Účel zákona
vyložen jest v odůvodnění připojeném
k vládnímu návrhu, stačí proto
na ně se odvolati. Zde buďtež odůvodněny
jen změny, které sociálně politický
výbor na osnově provedl.
Především
byl změněn nadpis zákona, poněvadž
se nesrovnával s obsahem jeho. Slova "o péči
o válečné poškozence" sváděla
by k domněnce, že zákon obsahuje materielní
předpisy, jimiž se upravují nároky válečných
poškozenců vůči státu. Zatím
však jde v tomto zákoně jen o vybudování
organisace, v jejímž rámci by se péče
mohla rozvíjeti. Proto byl výše uvedený
nadpis zákona zaměněn slovy: "o organisaci
péče o válečné poškozence".
Aby pak naznačeno
bylo i široké veřejnosti a zejména ohromnému
počtu těch, kdož na tuto péči
budou činiti nároky, že o úpravu těchto
nároků nejedná se v tomto zákoně,
nýbrž to že bude předmětem zákona
druhého, vsunul výbor sociálně politický
do zákona nový paragraf, označený
jako § 2., jsa si toho vědom, že tak činí
jen z důvodů účelnosti, nikoli z potřeby
zákonodárné techniky. Toto vsunutí
mělo za následek přečíslováni
následujících paragrafů vládního
návrhu.
Při vymezováni
okruhu osob, jichž se péče týká,
byl tento okruh na návrh ministerstva železnic rozšířen
o železniční zřízence, kteří
byli při vojenských úkonech způsobem
v §u 1. sub a) uvedeným poškozeni a kteří
nejsou k těmto úkonům povoláváni
podle zákona ze dne 12. prosince 1912 č. 236 ř.
z., nýbrž služebně přikazováni.
Jinou stylisací úvodní
věty § 3. má se dosáhnouti toho, aby
výpočet v tomto paragrafu obsažený nebyl
taxativní. Ustanovení téhož paragrafu
sub 2 uvedené o sociálně lékařských
prohlídkách bylo doplněno tím, že
se prohlídka má státi zvláštní
komisí, jejíž složení bude stanoveno
nařízením.
Názor svůj o složení této komise
vtělil výbor do resoluce níže připojené.
Vsunutím § 2. do osnovy stala se zbytečnými
slova "podle zvláštního zákona
o důchodech válečných poškozenců",
v §u 3. sub 3, uvedená, pročež byla vypuštěna.
V §u 4. zaměněna
byla slova "Moravu a Slezsko" ve slova "Moravu
se Slezskem", čímž se stává
nepochybným, že pro obě tyto země má
býti zřízen jediný zemský úřad.
Jen z důvodů přesnosti vymezen jasněji
v poslední větě téhož paragrafu
obsah zmocnění ministra sociální péče.
Nezmocňuje se, aby celou péči o válečné
poškozence uložil orgánům tam jmenovaným,
nýbrž toliko jednotlivé úkony této
péče.
Aby konečně
projevil své přesvědčení, že
ministr pro sociální péči může
použíti k těmto úkonům toliko
orgánů státních nebo samosprávných,
připojil výbor k poslední větě
§u 4 dodatek v tom smyslu.
Ustanovení §
5. ponechal výbor v osnově proto, aby vzhledem k
tomu, že také v jiných státech vzniklých
na území bývalého Rakouska se jedná
o úpravu péče o válečné
poškozence, projevil vůli starati se o příslušníky
těch států cizích, v nichž bude
postaráno o naše příslušníky
obdobným způsobem.
Výbor sociálně-politický
navrhuje, aby Národní shromáždění
schválilo jak návrh zákona, tak návrh
resoluce, jak dále následují.
Z usnesení Národního
shromáždění vydávají se
tato ustanovení:
Válečnými
poškozenci podle tohoto zákona
jsou:
a)
státní občané československé
republiky, jichž pracovní schopnost byla dočasně
nebo trvale snížena, nebo kteří jí
úplně pozbyli a to pro poranění nebo
nemoc získanou nebo zhoršenou
1. ve službě
vojenské;
2. při vojenských
úkonech, k nimž byli povoláni podle zákona
ze dne 12. prosince 1912, č. 236 ř. z., anebo jako
železniční zřízenci;
3. v zajetí (invalidé);
b)
příslušníci osob, uvedených pod
lit. a),
na jejichž výživu jsou tyto osoby po zákonu
povinny přispívati;
c)
pozůstalí po zemřelých nebo nezvěstných
osobách, uvedených pod lit. a),
na jejichž výživu tyto osoby za života byly
po zákonu povinny přispívati.
Právní nároky
a povinnosti válečných poškozenců
budou upraveny zvláštním zákonem.
Ministru sociální
péče se ukládá, aby
zejména:
1. sepsal osoby v § 1. jmenované a vedl
je dále v patrnosti,
2. zjistil sociálně-lékařskými
prohlídkami stupeň ztráty pracovní
schopnosti osob, uvedených v § 1., lit. a), zvláštní
komisí, jejíž složení bude stanoveno
nařízením,
3. vyměřil
a vyplácel válečným poškozencům
důchody,
4. pečoval o výcvik
a školeni invalidů,
5. opatřoval jim
dodatečné prothesy,
6. napomáhal k tomu,
aby se invalidé samostatně mohli živiti,
7. dozíral na činnost
ve prospěch válečných poškozenců,
vykonávanou jinými osobami a
orgány.
Ministr sociální
péče se zmocňuje, aby k uvedenému
účelu zřídil pro Čechy, pro
Moravu se Slezskem a pro Slovensko zemské úřady
pro péči o válečné poškozence
a potřebný počet úřadů
okresních, jichž organisace a působnost bude
upravena nařízením. Ministr sociální
péče se zmocňuje, aby jednotlivé úkony
péče o válečné poškozence
uložil nařízením také jiným
orgánům veřejným, po případě
ve shodě s účastnými ministry.
Ministr sociální
péče se zmocňuje, aby smluvil s jinými
státy, že příslušníci jejich,
bydlící v území československé
republiky, budou účastni péče podle
tohoto zákona, budou-li zdejším státním
příslušníkům, bydlícím
v jejich území, přiznány obdobné
výhody.
Obce jsou povinny spolupůsobiti
při provádění tohoto zákona.
Zákon tento nabývá
účinnosti dnem vyhlášení.
Ministru sociální
péče se ukládá, aby jej provedl, dohodna
se s ministry vnitra, Národní obrany, financí,
školství a národní osvěty a zdravotnictví
a tělesné výchovy.
Vláda
se vyzývá, aby do invalidních komisí,
jež mají vykonávati sociálně
lékařské prohlídky podle § 3
ad 2 zákona o organisaci péče o válečné
poškozence povolávala vedle lékařů
a zástupců státní správy také
zástupce invalidů a hlavních skupin zaměstnavatelských
a dělnických podle povahy okresu a pokud možno
na základě návrhů příslušných
organisací.