Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Členové Národního shromáždění K. St. Sokol, V. Freiman, K. Brožík, Dr. Velich a jejich soudruhové podali dne 20. března Národnímu shromáždění návrh zákona o školách národních a soukromých ústavech vyučovacích. Návrh byl jako číslo tisku 669 dne 26. března 1919 v Národním shromáždění tiskem vydán a přikázáno školskému výboru, aby o něm podal zprávu do 8 dnů. Školský výbor konal o tom poradu hned 27. března za přítomnosti pana ministra školství G. Habermana, odborového přednosty p. K. Ardelta a min. taj. p. Tůmy.

V této poradě prohlásil pan ministr školství, že o tomže předmětu a za stejným účelem připravilo i ministerstvo osnovu zákona, která byla předmětem jednání v ministerské radě, ale ministerstvo na své osnově netrvá, žádajíc jen, aby byl odhlasován zákon co nejúčelnější, aby národní školy, kde jest jich potřebí, mohly býti zřízeny co nejrychleji. Neboť opravdu bylo před válkou a za války v této příčině příliš mnoho zanedbáno a různé stížnosti rodičů jsou oprávněny.

Školský výbor konstatuje, že již před válkou byly činěny ve zřizování nových českých škol, zejména v místech národnostně smíšených, od úřadů obecních i státních obtíže a působeny průtahy z důvodů národnostních a politických a to čím dále tím větší. Za války pak nebyla zřízena ani jedna škola menšinová, ba školy, i správním soudem povolené, nebyly aktivovány.

Po vyhlášení republiky československé domáhají se rodičové v místech, kde nebylo náležitě postaráno o školství národní, rázné nápravy. Ano někde neváhali užíti i svépomoci při odstraňování nedostatků školských, nečekajíce na rozhodnutí a disposice úřadů.

Zemské školní rady, majíce rozhodovati podle posavadní praxe a podle posavadních zákonů, narážejí na formální obtíže, plynoucí z ustanovení zákona, že každé povolení školy má předcházeti řízení komisionelní, jednak na průtahy, které vznikají studiem spisů úředních pro tuto komisi, anebo správněji řečeno, řadu komisí.

Řízení přes ustanovení zákona, že se školy mají zřizovati bez průtahů, trvalo několik let, ba i desítky let.

Příčiny průtahu tkví v pravomoci místních a okresních školních rad, plynoucí z konkurenční povinnosti nésti část nákladů školních, i v předpisech o formálním postupu při zřizování škol a hlavně i v tradici, jaká se ustálila praxí úřadů rakouských při výkladě zákonů školských a jejich novel. Zákony školské i jejich doplňky a výklady vytvořily ve školství takový složitý stav, že se jeví naléhavá potřeba podrobiti zákonodárství školské důkladné revisi a od základů je přepracovati, jak toho vyžadují změněné poměry.

Avšak, má-li se napraviti, co bylo zanedbáno, zejména ve školství v území smíšeném, nelze čekati, až toto veliké reformní dílo školské bude moci býti podniknuto a ukončeno.

Proto školský výbor pokládá za velmi oprávněnou snahu navrhovatelů zákona i úsilí vlády a ministerstva školství, aby závady a překážky, při zřizování škol nastalé, byly odstraněny zvláštním zákonem, který by posavadní zákonodárství doplňoval a jen v nejnaléhavějších případech korrigoval, než bude moci býti vydán definitivní zákon školský.

Předložený zákon K. St. Sokola a soudruhů, který dává ministerstvu školství a předsednictvu zemské školní rady moc a právo, aby, nevázajíc se na nižádné komisionelní řízení, nákladem zemským, nebo, kdyby bylo potřebí, i nákladem státním zřizovalo potřebné školy, pokládá školský výbor za vhodné opatření, aby byla rychle zjednána náprava. Jen v jednotlivostech přesunula se pravomoc podle upozornění zástupce vlády rovněž na předsedu zemské školní rady.

Náklad na školy podle tohoto zákona zřizované má nésti země, ve výminečných případech stát, aby počet konkurenčních činitelů a tedy i těch faktorů, kteří mají právo uplatňovati právo z povinnosti konkurenční plynoucí, byl co nejmenší. Z toho však vyplývá, že školy podle toho zákona zřizované nemohou podléhati ani místní, ani okresní školní radě a že v každém konkrétním případě bude potřebí stanoviti, kdo na ně bude vykonávati dozor. Z té příčiny také stanoví zákon, že ani obce, ani okresy a jich orgánové nejsou interesenty v příčině těchto škol, po kterékoliv stránce (§ 6.).

Místo předepsaného pětiletého průměru při zřizování škol na podkladě teritoriálním, anebo škol, zřizovaných podle čl. 19. býv. zákl. zákonů státních, přijal školský výbor zásadu tříletého průměru, avšak nikoli dítek žadatelů, nýbrž školou povinných dítek, jež bydlíce ve školní obci nepožívají dobrodiní veřejné školy svého jazyka mateřského. (§ 1.) Rovněž dává státní správě možnost zřizovati okrskové školy občanské, kde se budou jeviti účelnými. (§ 2., 3. a 5.).

Zákon také pamatuje na zcela mimořádné případy, kdyby se požadovaný tříletý průměr 40 zdál přílišný, anebo, kde by z vážných důvodů se doporučovalo, zříditi školu občanskou (měšťanskou), i když není ve škole obecné 400 dětí. Zákon dává ministerstvu právo (§ 5.), aby mohlo touze po škole občanské (měšťanské) vyhověti.

Zákon, ponechávaje (§ 8.) povinnost obcí, okresů a zemí k posavadním školám, zdůrazňuje v § 7. právo státu i země, získati místnosti pro školu, podle tohoto zákona zřízenou, i pro bydlení učitelů, nájmem, a nad to právo získati i vyvlastněním potřebné místnosti pro budovu školní i byt správce školy, resp. bydlení učitelů.

Aby však náklad, který vznikne novými školami, byl uhrazen, bude potřebí zrevidovati, zda školy veřejné, posavade zřízené, všude mají náležité podmínky svého trvání. A kde podmínek těchto není, mají býti školy rušeny anebo redukovány. Rovněž po této stránce dává zákon právo předsedovi zemské školní rady, aby školy zbytečné redukoval, po případě i zrušil.

Dohlédací právo státu k ústavům soukromým se zdůrazňuje i vůči vydržovateli; naproti tomu však dává zákon novým soukromým školám právo veřejnosti ihned, jakmile budou po vydání tohoto zákona povoleny, vycházeje z předpokladu, že podmínky pro otevření školy soukromé budou náležitě splněny. Jinak ponechává účinné právo státu vyučování na školách soukromých kontrolovati bedlivě a eventuelně škole právo veřejnosti i odníti.

Učitelstvu na soukromých školách působivšímu poskytuje se možnost, aby se mu započítala léta na školách bez práva veřejnosti ztrávená, shledá-li zemská školní rada žádost takovou důvodnou. I bude věcí zemských výborů, aby žádostem takovýmto s veškerou blahovůlí vyhovovaly.

Rovněž poskytuje se možnost, aby stát i země podporovaly subvencemi soukromé školy obecné i občanské (měšťanské).

Zákon má platiti pouze pro Čechy, Moravu a Slezsko, kdežto platnost jeho pro Slovensko má býti stanovena nařízením.

Jmenování učitelského personálu na tyto školy zůstavuje se předsedovi zemské školní rady. V zákonu není sice ustanoveno, jaký plat bude se tomuto personálu vyměřovati, avšak není pochybnosti o tom, že nemůže býti plat tento jinaký, nežli plat učitelstva na školách nutných, podle příslušných zemských zákonů o úpravě platů učitelstva.

Zákon dává do rukou vlády tolik pravomoci, že záleží jen na tom, jak rychle jí bude používati, aby náprava ve školství byla co nejrychleji zjednána.

Školský výbor doporučuje, aby návrh osnovy zákona ve znění, jak tuto je připojen, byl Národním shromážděním přijat a co nejrychleji k sankci předložen.

Veřejná obecná škola národní může býti zřízena v každé obci, ve které podle tříletého průměru jest nejméně 40 dětí školou povinných, když ve školní obci není veřejné školy s jazykem vyučovacím, který jest řečí mateřskou těchto dětí.

Vyučovací jazyk takové národní školy musí býti totožný s mateřským jazykem dětí, o něž jde.

Při každé veřejné škole obecné, která bude anebo před platností tohoto zákona byla zřízena ve školní obci za poměrů v §u 1. uvedených a do které chodí aspoň 400 dětí ze školní obce, může býti zřízena veřejná škola občanská (měšťanská) a to buď pro žáky, nebo pro žákyně, nebo podle pohlaví smíšená.

Měla-li měšťanská škola smíšená po 3 školní roky za sebou jdoucí aspoň 300 žáků a žákyň, budiž rozdělena ve dvě samostatné školy měšťanské, chlapeckou a dívčí.

Ani žactvu z míst vzdálenějších 4 km od budovy školní nesmí přijetí do školy občanské býti odepřeno, jestliže a pokud místo v učebnách stačí a počet 80 žáků v jedné třídě není překročen. Z okruhu o poloměru 4 km od budovy školní počítaných nesmí býti přijetí žactvu ze škol obecných do školy občanské (měšťanské) vůbec odepřeno, prokáže-li se vzděláním obecnoškolským, aspoň pro prvních pět školních roků předepsaným. Překročí-li počet žáků některé třídy 80, budiž zřízena pobočka. Vyučovací jazyk školy občanské (měšťanské) jest totožný s mateřským jazykem žactva.

O zřízení a organisaci těchto škol (§ 1. - 2.) rozhoduje s konečnou platností předseda zemské školní rady, nebo jím ustanovený zástupce, jenž před svým rozhodnutím vyslechne zemský výbor, (zemský správní výbor). Předseda zemské školní rady také určí, kdo bude na školu tuto povolán dozírati a kdo bude na ní vyučovati.

Svrchu jmenovaný funkcionář sebere potřebný materiál, uzná-li toho potřebu i na místě samém, za kterýmžto účelem může ustanoviti a tam vyslati svého zmocněnce. Komisionelního jednání ve smyslu zákonů o zřizování škol není třeba.

Z důvodů závažných může ministerstvo školství a národní osvěty výminečně stanoviti, aby obecné školy veřejné podle §u 1. tohoto zákona a občanské (měšťanské) školy veřejné podle §u 2. tohoto zákona byly zřízeny a otevřeny i pro menší počet žactva, než jest stanoveno v uvedených paragrafech. Ministerstvo určí, kdo na školy takové bude vykonávati dozor. Jmenovati učitelstvo přísluší funkcionáři zemské školní rady v §u 4. jmenovanému.

Veškeren náklad osobní i věcný na školy, zřízené podle §u 1. a 2. tohoto zákona, ponese země. Náklady na školy, zřízené podle §u 5. ponese země, souhlasí-li zemský výbor (zemský správní výbor), jinak stát. Školy tyto nepodléhají ani místním, ani okresním školním radám. Ani obce, ani okresy, ani místní, ani okresní školní rady nejsou jakýmikoli interesenty ve příčině zřízení těchto škol (§ 1., 2., 5.).

Aby se zabezpečilo umístění těchto škol veřejných a bydlení jejich správců, resp. ředitelů a učitelů, má stát i země právo získati místnosti pro školu i pro bydlení za přiměřenou náhradu nájemní. Každý vlastník reality jest povinen místnosti své pro tyto účely propůjčiti, není-li tím ohroženo jeho vlastní bydlení, nebo jeho vlastní živnost.

Stát i země mají právo získati vyvlastněním staveniště pro budoucí budovu školní, nebo vyvlastniti již postavenou budovu, aby v ní byla umístěna škola i byt správce školy.

Právo rozhodovati o žádaném vyvlastnění, pokud se týče nájmu, přísluší ve příčině škol, zemskou školní radou povolených, zemské školní radě ve shodě s politickým úřadem zemským, ve příčině škol, ministerstvem školství a národní osvěty povolených, tomuto ministerstvu ve shodě s ministerstvem vnitra. Pro řízení vyvlastňovací platí obdoba zákona ze dne 18. února 1878 č. 30 ř. z. a to §y 22. a následující.

Povinnosti, které mají obce, okresy a země k národním školám obecným i občanským (měšťanským), posavade zřízeným nebo aspoň zemskou školní radou povoleným, zůstávají i nadále v platnosti.

Funkcionář zemské školní rady, v §u 4. jmenovaný, má právo zrušiti obecnou školu národní, ať byla zřízena podle tohoto zákona či podle zákonů starších, není-li ani 40 dětí, jež do této školy choditi jsou povinny. Rovněž má tento funkcionář právo zmenšiti počet tříd nebo poboček při některé národní škole zřízených a sloučiti školy občanské (měšťanské) chlapecké a dívčí v občanskou (měšťanskou) školu smíšenou.

Týž funkcionář má právo zrušiti školu občanskou (měšťanskou), nemá-li ani 90 dětí.

Vyučovací a vychovávací ústavy soukromé uvedených kategorií jsou pod dohledem státní správy. Představení a vydržovatelé jejich jsou státu odpovědni za náležitý stav ústavu a za šetření zákonů a nařízení orgánů státních.

Soukromé školy národní, státem po vydání tohoto zákona povolené a státnímu dozoru podléhající, mají právo vydávati vysvědčení s touže platností jako národní školy veřejné.

Soukromým školám, před vydáním tohoto zákona zřízeným, budiž uděleno právo veřejnosti, není-li po prohlídce okresním školním inspektorem, do měsíce vykonané, shledáno žádné podstatné závady.

Ministerstvo školství a národní osvěty může škole soukromé, vyžaduje-li toho zájem veřejný, nebo jiné závažné důvody, toto právo veřejnosti odníti, anebo i školu úplně zrušiti. Škola, které bylo odňato právo veřejnosti, může práva toho opět dosíci od ministerstva, prokáže-li mu její vydržovatel, že závady, které způsobily odnětí práva veřejnosti, byly odstraněny.

Učitelé, kteří na soukromých školách (§ 10. a 11.) působí nebo působili, mohou u zemské školní rady žádati za výrok, že k době, prožité na školách soukromých, třeba před vydáním tohoto zákona, neměly práva veřejnosti, sluší přihlížeti tak, jako by byla ztrávena na školách soukromých s právem veřejnosti. Zemská školní rada nemůže výroku toho odepříti, není-li proti tomu závady veřejné.

Soukromým školám obecným nebo občanským (měšťanským) lze z důvodů závažných z pokladny státní nebo zemské povolovati příspěvek na uhrazení nákladů osobních i věcných.

Tímto zákonem doplňují se všechna příslušná zákonná ustanovení a nařízení nebo se i mění a ruší, jsou-li s nim v odporu.

Zákon tento nabude působnosti v Čechách, na Moravě a ve Slezsku dnem vyhlášení. Nařízením bude stanoveno, od kdy má tento zákon platiti na Slovensku.

Výkon tohoto zákona ukládá se ministerstvu školství a národní osvěty společné se súčastněnými ministerstvy.