Dne 3. dubna t. r. uveřejněn
byl v časopise "Právo Lidu" tento projev:
"Byl jsem po velkém
táboru lidu, konaném v pondělí dne
31. m. m. v Lidovém domě, zatčen skupinou
legionářů, nenacházejících
se ve službě.
Byl jsem zatčen skupinou legionářů,
kteří vůbec nejsou určeni k bezpečnostní
službě nýbrž, jak jsem zjistil, leží
v nemocnici, dostali z nemocnice dovolenky k vycházce na
ulici a při tom vrazili do Lidového domu, aby rušili
právě konaný tam tábor několika
tisíců dělnictva. Tato skupina mimo službu
se nacházejících lidí měla
v republice možnost mně zatknouti, odvésti
nejprve do legionářských kasáren na
Příkopech, odtud pak vésti
mne na vojenskou policii do
kasáren na Josefském náměstí,
odtud zase vojákem vojenské policie dáti
mne odvésti na policejní
ředitelství.
Na policejním ředitelství jsem byl bez výslechu
uvržen do zavšivené cely,
musil jsem tam celou
noc strávit ve společnosti více než
20 zlodějů,
abych pak druhého dne byl po kratičkém výslechu
propuštěn, aniž by se mi dostalo zadostiučinění,
nebo aspoň omluvy.
K tomuto neslýchanému
případu došlo takto:
Byl jsem při průběhu
pondělního táboru jako místopředseda
skupiny "Kovodělníků"
v Karlíně a místodůvěrník
16. volebního okresu, člen Okresní hospodářské
Rady v Karlíně,
a seděl jsem u předsednického stolku. Tábor
se sešel spontánně, následkem pobouření
dělnictva pro násilnosti proti našim jednotlivým
soudruhům,Stivínovi, Šmeralovi a Munovi, Brodeckému,
Tausikovi a Votavovi. Přes to přese všechno
bylo snahou předsednictva mírniti panující
rozčilení. Toho dokladem jest, že když
bylo shromážděním bouřlivě
voláno, aby mluvil Muna, že předsednictvo a
soudr. Šmeral sami působili na massy, aby od této
žádosti ustoupily. Ze stejného důvodu
po skončení táboru
na výslovné přání soudr. Šmerala
šel jsem já na ulici, abych působil, by tam
nikde a zejména ne před redakcí "Večera"
nedošlo k násilnostem, poněvadž my s krajním
sebezapřením chceme působiti proti fysickému
teroru, do kterého tisk měšťácký
soustavně štve. To jest dokladem
úmyslu, s jakým jsem ven vycházel. A tu se
stalo toto:
Venku byl shluk lidí
kolem několika legionářů, kteří
vášnivě vykřikovali: "Vydejte nám
Můnu, my ho zabijeme!"
Já sem k nim přistoupil, snažil jsem se je
uklidnit a když jsem viděl, že neustávají
a že by mohlo dojíti ku srážce mezi nimi
a velkým zástupem dělníků,
již vyplňovali celou ulici, abych zabránil
srážce, žádal jsem jednoho z nich, aby
se legitimoval. Legionáři, jichž bylo asi 10-15,
nyní začali prodírati se zástupem
směrem k
Příkopům. Ač byli lidé mluvením
o zabití velice rozčileni, bylo by se tím
vše skončilo. Najednou však jeden z legionářů,
který o zabití nejvíce křičel,
vykřikl: "Bratři, udělejte kordon!"
Tu já, obávaje se nové srážky,
znovu jsem na něj naléhal, aby se raději
legitimoval. On řekl: "Teď se budeš legitimovat
ty. My ti okážeme!" Srazili se kolem mne a že
s nimi musím jíti do jejich kasáren. Já,
aby lid nebyl pobouřen, beze všeho jsem se podrobil
a nyní nastala cesta, jak jsem ji svrchu označil.
Když jsem vstupoval
do chodby kasáren legionářských na
Příkopech u kasina, začaly dopadati na
má záda ze zadu rány. Jsem kovodělník,
pracoval jsem plných 22 let nepřetržitě
v Daňkovce, nyní jsem dva Roky správcem skladiště
Potravinového ústavu zemského spolku strojíren
a Kovodělné jednoty. Jest mi 43 Roků a jsem
klidné povahy. Jenom velkým sebeovládáním
se vysvětluje, že jsem snesl
rány, které na mne dopadaly
a při
nichž bylo mi nadáváno,
nejvíce slovem "Šmeralovec", "zrádce"
a tykáno.
V kanceláři, kde jsem byl podroben krátkému
výslechu bratrem kapitánem, zjistil jsem toto: Legionáři
činili tam údaje úplně nesprávné.
Svědek, italský legionář, vypovídal,
že v zahradě Lidového domu se mluvilo bolševicky
proto, že se žádalo vyvlastnění
velkostatků, půdy a velkopodniků. Dále
tvrdil, že Šmeral vyzýval ku zřízení
dělnických rad. Při výstupu před
domem "že byli samí trhani,
ozbrojení
noži a revolvery
(!) a že říkali: Bijte
je, zabte je!
Všichni účastníci našeho táboru
vědí, že to není
pravda. Uvádím to jen, aby
bylo zjevno, s jak
nepravdivými výpověďmi musí se
počítati u legionářů těch,
kteří dnes konají po Praze svémocné
služby
"policejní". Dále upozorňuji, že
zde i na vojenské policii jsem nabyl dojmu, že důstojníci,
kteří jsou pověřeni policejní
službou, nedělají naprosto dojem lidí
k tomu dosti zkušených a zejména, že jsou
fanatickými straníky. Tak kapitán, který
mne vyslýchal (bylo to kolem 8. hod. večerní,
takže jeho jméno lze snadno zjistiti), na mne s podrážděnou
výhrůžností křičel: "My
vám ukážeme vaši podrývačnou
činnost!" Na vojenské policii počínal
si službu konající šikovatel s podobnou
politickou zaujatostí a zejména stále proti
soudr. Šmeralovi urážlivě mluvil. V obou
místnostech u legionářů i na vojenské
policii, jsem shledal, že do tak důležitých
věci zcela
s hospodskou, neúřední nenuceností
mluví mladí nezkušení hoši, na
kterých je patrno, že jsou vybráni z lidí
proti sociální demokracii zaujatých. Italský
legionář, který mne odváděl,
výslovně na př. říkal, že
Šmeral má peníze od židů, že
je od nich vydržován a pod.
Na policejním ředitelství
učinil jsem zkušenosti jiné. Tam bez vyšetření,
ač byl přítomen karlínský strážník,
který mne osobně znal, musil jsem odložiti
všechny věci, kravatu i šle a byl jsem vstrčen
do cely číslo 5 mezi zloděje.
Bylo tam 17 pryčen,
z nich tři rozbité. Leželo tam 24 lidí,
snad až na dva nevinné, samí zloději.
Cela byla úplně nečistá, zavšivená,
záchod v koutě celý znečištěný
a výkaly vytékaly ven. Do této, cely, do
společnosti více než 20 zlodějů
byl uvržen také 13 letý chlapec,
sirotek,
jehož jméno jest nutno vyšetřiti a do
řádných rukou jej předati. Ležel
schoulen na kousku pryčny, kde našel místo.
Jeden ze zločinců, přivedených v noci,
spícího chlapce chytil za nohy, strhl ho na podlahu
doprostřed cely a sám ulehl na jeho místo.
Taková je dnes u nás péče o opuštěnou
mládež. Dva z obyvatelů cely byli v nejvyšší
míře stiženi pohlavní nemocí.
Jeden z nich Ital, ukazoval bez ostychu hnijící
část těla. Tito používali s ostatními
společně záchodu a druzí musili píti
vodu s nimi z jedné konve.
V této společnosti
jsem ztrávil noc. Ráno jsem byl podroben s ostatními
lékařské prohlídce. Mezi zatčenými
mluvilo se i o tom, že mám snad býti fotografován
pro zločinecké album. To se nestalo, o 10. hodině
dopolední jsem byl předveden k výslechu před
komisaře. Ten ovšem musil zjistiti, že pro mé
zatčení není žádného důvodu.
Odebral se k policejnímu řediteli a když se
od něho vrátil, řekl mi prostě, že
mohu jíti domů. Nedostalo se mi žádné
omluvy, ani zadostiučinění. Také mi
nebylo řečeno, že legionáři dostanou
aspoň důtku. Měl jsem dojem, že civilní
policie jest úplně pátým kolem u vozu
a že dnes má v Praze z nemocnice dovolený a
po ulicích se procházející legionář
větší právo než zákon a
celé policejní ředitelství.
Výslovně
pravím, že neobviňuji všechny
legionáře.
Jest jistě mezi nimi velká většina,
kteří s takovým jednáním nesouhlasí,
mají smysl pro právní poměry a zejména
pro smýšlení třídně uvědomělého
dělnictva. Ale zdá se, že u vysokých
vojenských pánů právě tito
čestní a vážní legionáři
nejsou zrovna nejoblíbenější.
Považuji to, co se
mně stalo, za urážku jako dělník,
jako příslušník a funkcionář
strany. Uvádím to ve známost soudruhů
ministrů i poslanců a věřím,
že zařídí, aby se podobné případy
neopakovaly, aby lidé, kteří bez úředních
rozkazů takto zasahuji do osobní svobody ať
kohokoliv, byli po vyšetření hnáni k
zodpovědnosti a mně jako vážnému
muži, aby se dostalo plného zadostiučinění.
kovodělník,
místodůvěrník volebního okresu
karlínského, místopředseda skupiny
kovodělnické, místopředseda Politického
spolku dělnického v Karlíně, člen
dozorčí Rady Dělnického konsumu, člen
Okr. hospodářské rady, důvěrník
úřadu pro potírání lichvy,
bytem v Karlíně, Vinohradská ul. 206."
Podepsaní se táží:
l. Jsou panu ministru vnitra a Národní
obrany známy okolnosti v projevu uvedené?
2. Jsou oba páni
ministři ochotni uvedený případ co
nejpřísněji vyšetřiti a zakročiti,
aby vinníci byli potrestáni?
3. Jsou oba páni
ministři ochotni zjednati nevinně zatčenému
dělnickému důvěrníku náležité
zadostiučinění a postarati se, aby se takové
nezákonnosti již neopakovaly?