Zasedání Národního shromáždění československého 1919.

Tisk 727.

Odpověď

ministra vnitra na dotaz členů Národního shromáždění Ant. Němce, Frant. Biňovce a soudruhů k ministrpresidentovi a ministru vnitra (číslo tisku 549) a zároveň na dotaz členů Národního shromáždění Andreja Hlinky a spol. (č. tisku 580), jenž se týče zákazu všech schůzí a projevů na celém Slovensku.

Maďarská snaha, aby byla znemožněna klidná konsolidace československé republiky, ohrožuje Slovensko v různých podobách, jednou v podobě stávky a železniční sabotáže, vyvolané a řízené z Budapešti, jindy pod heslem slovenského separatismu a šovinismu, nebo uherské suverenity, či v podobě klerikalismu, ale vždy jest to v podstatě od roku 1790 až do Apponyiho stejná pomaďaršťující politika, která vidí své největší nebezpečí v bratrství Čechů a Slováků.

Budapeštský propagační výbor pracuje na Slovensku všemi možnými prostředky, letáky a novinami s létadel shazovanými a poštou i agenty podloudně rozšiřovanými - jichž je jen na bratislavském poštovním úřadě několik vagonů - i tajnými, skvěle placenými agitatory, aby v lidu slovenském vzbudil nespokojenost s nedostatky vyživovacími i nespokojenost náboženskou, pobouřil Slováky proti Čechům, odtrhnul je od nich a vyhnal Čechy ze Slovenska.

Úředníky bývalého Uherska, které převzala pro nedostatek sil naše vláda a kteří byli ochotni, složiti slib, že budou vykonávati zákony a nařízení československé republiky, poštvala budapeštská vláda do pasivní resistence, posílajíc jim za tím účelem po svých konfidentech platy s vysokými drahotními příspěvky. Mnoho tisíc administrativních úředníků, soudců, železničních a poštovních zaměstnanců přestalo pracovati, odvolávajíce se na to, že budou prováděti jen zákony a nařízení budapeštské vlády, kterou jedině uznávají za zákonitou.

Když na místo těchto úředníků a zřízenců nastoupili čeští úředníci a zřízenci, žádali maďarští a němečtí dělníci, aby čeští úředníci a zřízenci byli posláni zpět a bývalí uherští, pasivní resistenci provádějící úředníci byli opět přijati, aniž by na nich byla žádána přísaha, jinak že i oni budou stávkovati. Pasivní resistence a stávka maďarských a německých dělníků vypukla na celém Slovensku v jeden den s požadavky výslovně politického rázu: sebeurčovací právo i pro jednotlivé obce, uznání suverenity Uherska nad obsazeným územím, provádění zákonů a nařízení maďarské republiky, přijetí bývalých uherských úředníků bez přísahy pro československý stát atd.

Železniční úředníci a zřízenci, kteří přijali plat od československé republiky, přijali - prostřednictvím konfidentů - plat také od budapeštské vlády. Když stávkou a pasivní resistencí nemohli zastaviti provoz, sáhli k sabotáži: zničili asi padesát lokomotiv, nesčíslné množství jiného železničního zařízení, ba přešli i k vražedným útokům jak proti jednotlivým českým a slovenským úředníkům, tak proti celým osobním vlakům (připevňujíce na koleje železné šrouby, aby se vlak vyšinul z kolejí, přetrhávajíce telegrafické a telefonické dráty atd.).

A to všechno děje se na rozkaz budapeštské vlády.

Aby učinil přítrž této krajně nepřátelské maďarské propagandě, vydal ministr s plnou mocí pro správu Slovenska mezi jinými také nařízení čís. 42/1919, že župan může povoliti jen takové veřejné shromáždění, které bude oznámeno týden napřed s udáním programu a místa.

Pokud se zvláště týká shromáždění v Žilině, bylo toto zakázáno proto, že dle plakátovaného pozvání a jiných příznaků dalo se souditi, že stoupenci lidové strany by napadali československou republiku a Čechy a by tak mezi nimi a přáteli československé republiky mohlo dojíti ku srážce. Úředně bylo mimo to oznámeno ministrovi pro správu Slovenska, že slovenští sociální demokraté chystají na této schůzi demonstraci proti klerikalismu, jež by mohla zavdati příčinu k nedostižným následkům. Bylo oznámeno i to, že bývalí uherští úředníci silně agitují mezi slovenským lidem, aby přišel na toto lidové shromáždění, kde se bude protestovati proti československé republice. Důkazem této agitace jest, že nad Žilinou se objevil v den zamýšleného shromáždění maďarský aeroplán, který jen v Žilině shodil 60.000 výtisků letáku, v němž předseda maďarské republiky Michael Karolyi posílá bratrský soucit a pozdrav celého Maďarska žilinskému lidovému shromáždění (hornouherskému lidu) a praví mezi jiným, že lidová republika maďarská nesahá drzou rukou na víru občanů a že vydá zákon o slovenské autonomii.

Aby bylo zamezeno srážkám a po případě krveprolití, zakázal ministr pro Slovensko konání schůze této. Zákaz ten jest uvedenými okolnostmi plně odůvodněn.

V Praze dne 24. března 1919.

Ministr vnitra:
Švehla v. r.


Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP