Stav české obecné školy v Trutnově
je tak bídný, že musí ihned býti
učiněna náprava. Kdo by hledal českou
školu v Trutnově, najde v budově německé
reálky několik šeredných pranepatrných
místností, kde v hnusném vzduchu se tísní
řady pobledlých dětí, jimž škola
za takovýchto podmínek nemůže býti
místem povznesení a radosti, nýbrž místem
utrpení a příkoří. Citujeme
z Věstníku české menšiny trutnovské
(z 8. března 1919) článek o české
škole v Trutnově:
"Menšinová škola!
Vy šťastnější, kteří
učíte anebo máte své děti v
krásných, prostorných budovách, odpovídajících
požadavkům školního zdravotnictví
a krásna, s bohatě vypravenými kabinety školních
pomůcek, podivili byste se, kdybyste vkročili do
školy naší!
Po třicet let krčí se a schovává
v cizí budově, v místnostech, které
byly kdysi schváleny jen jako prozatímní.
Úzké, temné chodby v nichž je nutno
od rána do večera svítit, aby děti
si nepřivodily úrazu, vedou k učebnám,
které naprosto nevyhovují co do rozměrů,
světla a zřízení. Na podzim, v zimě
a na jaře i tam je třeba v prvních hodinách
svítit. Ve slabém světle denním smíšeném
s elektrickým kazí si učitel i děti
zrak - v malých třídách spotřebuje
se rychle vzduch, větrací zařízení
nepostačují - po prvních hodinách
vyučování bývá ve třídách
k zalknutí - a v tomto polosvětle, v zápachu
a prachu dýchá a vysedává denně
přes 200 dětí již po 30 let! Třídy
mají okna na nejživější ulici města,
kde od rána do večera drnčí na sta
povozů a všechen hlahol a křik silně
frekventované ulice nese se do učeben. Není
tu ani dvora, kde by se děti v přestávkách
proskočily, není letní tělocvičny,
není školní zahrádky, není ani
dostatek záchodů!
Popelkou je naše škola. Je veřejná a proto
město musí na ni přispívat. To ovšem
pálí německou radnici a proto vynakládala
veškeré úsilí k tomu, aby brzdila její
rozvoj a ztlačila počet žactva. Vzpírala
se cestou rekursů zřizování nových
tříd, působila na zaměstnavatele českých
otců a na rodiče samy sliby, nátlakem a hrozbami.
Český otec a česká matka, vedoucí
o prázdninách své dítě na radnici
k zápisu, prošli často hotovou cestou křížovou.
Vtipkování, výsměch, hrubé
zakřikování, hrozby - ničeho neštítili
se radniční pochopové, sledujíce svůj
cíl: oslabení školy.
Tyto snahy o jazykové znásilnění českého
dítěte zůstanou po všecky časy
hanbou a nesmazatelnou skvrnou na štítu německé
kultury, o němž namlouvali světu, že je
"zářící".
Škola je organisována jakožto trojtřídní,
v nejvyšší třídě vysedá
dítě 4 léta. Je přirozeno, že
obecná škola nemůže poskytnouti vyššího
vzdělání a nelze ho dáti zvláště
tam, kde dítě nemůže dále postupovat
a kde učitel nemá vhodných pomůcek.
A jelikož ve městě není měšťanské
školy české, odcházely schopnější
děti od 11 let věku do škol německých
za vyšším vzděláním.
Některé - byť i za cenu pošklebků,
nadávek a dětských bitev - zachovaly si svoje
češství čisté a hrdé;
jiné však, bázlivější a
slabší povahou, naučily se skrývat a
zapírat svou národnost - a zbytek? - podlehl vlivu
německého prostředí a odnárodnil
se. Tak každoročně odcházelo ze školy
30 až 40 nejlepších dětí, které
nám německá škola odnárodňovala.
A to se dělo po 30 let! Vezměte tužku a počítejte!
Kolem 1.000 dětí nejnadanějších
a nejschopnějších nám německá
škola mravně podlomila anebo zničila! Mravně
zničen je zajisté ten, kdo se odnárodní
a mravně podlomen je člověk, který
zlhostejní národnostně.
Chceme a musíme proto dostat v čase co nejkratším
alespoň školu měšťanskou smíšenou,
pro chlapce i dívky - pro Trutnov a okolní obce,
kde pro sta českých dětí ani obecné
školy není! To je nám národ dlužen
za všechna léta poroby a utrpení - vláda
musí nalézt cesty a prostředky, aby tento
kulturní požadavek bez průtahů, rázně
a ihned uskutečnila. České dítě
v Trutnově musí konečně ven ze tmy,
špíny a zápachu tak zvané školy
nynější, musí do jednoho ven z německých
škol, které mu rvou jazyk a je odnárodňují.
Chceme samostatnou budovu pro školu obecnou a měšťanskou
a nebylo-li by to snad hned možno, prozatím jiné,
prostorné učebny všem požadavkům
hygieny vyhovující s náležitými
všemi zařízeními.
Dítě naše, těžce postižené
za války podvýživou a hladem, musí dostati
teď alespoň světlo a vzduch!"
Veřejná česká škola obecná
v Trutnově je umístěna v přízemí
budovy německé reálky a má pro 5 tříd
pouze 4 místnosti, tak že dvě třídy
mají střídavé vyučování
v jedné místnosti.
Rozměry učeben:
Třída A: 166·26 m3, schválena
pro 37 dětí (chodí do ní 52 dětí).
Třída B: 126·50 m3, schválena
pro 28 dětí (chodí do ní 49 dětí).
Třída C: 158·45 m3, schválena
pro 35 dětí (chodí do ní 34 děti).
Třída D: 260·68 m3, schválena
pro 58 dětí (chodí do ní 42 + 46 dětí
[střídavě]).
Učebny jsou tedy schváleny pro 158 dětí,
ale škola má 223 dětí!!
Tím, že se jedné místnosti nedostává,
jsou děti druhé a třetí třídy
zkracovány ve vyučování, jelikož
mají pouze polodenní vyučování.
Tomuto nedostatku dalo by se ihned a snadno pomoci tím,
že by knihovna reálné školy, která
sousedí se třídou A, byla vyklizena a přeložena
do některé z prázdných paralelek reálné
školy v poschodí. V této nynější
knihovně byla již kdysi umístěna jedna
třída české školy. Školní
nábytek by rovněž mohla odevzdati reálka.
Splněním tohoto požadavku byla by zatím
jedna z nejkřiklavějších závad
české školy odstraněna. Připomínáme
však, že celkové umístění
školy je naprosto nevhodné. Třídy jsou
malé, tmavé (v zimě se musí téměř
celý den svítit!), chodby úzké a temné
(od rána do večera hoří žárovky,
jinak by děti mohly utrpěti úraz), záchody
naprosto nepostačují. Tyto závady vytýkají
sami okresní i zemští inspektoři již
po 30 let, co škola trvá. Nynější
umístění bylo výslovně uznáno
jen jako provisorní, a toto provisorium trvá
již 30 let!
Je proto nutna stavba nové budovy tak veliké, aby
tam mohlo být umístěno 5 tříd
školy obecné a 3 třídy školy měšťanské
s kreslírnou, tělocvičnou a kabinety.
Jako je tedy zapotřebí, aby ihned přestěhována
byla česká škola obecná do příhodnějších
místností, tak stejně je nutno, aby ihned
zřízena byla česká škola měšťanská
v Trutnově, nemáme-li být i nadále
připravováni o dospívající
české dítky, které ve svých
11 letech odcházejí houfně na měšťanskou
školu německou. Česká škola měšťanská
v Trutnově měla by být založena v nejbližších
týdnech, ještě před koncem školního
roku. Mluví pro to všecky okolnosti:
I. Velká většina českých dětí
z německých měšťanských
škol by ihned přestoupila do školy české
a tím by unikla germanisaci.
II. Rodičové z Trutnova i z okolí (Žacléř,
Poříčí, Dolní a Horní
Staré Město, Mladé Buky, Maršov, Vrajt,
Lampertice, Temný Důl atd.) zajisté plným
právem po tak dlouhé době útisků
si zaslouží, aby co nejdříve křivdy,
rakouskou vládou na menšinovém školství
páchané, byly odčiněny.
III. Do Trutnova přidělováni jsou již
nyní čeští úředníci,
kteří plným právem požadují,
aby jejich děti mohly býti vzdělávány
na školách českých, a není-li
jich (zvláště měšťanské),
nemají mnoho chuti do Trutnova jíti, čímž
česká věc nesmírně trpí.
IV. Pro měšťanskou školu je již nyní
velice mnoho přihlášek, zvláště
takové děti se hlásí, jež jsou
původu českého, ale které se v německých
školách poněmčily, tak že by i
ty se daly pro náš národ zachrániti,
ovšem čím dříve, tím jistěji.
V. Vhodné místnosti i nábytkem a školními
potřebami opatřené daly by se získati
buď se svolením města (vládního
komisaře), neb i zrekvirovati.
Národní výbor v Trutnově podnikl 25.
března 1919 sčítání českých
dětí školou povinných a počet
jejich přesáhl 400 a ještě vzroste při
sčítání v okolí Trutnova.
Podepsaní táží se pana ministra školství
a národní osvěty, zda
1. jsou mu známy ubohé poměry českého
školství v Trutnově, a
2. zda jest ochoten naříditi, aby ihned umístěna
byla česká škola obecná do místností
příhodnějších a aby zřízena
byla česká měšťanská
škola v Trutnově.