalitám,
již z důvodů evidenčních nezbytně
nutným.
K článku
2. Článek tento jeví se nutným za
účelem uvarování se konfliktů
kompetenčních, poněvadž obor působnosti
jednotlivých ministerstev cestou zákonnou posud
stanoven nebyl.
K článku
3. Změnu § 3. odst. 1. zmíněného
zákona vyžaduje úcta k presidentu republiky.
Nutno, aby jména neb obrazu jeho nebylo užíváno
jako značky na věcech nevhodných, neb od
osob nepovolaných.
Vyznamenáním
v § 4. uvedeným, rozuměny byly dle prakse bývalých
rakouských ministerstev řády, v předložené
osnově rozuměny jsou tímto výrazem
vyznamenání, která jednotlivcům udělena
byla na výstavách, neb různými korporacemi
atd.
Ve formálním
ohledu se navrhuje, aby osnova byla přikázána
výboru právnímu.