Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Na základě usnesení Národního shromáždění se nařizuje:

Jestliže vyučoval zkoušený suplent (asistent), ustanovený na státní střední škole (gymnasiu, reálném gymnasiu, reálce, lyceu, pedagogiu a obchodní škole), po 2 léta za sebou jdoucí na střed. školách státních, nebo nestátních s právem veřejnosti, nejméně 10 hodin týdenních předmětům naukovým, nebo 12 hodin týdenních předmětům ostatním, aneb asistoval-li nejméně 12 hodin týdenních, obdrží platy (služné a aktivitní přídavek) úředníka X. hodnostní třídy jakožto adjutum. Po dalších pěti letech obdrží platy (služné a aktivitní přídavek) úředníka XI. hodnostní třídy jakožto adjutum.

Vyučoval-li zkoušený suplent (asistent) méně než 10 hodin týdenních předmětům naukovým nebo méně než 12 hodin týdenních předmětům ostatním, anebo asistoval-li méně než 12 hodin týdenních, započítává se mu tato doba do dvouleté lhůty § 1. předepsané jen polovicí.

Léta, za která byla suplentovi (asistentovi) udělena kvalifikace nižší než "dobrá", nejsou započítatelná do postupových lhůt platových.

Drahotní a nákupní přídavky přísluší suplentům (asistentům) ve výši, odpovídající hodnostní třídě, jejíž platů jako adjuta požívají.

Všichni suplenti (asistenti) státních středních škol obdrží výpomoc jednou pro vždy, a to ti, kteří slouží méně než dvě léta, 600 K, ostatní 800 K; kromě toho dostanou v obou případech na manželku a každé nezaopatřené dítko po 200 K.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. dubna 1919.

Provedením tohoto zákona jsou pověřeni ministr školství a národní osvěty a ministr financí.

Úkolem tohoto zákona jest zmírniti v přechodné době, kdy nelze přikročiti k úpravě příjmů veškerého státního úřednictva, aspoň obtíže otázky suplentské, největší bolesti stavu profesorského. Neboť na dorost středoškolského učitelstva dolehla válka nejtíže. Žádný stav netrpěl válkou tolik, jako suplenti, kteří nehumanními zákony rakouské vlády byli po léta hmotně vyssáváni a duševně ničeni, jsouce odměňováni za svoji pedagogickou činnost žebráckým platem podle hodin, necelými 5 K denně.

Uprázdněná systemisovaná místa nebyla po celou dobu válečnou obsazována pouze u stavu profesorského, takže suplentská doba se u všech suplentů neobyčejně prodloužila, u některých i nad nejkrajnější mez, dobu 8 let, nečítaje v to ještě zkušební rok.

Při válečných přídavcích a nákupních válečných přídavcích poskytovaných jednou pro vždy, vyjímaje poslední dvě úpravy, byli suplenti bez ohledu na výši příjmův a na dobu služební zařaďováni do nejnižší kategorie státních sluhů a zřízenců.

Pragmatika profesorská, kterou mělo býti především pomoženo suplentům, byla uzákoněna teprve 28. července 1917, kdežto pro všechny ostatní kategorie státních úředníků platila již od roku 1914. Při tom nelze zapomenouti, že zákon ten obsahoval paragrafy, omezující občanská práva proti pokroku a vší lidskosti. A byli to právě čeští suplenti, kteří se obětovali a přistoupili na odmítavé stanovisko českých profesorů proti těmto ustanovením a tím i proti celé pragmatice. Výhod uzákoněné pragmatiky užili suplenti většinou až roku 1918. Ale i touto pragmatikou, proti návrhu z roku 1913 zlepšenou, nad jejímiž nízkými platy pro suplenty zašli lidoví zástupci říšské rady rakouské v dobách mírových, byli ochuzováni proti ostatním úředníkům s vysokoškolským vzděláním.

Suplentům vyměřeno maximum 8 let, jež se stalo minimem; zásada ta dodržována až do dnešních dnů. Byloť od 1. srpna 1917 podle § 62. pragmatiky jmenováno v Čechách a na Moravě 267 suplentů ad personam skutečnými, z nichž nikdo neměl služební doby kratší 8 let, ale za to veliká řada delší 8 let! A k tomu ještě přistupuje zkušební rok, který smí kandidát profesury konati teprve po úplné aprobaci pro střední školy!

Tyto všechny složky, hlavně však dlouhá doba suplentská, velmi špatně placená, působily přímo katastrofálně v řadách suplentů, kteří po obtížných studiích a přísných zkouškách universitních ještě v 33. i v 34. roce svého věku stáli tu hmotně hůře placeni než průměrně zručný dělník. V době největší drahoty byl roční příjem suplentův i s válečnými přídavky v roku 1918 3072 až 3786 K, t. j. 8·40 až 10·40 K denně, ve válečných letech předchozích ještě daleko menší.

Jest samozřejmo, že následek těchto nedostatečných ba nedůstojných platů jest nesmírná zadluženost suplentů nynějších a také profesorů, kteří ani nemohou spláceti dluhy ze svých let suplentských, ba ještě více se zadlužují. Velmi mnozí jsou nuceni doprošovati se ještě několik let po dokončení studií podpor svých příbuzných. Nedostatek nutí je přijímati vedlejší zaměstnání špatně honorovaná, jež je vysilují a oddalují od učitelského poslání ke škodě školy.

Kdežto u většiny úředníků jest povinnost a odpovědnost jejich odstupňována podle stáří služebního a úměrna platům, jest povinnost a odpovědnost suplentů tatáž v každém směru jako u skutečných učitelů i službou nejstarších. Neboť ať učí profesor první rok nebo poslední, má tutéž povinnost, tutéž odpovědnost, čehož není u ostatního konceptního úřednictva. Z této nesrovnalosti vyplývalo výjimečné postavení profesorstva mezi ostatním úřednictvem v tom spočívající, že nejnižší stupeň definitivního profesora byla IX. hod. třída.

Ježto se však jedná o odstranění nejtíživější otázky stavu učitelského do té doby, než všeobecnou úpravou platu veškerého úřednictva státního bude sjednána rovnováha v příjmech a vydáních všech gážistů, lze se přimlouvati za to, aby suplent středoškolský po 2leté službě s kvalifikací nejméně dobrou, zkušební rok v to nepočítaje, obdržel platy úředníka X. třídy hodnostní, služné 2200 K s příslušným aktivitním přídavkem. Po dalších 5 letech, předpokládaje kvalifikaci nejméně dobrou, obdrží suplent platy úředníka IX. hod. třídy, t. j. 2800 K s příslušným aktivitním přídavkem. Ovšem platy tyto jsou jen adjutem, takže suplenti těchto platů požívajících nemají charakter státních úředníků X., resp. IX. hod. třídy, ač by si bylo toho přáti v zájmu stability suplentského postavení.

Neboť ostatní úřednictvo státní kategorie A obdrží po 3leté službě praktikantské nejen platy, ale charakter úředníka X. hod. třídy, v níž setrvá nejdéle 5 let. Vedle toho kategorii praktikantů vyšlo se již vstříc nařízením z 28. února 1919 č. 107 sb. z. a nař., jímž jejich adjuta byla podstatně zvýšena. Rozdíl v ročních příjmech dosavadních a navrhovaných ukazuje tabulka:

Jak patrno, jest zvýšení příjmů suplentských podle tohoto zákona minimální. Zejména v 6. a 8. roce jest téměř nedostatečné, zvyšujíc v tomto roce veškeré příjmy suplentů o pouhých 150 K. Že ministerstvo školství a národní osvěty přes to přistoupilo na tuto úpravu ministerstvem financi jako krajní ústupek prohlášenou, vyplývá z toho, že doufá v dohledné době v úpravu platů všech státních zaměstnanců, hlavně však pod podmínkou, že každé zlepšení hmotných požitků úředníků nejnižších stupňů kategorie A a učitelů vůbec bude přiznáno stavu suplentskému a že budou systemisována na státních středních školách nová místa profesorská v IX. hodnostní třídě všude tam, kde počet poboček v posledních letech byl do jisté míry stabilní.

Vzhledem k tomu, že suplenti nebyli zařaděni do hodnostních tříd ostatního úřednictva, dostávali po celou válku nejnižší drahotní a nákupní přídavky, ačkoliv podle platu svého (2100 K, po 2 letech 2310 K, po 4 letech 2520 K, po 6 letech 2730 K) měli dostávati drahotní přídavky XI. a X. hodnostní třídy. Ba zpočátku byli na tom hůře než školníci a sluhové jejich ústavů! Následek toho byl, že skutečná bída a nouze - zejména ve větších městech a střediscích průmyslových, kde přirozeně je zase větší počet suplentů - zavinila značné zadlužení jejich a vyčerpání všech zásob šatstva, obuvi, prádla, takže je nezbytno jim vypomoci a před úplným rozvratem je zachrániti.

Proto jednak se ustanovuje, aby drahotní a nákupní přídavky vyplácely se jim ve výši, odpovídající hodnostní třídě, jejíž platy dostávají jakožto adjutum, jednak ve smyslu slibu pana ministra financí se navrhuje, aby každému suplentu nynějšímu poskytnuta byla ihned výpomoc jednou pro vždy a to při službě kratší dvou let 600 K, při službě delší 800 K, zvětšena o 200 K pro člena jeho rodiny, t. j. manželku a nezaopatřené dítky. Bylo by ovšem velmi záhodno zvýšiti též remunerace za přespočetné hodiny a za vyučování nepovinným předmětům, jejichž výše ročních 60 - 120 K za hodinu týdenní neodpovídala řádnému honoráři ani v době míru. Připadá tu na 1 hodinu odměna K 1·50 až 3 K! Z důvodů finančních bylo zatím upuštěno od původně navrhovaného zvýšení.

Všech suplentů na státních středních školách (českých i německých) jest podle výkazu zemských školních rad a ředitelství téměř 1200.

Zvýšení adjut suplentům podle § 1. navrhovaného zákona vyžádá si nákladu nejvýše 342.000 K.

Drahotní přídavky, předpokládá-li se platnost jejich do konce roku 1919, zvýší se nejvýše o 291.000 K.

Jednou pro vždy vyplácený nákupní přídavek, posledně 15. března vyplacený, vyžádal by si zvýšení K 54.000·-.

Náklad na výpomoc jednou pro vždy podle § 5., předpokládáme-li podle záznamů, že počet suplentů svobodných, ženatých, s 1 až 4 dětmi, jest v poměru 20:15:12:12:11:10 rozdělen, činil by nejvýše K 1,400.000·-.

Celkový náklad, nepřihlížíme-li k nákupním přídavkům občasným, jest tudíž: