Zasedání Národního shromáždění československého r. 1919.

Tisk 773.

Dotaz

členů Národního shromáždění Rud. Bechyně a soudr. na pana ministra Národní obrany a vnitra o nezákonném zatčení dělnického důvěrníka Rudolfa Kollera v Praze.

Dne 3. dubna t. r. uveřejněn byl v časopise "Právo Lidu" tento projev:

"Byl jsem po velkém táboru lidu, konaném v pondělí dne 31. m. m. v Lidovém domě, zatčen skupinou legionářů, nenacházejících se ve službě. Byl jsem zatčen skupinou legionářů, kteří vůbec nejsou určeni k bezpečnostní službě nýbrž, jak jsem zjistil, leží v nemocnici, dostali z nemocnice dovolenky k vycházce na ulici a při tom vrazili do Lidového domu, aby rušili právě konaný tam tábor několika tisíců dělnictva. Tato skupina mimo službu se nacházejících lidí měla v republice možnost mně zatknouti, odvésti nejprve do legionářských kasáren na Příkopech, odtud pak vésti mne na vojenskou policii do kasáren na Josefském náměstí, odtud zase vojákem vojenské policie dáti mne odvésti na policejní ředitelství. Na policejním ředitelství jsem byl bez výslechu uvržen do zavšivené cely, musil jsem tam celou noc strávit ve společnosti více než 20 zlodějů, abych pak druhého dne byl po kratičkém výslechu propuštěn, aniž by se mi dostalo zadostiučinění, nebo aspoň omluvy.

K tomuto neslýchanému případu došlo takto:

Byl jsem při průběhu pondělního táboru jako místopředseda skupiny "Kovodělníků" v Karlíně a místodůvěrník 16. volebního okresu, člen Okresní hospodářské Rady v Karlíně, a seděl jsem u předsednického stolku. Tábor se sešel spontánně, následkem pobouření dělnictva pro násilnosti proti našim jednotlivým soudruhům,Stivínovi, Šmeralovi a Munovi, Brodeckému, Tausikovi a Votavovi. Přes to přese všechno bylo snahou předsednictva mírniti panující rozčilení. Toho dokladem jest, že když bylo shromážděním bouřlivě voláno, aby mluvil Muna, že předsednictvo a soudr. Šmeral sami působili na massy, aby od této žádosti ustoupily. Ze stejného důvodu po skončení táboru na výslovné přání soudr. Šmerala šel jsem já na ulici, abych působil, by tam nikde a zejména ne před redakcí "Večera" nedošlo k násilnostem, poněvadž my s krajním sebezapřením chceme působiti proti fysickému teroru, do kterého tisk měšťácký soustavně štve. To jest dokladem úmyslu, s jakým jsem ven vycházel. A tu se stalo toto:

Venku byl shluk lidí kolem několika legionářů, kteří vášnivě vykřikovali: "Vydejte nám Můnu, my ho zabijeme!" Já sem k nim přistoupil, snažil jsem se je uklidnit a když jsem viděl, že neustávají a že by mohlo dojíti ku srážce mezi nimi a velkým zástupem dělníků, již vyplňovali celou ulici, abych zabránil srážce, žádal jsem jednoho z nich, aby se legitimoval. Legionáři, jichž bylo asi 10-15, nyní začali prodírati se zástupem směrem k Příkopům. Ač byli lidé mluvením o zabití velice rozčileni, bylo by se tím vše skončilo. Najednou však jeden z legionářů, který o zabití nejvíce křičel, vykřikl: "Bratři, udělejte kordon!" Tu já, obávaje se nové srážky, znovu jsem na něj naléhal, aby se raději legitimoval. On řekl: "Teď se budeš legitimovat ty. My ti okážeme!" Srazili se kolem mne a že s nimi musím jíti do jejich kasáren. Já, aby lid nebyl pobouřen, beze všeho jsem se podrobil a nyní nastala cesta, jak jsem ji svrchu označil.

Když jsem vstupoval do chodby kasáren legionářských na Příkopech u kasina, začaly dopadati na má záda ze zadu rány. Jsem kovodělník, pracoval jsem plných 22 let nepřetržitě v Daňkovce, nyní jsem dva Roky správcem skladiště Potravinového ústavu zemského spolku strojíren a Kovodělné jednoty. Jest mi 43 Roků a jsem klidné povahy. Jenom velkým sebeovládáním se vysvětluje, že jsem snesl rány, které na mne dopadaly a při nichž bylo mi nadáváno, nejvíce slovem "Šmeralovec", "zrádce" a tykáno. V kanceláři, kde jsem byl podroben krátkému výslechu bratrem kapitánem, zjistil jsem toto: Legionáři činili tam údaje úplně nesprávné. Svědek, italský legionář, vypovídal, že v zahradě Lidového domu se mluvilo bolševicky proto, že se žádalo vyvlastnění velkostatků, půdy a velkopodniků. Dále tvrdil, že Šmeral vyzýval ku zřízení dělnických rad. Při výstupu před domem "že byli samí trhani, ozbrojení noži a revolvery (!) a že říkali: Bijte je, zabte je! Všichni účastníci našeho táboru vědí, že to není pravda. Uvádím to jen, aby bylo zjevno, s jak nepravdivými výpověďmi musí se počítati u legionářů těch, kteří dnes konají po Praze svémocné služby "policejní". Dále upozorňuji, že zde i na vojenské policii jsem nabyl dojmu, že důstojníci, kteří jsou pověřeni policejní službou, nedělají naprosto dojem lidí k tomu dosti zkušených a zejména, že jsou fanatickými straníky. Tak kapitán, který mne vyslýchal (bylo to kolem 8. hod. večerní, takže jeho jméno lze snadno zjistiti), na mne s podrážděnou výhrůžností křičel: "My vám ukážeme vaši podrývačnou činnost!" Na vojenské policii počínal si službu konající šikovatel s podobnou politickou zaujatostí a zejména stále proti soudr. Šmeralovi urážlivě mluvil. V obou místnostech u legionářů i na vojenské policii, jsem shledal, že do tak důležitých věci zcela s hospodskou, neúřední nenuceností mluví mladí nezkušení hoši, na kterých je patrno, že jsou vybráni z lidí proti sociální demokracii zaujatých. Italský legionář, který mne odváděl, výslovně na př. říkal, že Šmeral má peníze od židů, že je od nich vydržován a pod.

Na policejním ředitelství učinil jsem zkušenosti jiné. Tam bez vyšetření, ač byl přítomen karlínský strážník, který mne osobně znal, musil jsem odložiti všechny věci, kravatu i šle a byl jsem vstrčen do cely číslo 5 mezi zloděje. Bylo tam 17 pryčen, z nich tři rozbité. Leželo tam 24 lidí, snad až na dva nevinné, samí zloději. Cela byla úplně nečistá, zavšivená, záchod v koutě celý znečištěný a výkaly vytékaly ven. Do této, cely, do společnosti více než 20 zlodějů byl uvržen také 13 letý chlapec, sirotek, jehož jméno jest nutno vyšetřiti a do řádných rukou jej předati. Ležel schoulen na kousku pryčny, kde našel místo. Jeden ze zločinců, přivedených v noci, spícího chlapce chytil za nohy, strhl ho na podlahu doprostřed cely a sám ulehl na jeho místo. Taková je dnes u nás péče o opuštěnou mládež. Dva z obyvatelů cely byli v nejvyšší míře stiženi pohlavní nemocí. Jeden z nich Ital, ukazoval bez ostychu hnijící část těla. Tito používali s ostatními společně záchodu a druzí musili píti vodu s nimi z jedné konve.

V této společnosti jsem ztrávil noc. Ráno jsem byl podroben s ostatními lékařské prohlídce. Mezi zatčenými mluvilo se i o tom, že mám snad býti fotografován pro zločinecké album. To se nestalo, o 10. hodině dopolední jsem byl předveden k výslechu před komisaře. Ten ovšem musil zjistiti, že pro mé zatčení není žádného důvodu. Odebral se k policejnímu řediteli a když se od něho vrátil, řekl mi prostě, že mohu jíti domů. Nedostalo se mi žádné omluvy, ani zadostiučinění. Také mi nebylo řečeno, že legionáři dostanou aspoň důtku. Měl jsem dojem, že civilní policie jest úplně pátým kolem u vozu a že dnes má v Praze z nemocnice dovolený a po ulicích se procházející legionář větší právo než zákon a celé policejní ředitelství.

Výslovně pravím, že neobviňuji všechny legionáře. Jest jistě mezi nimi velká většina, kteří s takovým jednáním nesouhlasí, mají smysl pro právní poměry a zejména pro smýšlení třídně uvědomělého dělnictva. Ale zdá se, že u vysokých vojenských pánů právě tito čestní a vážní legionáři nejsou zrovna nejoblíbenější.

Považuji to, co se mně stalo, za urážku jako dělník, jako příslušník a funkcionář strany. Uvádím to ve známost soudruhů ministrů i poslanců a věřím, že zařídí, aby se podobné případy neopakovaly, aby lidé, kteří bez úředních rozkazů takto zasahuji do osobní svobody ať kohokoliv, byli po vyšetření hnáni k zodpovědnosti a mně jako vážnému muži, aby se dostalo plného zadostiučinění.

Rudolf Koller,

kovodělník, místodůvěrník volebního okresu karlínského, místopředseda skupiny kovodělnické, místopředseda Politického spolku dělnického v Karlíně, člen dozorčí Rady Dělnického konsumu, člen Okr. hospodářské rady, důvěrník úřadu pro potírání lichvy, bytem v Karlíně, Vinohradská ul. 206."

Podepsaní se táží:

l. Jsou panu ministru vnitra a Národní obrany známy okolnosti v projevu uvedené?

2. Jsou oba páni ministři ochotni uvedený případ co nejpřísněji vyšetřiti a zakročiti, aby vinníci byli potrestáni?

3. Jsou oba páni ministři ochotni zjednati nevinně zatčenému dělnickému důvěrníku náležité zadostiučinění a postarati se, aby se takové nezákonnosti již neopakovaly?

V Praze dne 3. dubna 1919.

Rudolf Bechyně,

Hybeš, K. Vaněk, Brožík, Hrdlička, Johanis, Modráček, Stivín, Hampl, Ant. Němec, Pik, Hummelhans, Svěcený, Ant. Srba, F. V, Krejčí, Teska, Biňovec, Časný, Kolaříková, Prokeš, Skurský, Rouček, R. Merta, Kouša, Štěpánek, Cingr, Aust, Nádvorník, Tayerle, Brodecký, Charvát, Dr. Meissner, Němeček, Jirásek, Čáda, R. Mlčoch, Ecksteinová, Pavlán, Kříž, E. Burian, Marek, Fr. Houser, Dr. Witt, Svoboda, Hudec.

Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP