Poštmistři, poštovní oficianti (aspiranti),
a poštovní expedienti se zkouškou oficiantskou,
kteří jsou nyní úředníky
poštovního a telegrafního ústavu, přejímají
se do stavu státních úředníků,
zařaděných do hodnostních tříd.
Veškerá ustanovení platná pro státní
úředníky, zejména zákon z 25.
ledna 1914 říš. zák. č. 15 o
služebním poměru státních úředníků
a sluhů (služební pragmatika) nabývají
tím i pro ně platnosti.
Ve smyslu předposledního odstavce § 52 služební
pragmatiky zařaďují se do skupiny "D"
schematu pro časový postup v tomto paragrafu stanoveného.
Vedle statusu I poštovních dopravních úředníků
úřednické skupiny "C" budou tvořiti
poštovní dopravní úředníci
úřednické skupiny "D" status II.
Do jednotlivých hodnostních tříd a
stupňů platových zařadí se
poštmistři podle služného a poštovní
oficianti podle základu výslužného.
Zařadění poštmistrových a poštovních
oficiantek provede se dle služného, pokud se týče
základu výslužného, jejž by měly,
kdyby na místě schemat platových stanovených
pro poštmistrové a poštovní oficiantky,
platila pro ně platová schemata stanovená
pro poštmistry a poštovní oficianty.
Poštovní expedienti se zkouškou oficiantskou
zařadí se dle základu výslužného,
jejž by měli jako poštovní oficianti.
Poštmistři obého pohlaví, kteří
v tom případě, kdyby byli zůstali
poštovními oficianty (expedienty), by byli dle příslušného
výslužného základu zařaděni
příznivěji, nežli dle svého nynějšího
služného, zařadí se dle onoho oficiantského
základu výslužného.
Osobní a doplňovací přídavky
poštmistrů a starobní přídavky
poštovních oficiantů obého pohlaví
jest pro zařadění připočísti
k služnému, pokud se týče k základu
výslužného.
Poštmistři, poštovní oficianti (aspiranti)
a poštovní expedienti se zkouškou oficiantskou,
jichž celková civilní služební
doba, započítatelná (započítaná)
pro zařadění a postup v dosavadním
služebním poměru, jest kratší čtyř
roků, obdrží služební požitky
přiznané praktikantům úřednické
skupiny D. Rozdíl mezi těmito požitky a jich
nynějšími ponechá se jim však jako
doplňkový přídavek, jenž se dle
dosažení vyšších normálních
služebních požitků příslušně
zkrátí neb úplně zastaví. Přídavek
ten je pro výměr požitků odpočinkových
započítatelný.
Poštovní oficianti a poštovní expedienti
se zkouškou oficiantskou, kteří mají
základ výslužného menší
než 1600 K ročně, jakož i poštovní
aspiranti obého pohlaví zařadí se,
činí-li jejich civilní služební
doba započítatelná (započítaná)
pro zařadění a postup v dosavadním
služebním poměru, nejméně 4 léta,
do XI. hodnostní třídy.
Služební doba, kterou poštmistři, poštovní
oficianti (aspiranti) a poštovní expedienti obojího
pohlaví se zkouškou oficiantskou ztrávili až
do převzetí do stavu státních úředníků,
započte se jim pro postup do vyšších služebních
požitků takto:
a) Úředníkům, kteří
budou ve smyslu § 6 zařaděni do XI. hodnostní
třídy, započte se dosavadní služební
doba započítatelná (započítaná)
pro zařadění a postup v dosavadním
služebním poměru, pro postup do vyšších
požitků polovicí oné části,
o níž převyšuje čtyrletou služební
dobu, nanejvýše však 4 roky.
b) Poštmistři, poštovní oficianti
a poštovní expedienti se zkouškou oficiantskou,
kteří mají služné (základ
výslužného) odpovídající
výměrou oné hodnostní třídě,
do níž na poprve budou zařaděni, již
déle, než činí doba pro časový
postup z této hodnostní třídy do nejblíže
vyšší, zařadí se, je-li jejich
služba uspokojivou, ihned do počátečních
požitků nejblíže vyšší
hodnostní třídy. Je-li jejich celková
služební doba, započítatelná
(započítaná) pro zařadění
a postup v dosavadním služebním poměru,
delší, než-li ona úhrnná služební
doba, jíž jest dle lhůt pro povýšení
a časový postup v úřednické
skupině "D" zapotřebí k dosažení
počátečních požitků této
vyšší hodnostní třídy (tak
zvaná "normální doba služební")
započte se jim časový rozdíl mezi
oběma služebními dobami (úhrnná
doba přeslužby) až do nejvyšší
výměry čtyř roků pro postup
do vyšších požitků a v daném
případě poukáží se příslušné
vyšší požitky k výplatě.
c) Poštmistrům, poštovním oficiantům
a poštovním expedientům se zkouškou oficiantskou,
kteří služné (základ výslužného),
odpovídající výměrou oné
hodnostní třídě, do níž
na poprve budou zařaděni, nemají ještě
tak dlouho, kolik činí lhůta pro časový
postup z této hodnostní třídy do nejblíže
vyšší, jejichžto služební doba,
započítatelná (započítaná
pro zařadění a postup v dosavadním
služebním poměru, při dosažení
služného (základu výslužného)
jich nynější hodnostní třídy
byla však delší, nežli ona služební
doba, jež jest dle lhůt pro povýšení
a časový postup v úřednické
skupině "D" zapotřebí k dosažení
požitků této hodnostní třídy
(normální služební doba), započte
se tento časový rozdíl mezi oběma
služebními dobami (dřívější
přeslužba) pro postup do vyšších
požitků až do nejvyšší míry
4 roků.
Onen časový rozdíl připočte
se tedy k části lhůty pro časový
postup, užíváním příslušného
služného (základu výslužného)
již ztrávené a poukáží se
v daném případě příslušné
vyšší požitky k výplatě.
Časový postup do požitků vyšší
hodnostní třídy předpokládá
uspokojivou službu.
d) Poštmistrům, kteří budou zařaděni
do VIII. hodnostní třídy, jichžto služební
doba, započítatelná (započítaná)
pro zařadění a postup v dosavadním
služebním poměru, při dosažení
služného odpovídajícího VIII.
hodnostní třídě byla však delší
nežli služební doba, jež jest dle lhůt
pro povýšení a časový postup
v úřednické skupině "D"
zapotřebí k dosažení požitků
VIII. hodnostní třídy (normální
služební doba), započte se časový
rozdíl mezi oběma služebními dobami
(dřívější přeslužba)
až do nejvyšší výměry 4 roků
pro postup do vyšších stupňů platových
a poukáží se v daném případě
příslušné vyšší požitky
k výplatě.
e) Doba, ztrávená po čas civilní
služby v presenční službě vojenské,
započte se, nebyl-li na ni vzat zřetel, již
při stanovení pořadového data ve smyslu
nařízení bývalého ministerstva
obchodu z 22. ledna 1901, pošt. a telegr. věstníku
č. 13., k účelům časového
postupu až do nejvyšší míry jednoho
roku.
Presenční službu vojenskou, pokud spadá
do doby mobilisační, jest k účelům
postupu do vyšších požitků počítati
plně.
f) Poštmistři, poštovní oficianti
a poštovní expedienti se zkouškou oficiantskou,
kteří vykazují přeslouženou služební
dobu dle odstavce b) až d) a v době,
kdy služební pragmatika nabyla pro ně platnosti,
dovršili již 60. rok věku a 35. rok služební,
nejsou z tohoto důvodu z časového postupu
vyloučeni, pokud po odečtení jejich započítatelné
přeslužby od jich životního nebo služebního
stáří jedna z těchto obou hranic není
překročena.
g) Úředníkům, kteří
vyšli ze stavu oprávněných poddůstojníků
(§ 1. a 2. zákona z 19. dubna 1872, říš.
zák. č. 60) započte se vojenská služba
pro postup do vyšších požitků dle
ustanovení §u 1. nařízení všech
ministerstev z 25. ledna 1914, říš. zák.
č. 18).
Do normální služební doby se lhůta
pro povýšení (4 roky) nevpočítá.
Poštovní pomocníci se zkouškou oficiantskou,
kteří v den, kdy zákon tento nabude účinnosti,
budou ve službě, zařadí se při
skutečném převzetí do stavu státních
úředníků dle ustanovení tohoto
zákona obdobně použitých.
Započítatelnost jejich služební doby,
již ztrávili po složení odborné
zkoušky, předepsané pro poštovní
oficianty (expeditory), ve vlastnosti poštovních pomocníků,
řídí se dle dosavadních, v tomto ohledu
platných předpisů.
Za přednosty poštovních úřadů
III. třídy, 1. stupně, ustanoví se
poštmistři.
Přednostenská místa u úřadů
III. třídy, 2. - 6. stupně, zřídí
se jako místa poštovních podúředníků
ve smyslu článku II. zákona, z 25. září
1908, říš. zák. č. 204.
Veškerá nařízení bývalého
rakouského ministerstva obchodu, která se vztahují
na úpravu služebních poměrů poštmistrů,
poštovních oficiantů (aspirantů) a poštovních
expedientů, pokud jsou v rozporu s tímto zákonem,
se zrušují.
Zákon nabývá účinnosti dnem
1. dubna 1919. Provedením jeho pověřuje se
ministr pošt a telegrafů.
Po stránce formální se navrhuje, aby byl
návrh přikázán státně-zřízeneckému
výboru k projednání.
Jelikož jest věc velmi naléhavou, žádá
se, aby byl návrh projednán nejdéle do osmi
dnů.
V poštovní dopravní službě jsou
zaměstnáni vedle pragmatických úředníků,
zařaděných do hodnostních tříd,
úředníci ústavní t. j. poštmistři
(vrchní poštmistři), oficianti (aspiranti a
adjunkti) a poštovní expedienti (se zkouškou
oficiantskou).
Služební poměr poštmistrů upraven
jest nařízením min. obch. ze dne 21. června
1910, čís. 88, p. a t. věst. z r. 1910; oficiantů
týká se nařízení ministerstva
obchodu ze dne 18. ledna 1909, čís. 12, p. a t.
věst. z r. 1909; služební poměr pošt.
expedientů upravuje nařízení ze dne
27. června 1900, p. a t. věst. č. 50 z r.
1900.
Nařízením bývalého ministerstva
obchodu z 10. března 1914, p. a t. v. č. 45, ř.
z. č. 55, byla některá ustanovení
těchto nařízení změněna.
Tito úředníci ústavní konají
stejnou práci jako úředníci pragmatičtí.
Na to poukazujíce, dožadují se ústavní
úředníci již od delší doby,
aby byli převzati do stavu úředníků
státních a zařaděni do hodnostních
tříd.
Požadavek jejich je oprávněný. K splnění
jeho směřoval návrh, podaný poslancem
Vojtou a soudr. v Národním shromáždění,
aby poštovní úředníci ústavní
byli převzati do stavu státních úředníků
a zařaděni do hodnostních tříd.
Tento návrh byl v poštovním a státně-zřízeneckém
výboru jednohlasně přijat a měl býti
v 38. schůzi Národního shromáždění
dne 20. března t. r. projednáván v plenu
Národního shromáždění.
Vláda odepřela mu však souhlas a to hlavně
z těchto dvou důvodů:
První důvod tvoří okolnost, že
ústavní úřednictvo mělo býti
zařaděno do úřednické skupiny
C schematu pro časový postup, stanoveného
v §u 52. služ. pragmatiky.
Pro skupinu C státních úředníků
předepsáno jest jako podmínka ustanovení
úplné vzdělání středoškolské.
Tomuto předpokladu dosavadní úředníci
poštovního a telegrafního ústavu nevyhovují,
ježto pro jejich přijetí do služby poštovní
dle ustanovení nařízení z 18. ledna
1909, p. a t. v. č. 12, ř. z. č. 9, stačí
předběžné vzdělání,
získané úspěšným absolvováním
nižší střední školy neb dvoutřídní
školy obchodní, neb úplné školy
měšťanské.
Ačkoli možno uvésti, že část
poštovních úředníků ústavních
má předvzdělání vyšší
než jest normálně pro přijetí
stanoveno a že i ve stavu poštovních úředníků
dopravních skupiny C jsou příslušníci,
kteří se nemohou vykázati středoškolským
vzděláním (na př. osvědčení
poddůstojníci neb dopravní úředníci
vzešlí ze stavu poštovních expeditorů
neb poštovních oficiantů), nutno uznati, že
při stanovení úřednické skupiny,
do níž ústavní úředníci
při svém celkovém převzetí
do stavu úředníků státních
mají býti zařaděni, dlužno především
dbáti toho, jaké úřednické
skupině předepsaným předběžným
vzděláním odpovídají. A touto
skupinou jest nikoliv skupina C, nýbrž skupina D.
Druhým, a to rozhodujícím důvodem
pro zamítavé stanovisko vlády byla okolnost,
že se mělo zařaditi ústavní úřednictvo
do jednotlivých hodnostních tříd a
platových stupňů podle celkové
služební doby. Naproti tomu nebyli státní
úředníci, když 1. února 1914
vstoupila v platnost služební pragmatika, přeřaděni
ve schematu hodnostních tříd a platových
stupňů dle délky své služební
doby v tom kterém služebním odvětví
ztrávené, nýbrž zůstali v té
hodnostní třídě, v níž
1. února 1914 byli, a dosavadní služební
doba, ztrávená v témž služebním
odvětví a započítatelná pro
výměr požitků odpočinkových,
se jim pro postup do vyšších požitků
započetla dle ustanovení obsažených
v § 57, lit. b, c, d služební pragmatiky pouze
až do nejvyšší výměry 4 let.
Tím, že by ústavní úřednictvo
bylo zařaděno do hodnostních tříd
a platových stupňů dle své celkové
služební doby bez ohledu na to, které hodnostní
třídě jeho nynější požitky
odpovídají, byly by přivoděny velké
nesrovnalosti mezi dosavadními státními úředníky
skupiny C a úředníky ústavními
převzatými do stavu úředníků
státních.
Nelze přehlédnouti, že zařadění
ústavního úřednictva do skupiny C
a převod jeho do hodnostních tříd
a platových stupňů dle celkové doby
služební, měly by v zápětí
přesuny dosavadních úředníků
státních z jedné skupiny do druhé,
jak souditi lze z toho, že ve všech oborech státní
správy počalo úřednictvo vyvíjeti
snahu po zařadění do vyšších
skupin úřednických, kterážto
snaha by byla uvedenými nesrovnalostmi jen velmi posilována.
Tím nastalo by všeobecné přecházení
dosud platného zákona o služební
pragmatice a byly by novými zákonitými úpravami
poměrů jednotlivých kategorií státních
zaměstnanců, které by se neděly v
duchu služební pragmatiky, způsobeny v dosavadní
soustavě všeho úřednictva tak dalekosáhlé
otřesy, že by jimi byly veškery zásady,
dosud respektované, úplně zvráceny
a to k vážnému nebezpečí jak
služebních, tak i personálních poměrů.
Poštovní správa uznává tudíž
důvody, z nichž ministerstvo financí odepřelo
návrhu poslance Vojty a soudr. svůj souhlas, avšak
zdůrazňuje zároveň, že poměry
poštovního a telegrafního úřednictva
ústavního vyžadují pokud možno
rychlého ozdravění a to jednak proto, že
toto úřednictvo nepožívá týchž
práv a nároků jako úřednictvo
státní a jest tudíž bezbrannější
oproti stávajícím poměrům,
jednak též proto, že hmotné postavení
těchto kategorií poštovních zaměstnanců
jest vskutku neutěšené. Úřednictvo
poštovního a telegrafního ústavu vykonává,
jak již shora uvedeno, plnocenné služby, a nestávalo
také po této stránce nijakých námitek
proti jeho zařadění do stavu úředníků
státních.
Ministerstvo pošt a telegrafů, vedeno snahou, morálně
i hmotně úřednictvo toto podpořiti,
navrhuje proto převzetí úřednictva
poštovního a telegrafního ústavu do
stavu úředníků státních
na podkladě jich zařadění do úřednické
skupiny D schematu pro časový postup stanoveného
v § 52. služební pragmatiky. Převod úřednictva
tohoto do hodnostních tříd byl by pak proveden
dle jejich nynějších požitků, pokud
odpovídají služnému státních
úředníků, t. j. tedy služnému
u poštmistrů a základu výslužného
u poštovních oficiantů a poštovních
expedientů se zkouškou oficiantskou. Ježto převzetí
ústavních úředníků do
stavu úředníků státních,
provedené dle těchto zásad, spočívalo
by úplně na podkladech služební pragmatiky,
jest se nadíti, že proti němu nebude pak se
žádné strany nijakých námitek
a že také nebude moci sloužiti různým
úřednickým skupinám za podnět
požadavků po přesunu do vyšší
úřednické skupiny neb po příznivějším
zařadění do hodnostních tříd.
Při převodu ústavního úřednictva
poštovního do stavu úředníků
státních zamýšlí ministerstvo
pošt a telegrafů odstraniti s účinkem
pro budoucnost dosavadní rozdílné hodnocení
mužského a ženského úřednictva
ústavního.
Příslušníky úřednictva
poštovního a telegrafního ústavu jsou
muži i ženy; obojí vykonávají stejné
práce a mají stejné povinnosti služební,
avšak ustanovení bývalé rakouské
poštovní správy činilo rozdíl
v požitcích těchto zaměstnanců.
Platové schema poštovních oficiantů
a platové schema poštovních oficiantek (§§
7. a 8. nař. býv. min. obch. z 10. března
1914 p. a t. v. č. 45 ř. z. č. 55) vykazují
rozdíly k neprospěchu kategorií ženských.
Kdyby převod poštovních oficiantek do stavu
úředníků státních měl
se díti na základě jejich nynějšího,
oproti poštovním oficiantům nižšího
základu výslužného (§ 24. zmíněného
nařízení), bylo by dosavadní nestejnoměrné
a služebními poměry nezdůvodněné
hodnocení mužských a ženských oficiantů
pro ženské zaměstnance přeneseno ve
svých účincích i do nových
poměrů platových, čímž
by ovšem byly mnohé z nich (právě starší)
citelně pro vždy zkráceny. Rovněž
tak jest tomu u poštmistrů a poštmistrových
(§ 1 zmíněného nařízení).
Ministerstvo pošt a telegrafů bylo již odhodláno
k žádosti těchto zaměstnanců
učiniti nápravu v tomto směru, a pouze očekávané
rozřešení celé otázky návrhem
poslance Vojty úmysl tento oddálilo. Proto zamýšlí
nyní ministerstvo pošt a telegrafů provésti
jejich převedení do hodnostních tříd
dle služného (u poštmistrových), po případě
základu výslužného (u poštovních
oficiantek), jejž by měly, kdyby na místě
platového schematu pro ně stanoveného, platilo
pro ně platové schema, určené pro
poštmistry, po případě pro poštovní
oficianty.
S převodem dosavadních úředníků
poštovního a telegrafního ústavu spojen
by byl celkový finanční náklad okrouhle
čtyř milionů a tři sta tisíc
(4,300.000 K).