Jsme přesazeni ze
stavu státních drah německo-rakouských
do provozních dílen v Přerově.
Jelikož nám
není možno v Přerově ani v okolí
nalézti byty, jsou nuceny naše rodiny žíti
dosud ve Vídni. Pro návštěvu svých
rodin a urovnání rodinných a bytových
věcí, jakož i pro obstarání čistého
prádla, zaopatřili jsme si legitimace vydané
17. března
1919 okresním hejtmanstvím v Přerově
a vidované 19. března
1919 německo-rakouským vyslanectvím v Praze,
jež nás opravňovaly k cestě do Vídně
a z Vídně do Přerova. Výlohy spojené
s obstaráním těchto legitimací, hradili
jsme společně.
Dne 23. března většina
z nás jela do Vídně a nebyly nám činěny
jak od české, tak i německé pohraniční
stráže žádné překážky,
naše cestovní průkazy shledány v úplném
pořádku.
Při jízdě
nazpět, dne 25. března, v Břeclavě
u revise byl tázán zámečník
Jan Kratochvíl výkonným orgánem, mnoho-li
veze sebou peněz. Se slovy "zde jsou všechny"
sáhl do náprsní kapsy a podal tázajícímu
se zápisník, v němž byla jedna stokorunová
československá bankovka a.75 korun drobných.
Tato částka
byla shledána závadnou a 50 korun drobných,
jakož i cestovní legitimace byla řečenému
zámečníku komisařem
pohraniční
stráže, Josefem Požitkem, odňata.
Prosba za vydání
cestovní legitimace byla odmítnuta s poukazem, že
nevyhovuje nařízením a že bude zaslána
do Brna. Na poznámku, že tytéž legitimace
mají 34 zřízenci, již ve vlaku sedící,
byl Jan Kratochvíl vyzván, by přivedl důvěrníky
těchto zřízenců do úřadovny.
Této výzvě
jsme vyhověli a na naši otázku, "co si
přejete, pane komisaři", odpověděl
komisař: "Ukažte mi své pasy!" Když
do nich nahlédnul, pravil: "To jsou tytéž;
ještě dnes budou odeslány na policejní
ředitelství nebo na místodržitelství
do Brna."
Na naši žádost,
by nám neztěžoval návštěvu
našich rodin, které jednou za měsíc
jsme nuceni navštívit, jakož že nekonáme
těchto cest pro zábavu a že s obstaráním
těchto pasů měli jsme značné
peněžní výlohy, odpověděl:
"Do toho mi nic není!"
Podotkli jsme mu, že
přes 3000 železničních zřízenců,
kteří jsou přesazeni z německého
Rakouska na různá místa, jako: do Plzně,
Prahy, Loun, Pardubic, Brna a na Slovensko mají tytéž
pasy a nedělají jim nikde nijakých obtíží
při cestování, pouze on v Břeclavě
je shledává závadnými, odpověděl:
"Dobře, že to vím, tedy nepojede nikde
nikdo; o
to se již postarám;
anebo musejí ti páni v Praze vydati nová
nařízení; v tom případě
vrátíme vám vaše legitimace
poštou."
Na naši námitku,
že to bude dlouho trvat a někteří kolegové
že mají nemocné členy rodiny, cynicky
odpověděl: "Vůbec nikam nepojedete,
i kdyby vám
žena umírala, nepojedete!"
Upozornili jsme ho ještě,
že toto jednání jest bezúčelné,
nikomu neprospěje a nás jenom poškodí.
Dokud nedostaneme bytů
v Přerově, jsme nuceni tyto cesty stůj co
stůj konati a musejí nám tedy býti
vydány pasy jiné, což bude míti za následek
obtěžování dotčených úřadů,
a to jak v Přerově, tak i v jiných místech,
kde jsou železniční zřízenci
z Vídně přesazeni, což při dnešním
přetížení úředníků
kancelářskou prací jest zbytečno,
a nám tímto jednáním vzniknou zase
značné výlohy, kterých nám
nikdo nenahradí.
Apelovali jsme naň,
aby se vžil do naší těžké
situace, ve které jsme; z Vídně jsme byli
nuceni odejít a zde se nám dělají
zbytečné překážky, načež
on mávl rukou a řekl: "Do toho mi nic není."
Tím bylo naše
jednání ukončeno.
Nutno jest podotknouti,
že revisor cestovních průkazů, který
konal službu toho dne ve vlaku mezi Břeclavou a Přerovem,
nám naše legitimace též kontroloval a
shledal je bezvadnými, takže pouze komisař
Josef Požitek je neuznává platnými.
Z tohoto jeho jednání
vzniká mezi přesazenými železničními
zřízenci velké rozhořčení.
Až potud došlá
informace. Podotýkáme, že 31. března
byly legitimace dotčeným zřízencům
vráceny, což znamená, že nebylo možno
o správnosti jejich pochybovati.
Tím jen ostřeji
vyznačeno jest svévolné jednání
komisaře Požitka.
V poznámce o "umírání
ženy" jeví se hrubý rys povahy tohoto
pána a my se proto tážeme:
Chcete zamezit, pane ministře,
jednou pro vždy, aby čeští příslušníci,
z Vídně na Moravu přeložení,
nemající ale bytu a jen proto ve Vídni bydlící,
nebyli v Břeclavě obtěžováni
orgány pohraniční stráže, neznajícími,
jak zřejmo z vrácení bezvadných legitimací,
ani nařízení a ještě méně
slušnosti?