Stav právnické
a filosofické fakulty české co do místností
jest velice neutěšený.
Jeví se takto: a) na
fakultě právnické.
Demobilisací se
nahrnul na tuto fakultu takový počet posluchačů,
že jest jich zapsáno celkem přes 2000. V prvém
ročníku samotném jest zapsaných posluchačů
1000. Pro všechny tyto posluchače jsou k disposici
ve starém Karolinu pouze čtyři (!) místnosti,
prastaré a zcela nedostatečné, které
již za staré vyučovací správy
byly známy jako kus evropské ostudy. Tím
se stává:
a)
jsou nemožny veškeré přednášky
parallelní, ježto není kde přednášeti;
b)
profesoři místo svých řádných
pěti, šesti hodin povinných přednášek
mohou přednášeti pouze dvě nebo tři
hodiny, ježto není kde, z čehož vzniká
ve vědomostech posluchačů hotová poušť;
c)
místnosti v Karolinu jsou denně až do devíti
hodin večer zadány, tak že se nemůže
ani řádně větrati a studentstvo i
učitelé trpí zkaženým vzduchem
značné škody na zdraví, jsouce téměř
otravováni:
d)
není místností zkušebných, kolloquia
jsou odbývána na chodbě.
Až do r. 1914 bylo
uvedeným nedostatkům pomoženo tím, že
bývalé ministerstvo vyučování
přikázalo pro třetí a čtvrtý
ročník fakulty místnosti v bývalé
Akademii uměni naproti Rudolfinu. Avšak na
začátku války byly místnosti tyto
fakultě odňaty pro tamější vojenskou
nemocnici. Při tom tam zůstala seminární
knihovna fakulty, která byla naházena bez ladu a
skladu do dvou místností a tam vzácné
knihy z pozůstalosti vynikajících profesorů
fakulty právnické, knihovna Bráfova, Kaizlova,
Pražákova propadají zvolna zkáze.
Ministerstvo Národní
obrany přes stálé protesty neučinilo
nic, aby místnosti v Akademii uměni naproti Rudolfinu
uvolnilo.
b) Na
fakultě filosofické.
Od října
1914 jsou pro účely vojenské zabrány
posluchárny české fakulty filosofické
v Klementinu. V létě r. 1918 vojenská správa
rakouská přislíbila jejich evakuaci a vyklidila
vskutku již německou část Klementina,
do té doby rovněž zabranou. Proto doufala česká
fakulta filosofická, že tím spíše
se tak stane s jejími posluchárnami po převratu
státním. Pobočka nemocnice tu umístěná
byla pak sice opravdu zrušena, ale ministerstvo
Národní obrany přes
opětovnou žádost
zabraných místností nevydalo, nýbrž
zřídilo v nich kancelář Černého
kříže a transitní stanici pro vracející
se zajatce a nedává ani žádné
naděje, že by v blízké době bylo
ochotno míti ve věci té náležitý
zřetel k nutné potřebě českého
vysokého školství.
Potřeba ta jest
vskutku naléhavá. Česká fakulta filosofická
jest, hledě k místnostem svým v neobyčejné
tísni. Počet vlastních posluchačů
jejich vzrostl velice demobilisací, jež rázem
uvolnila několik zadržovaných ročníků,
přednášky filosofické navštěvuji
však také posluchači jiných fakult a
četní mimouniversitní hospitanti kursů
jazykových, literárních a jiných.
Pro všecku tuto massu posluchačstva fakulta má
v najatém domě v ulici Krakovské
jedinou posluchárnu, rovněž jedinou posluchárnu
menší má v najatém domě v ulici
Veleslavínově, potom bývaly taneční
sál v ulici Lázeňské a tré
nedostatečných poslucháren v t. zv. Kaulichově
domě na Karlově náměstí. Při
rostoucím počtu profesorův a docentův
a při rozčlenění fakulty na jednotlivé
odbory vědné, stává se vystřídání
přednášejících v těchto
několika místnostech takřka nemožným;
jest nutno posouvati přednášky do pozdního
večera a zdravotní stav studentstva se vážně
ohrožuje jak přeplňováním síní,
tak přebíháním z budovy do budovy.
Nadto hrozí fakultě, že výpovědi,
které není již možno právně
čeliti, pozbude od ledna 1920 posluchárny v ulici
Krakovské, čímž značná
část kollegií se octne doslova na ulici i
s děkanátem fakultním.
To jsou poměry zjevně
nedůstojné vysoké školy a přinášejí
těžkou škodu zájmu veřejnému.
Studentstvo naše, které za dnešních poměrů
drahotních jen s tak značnou oběti v Praze
může prodlévati, nemá ani pro studium
své náležitého útulku a jest
roztrpčeno, zvláště když vidí
denně při návštěvě universitní
knihovny v Klementinu, že posluchárny fakultní
jsou vojenskou správou obsazeny pro účely,
jimž by kterákoli budova jiná stejně
dobře posloužila.
Proto jeví se vydání
Klementina, pokud přísluší české
fakultě filosofické, věcí vskutku
neodkladnou tím spíše, že také
opravy místností a jejich zařízení,
vojenskou správou namnoze valně poškozeného,
nemalý čas zaberou.
Jest pochopitelné, ze ministerstvu Národní
obrany není
snadno nalézti rychle náhrady za objekty, jejichž
užívání přejalo od někdejší
vojenské správy rakouské, ale životní
zájem českého školství vysokého,
naší dotud jediné university, zaslouží
zajisté toho, aby byl chráněn od úplného
rozvratu. Naše mládež, která ztratila
tolik let těžkou službou vojenskou, nesmi býti
aspoň nyní zadržována ve svém
postupu studijním a znechucována okolnostmi, jejichž
náprava při dobré vůli jest vskutku
možná.
Vzhledem k tomuto stavu
na obou řečených fakultách se podepsaní
táží pana ministra Národní
obrany:
Je tento stav panu ministru znám?
Jest pan ministr ochoten
naříditi, aby byly vyklizeny jak místnosti
v bývalé Akademii umění naproti Rudolfinu
pro fakultu právnickou, tak příslušné
posluchárny v Klementinu pro fakultu filosofickou?
Jest pan ministr ochoten
naříditi tak bez odkladu, aby
úprava
řečených místností mohla
býti vykonána v době velikonočních
prázdnin a tím aby bylo lze v letním semestru
konati přednášky v prostředí
aspoň poněkud přiměřenějším?