Národní shromáždění ve
schůzi dne 18. března 1919 konané usneslo
se na zákoně, kterým částečně
mění se ustanovení notářských
řádů ze dne 25. července 1871 č.
75 ř. z. a čl. zák. XXXV: 1874 a VII: 1886.
Než však tato prozatímní částečná
změna notářských řádů
ústavně byla projednána, objevila se naléhavá
nutnost další změny, nebo i doplnění
uherského zákona čl. XXXV: 1874 a VII: 1886
(uherského notářského řádu).
Pro změnu poměrů, nastalou utvořením
státu československého, mnoho notářů
na Slovensku ustanovených, stalo se k úřadu
notářskému nezpůsobilými jednak
proto, že jsou národnosti maďarské, jedna
proto, že nejsou dostatečně anebo vůbec
mocni jazyka slovenského, pročež bude nutno
nově obsaditi veškerá místa notářů
k úřadu tomu podle platných zákonů
nezpůsobilých.
Pro takto uprázdněná místa notářská
na Slovensku není však dostatečného
počtu způsobilých osob ve slovenském
dorostu notářském; z notářských
kandidátu tamějších jest toliko jediný
národnosti slovenské. Bude tedy nezbytně
nutno při obsazování těchto uprázdněných
notářství na Slovensku přibírati
uchazeče z advokátů nebo soudců na
Slovensku, pokud ovšem by advokáti a soudcové
slovenští ochotni byli místa a úřady
své zaměniti za úřad notářský.
Naproti tomu má dorost notářský v
Čechách, na Moravě a ve Slezsku značný
počet kandidátů notářských,
kteří při skrovném poměrně
počtu uprázdňovaných míst přes
dlouholetou praksi nemají naděje, že budou
brzy jmenováni notáři, a uvítali by
zajisté s povděkem příležitost,
kdyby jmenováni býti mohli notáři
pro Slovensko.
Z takového jmenování však na ten čas
vyloučeni jsou ti notáři a kandidáti
notářství z Čech, Moravy a Slezska,
kteří vykonali zkoušku notářskou
podle rakouského notářského řádu
a nikoliv zkoušku soudcovskou nebo advokátní.
Jeť jednou z podmínek pro dosažení úřadu
notářského jak podle notářského
řádu rakouského, tak i podle notářského
řádu uherského vykonaná zkouška
advokátní nebo soudcovská, podle rakouského
notářského řádu těmto
zkouškám na roveň jako podmínka způsobilosti
notářské postavena jest zkouška notářská,
které však notářský řád
uherský vůbec nezná.
Aby tedy těm notářům a kandidátům
notářství z Čech, Moravy a Slezska,
kteří vykonali zkoušku notářskou,
bylo možno ucházeti se o nově uprázdňovaná
místa notářů na Slovensku, předložila
vláda na podnět zástupců notářského
stavu osnovu zákona, kterou uherský notářský
řád, na Slovensku platný, doplňuje
se ustanovením o přípustnosti notářské
zkoušky, podle rakouského notářského
řádu složené, jako podmínky pro
dosažení úřadu notářského
na Slovensku.
Právní výbor obdržev návrh zákona
s příkazem, aby podal zprávu ve lhůtě
osmidenní, projednal návrh tento ve schůzi,
dne 20. března 1919 konané, a uznav jednomyslně
nutnost i účelnost předložené
osnovy zákonné schválil ji beze změny
a doporučuje, aby Národní shromáždění
návrh zákona o způsobilosti k notářskému
úřadu na Slovensku ve znění vládou
navrženém schválilo.
Pro úřad notáře v území
Československé republiky na Slovensku jsou způsobilí
také žadatelé, kteří jsou příslušníky
Československé republiky, vyhověli podmínkám
§ 6. notářského řádu ze
dne 25. července 1871, č. 75 ř. z. a vykonali
zkoušku notářskou, soudcovskou neb advokátní,
před některou zkušební komisí
v obvodu, ve kterém tento zákon platil, do 28. října
1918 a po tomto dnu před zkušební komisí
u vrchního zemského soudu v Praze nebo Brně.
Provésti tento zákon ukládá se ministru
spravedlnosti.