Nedostatek bytů, který byl během posledních
let války ve všech velkých a průmyslových
městech následkem stavební stagnace pociťován,
zhoršil se v poslední době tak, že vláda,
aby zabránila panice a lichvě s byty, vydala nařízení
ze dne 22. ledna 1919 o zabírání bytů
Nařízení umožňuje sice obcím
kontrolu a případné zabírání
bytů, nedovede však zabrániti zbytečnému
stěhování se do měst lidí,
které tam nevede ani práce, ani povolání.
Zejména Praha, která má denní příliv
vracejícího se vojska, úředníků,
jakož i cizinců, potřebuje nevyhnutelně
- pokud nouze bytová potrvá - ochrany před
lidmi, kteří přicházejí a trvale
se zde zdržují z kratochvíle a utrácejí
zde peníze ne vždy poctivě nabyté. Chrániti
domácí obyvatelstvo anebo lidi za skutečným
povoláním jdoucí, má býti snahou
tohoto zákona. Vláda nemohla používati
cesty nařizovací, poněvadž osnovou omezuje
se základní právo státních
občanů, což se nemůže státi
cestou nařízení. Vládu dle odůvodnění,
jímž zákon doprovází, vede jedině
ohled na celek státní k omezení práva
jednotlivce.
Zákonem nemá býti omezována volnost
stěhovati se v případech, kdy jednotlivec
má zájem na použití práva stěhovacího,
nýbrž kdy pouze omezována jeho libovůle,
když se chce přistěhovati, aniž toho nutnost
vyžaduje. Tedy předejíti sociálnímu
nebezpečí, které by nespoutaná volnost
jednotlivců mohla vyvolat, jest účelem tohoto
zákona. Působnost zákona má se vztahovati
pouze na místa, kde se jeví nedostatek bytů.
Proto jedině obcím, které obdržely zmocnění,
aby čelily nouzi bytové zabíráním
bytů, má býti propůjčeno také
právo zakázati přístup do obce.
Výbor schváliv zásadu zákona, provedl
na návrhu vládním za souhlasu zástupců
vlády tyto změny:
1. V §u 1. mezi slova "nařízení"
a "oznam" vsunuje se věta "ať do vlastního
domu, ať do bytu, opatřeného smlouvou nájemní
nebo podnájemní".
2. § 3. se rozšiřuje o větu: "Nerozhodne-li
obec (společný bytový úřad)
do tří týdnů ode dne podání,
je míti za to, že žádosti nebylo vyhověno
a žadateli přísluší právo
stížnosti (§ 5.).
3. Původní § 4. stává se §
5. a § 4. zní nyní následovně:
"Obec (společný bytový řád)
může naříditi, aby z obvodu vystěhovala
se osoba, která ponechavši si dřívější
byt, přistěhovala se do tohoto obvodu po 1. listopadu
1918, avšak dříve, nežli tento zákon
nabyl účinnosti, neprokáže-li osoba
ta, že její pobyt v obci (bytovém obvodě)
jest nutný. Pro vystěhování jest určiti
lhůtu aspoň jednoho měsíce".
4. V §u 5. (původně § 4.) mezi slova "obec"
až "stížnost" vsunuje se nový
odstavec: "Z rozhodnutí městského úřadu
obce se zvláštním statutem a z rozhodnutí
společného bytového úřadu,
v jehož obvodě jest město se zvláštním
statutem, jde stížnost k politickému úřadu
druhé stolice."
5. Na konci § 5. přidává se věta:
"Stížnost má účinek odkládací"
6. V §u 6. místo slov "I. stolice" vsunují
se slova: " k němuž byla stížnost
podána (§ 5.)".
7. Týž § 6. rozšiřuje se o větu:
"Nebude-li o stížnosti rozhodnuto do 3 neděl,
jest míti za to, že jí bylo vyhověno".
8. V §u 8. zaměněna slova: "zřízence"
a "zřízence" slovem zaměstnance.
9. Týž § 8. doplněn slovy "v činné
službě".
10. § 9. doplněn větou: "a pozbývá
jí nejpozději 30. dubna 1920".
Sociálně politický výbor navrhuje:
Slavné Národní shromáždění
račiž přiložené vládní
osnově zákona ve znění výborem
přijatém uděliti ústavní souhlas.
Podle usnesení Národního shromáždění
nařizuje se takto:
Kdo míní přesídliti do obvodu některé
obce, která byla zmocněna k zabírání
bytů podle nařízení ze dne 22. ledna
1919, č. 38, sbírek zák. a naříz.
státu československého, nebo do bytového
obvodu, zřízeného podle téhož
nařízení, ať do vlastního domu,
ať do bytu, opatřeného smlouvou nájemní
nebo podnájemní, oznam to aspoň měsíc
napřed obecnímu úřadu (společnému
bytovému úřadu).
Přesídlení není dovoleno, pokud obecní
úřad (společný bytový úřad)
nedodal žadateli písemného povolení.
Obecní úřad (společný bytový
úřad) může povolení odepříti,
je-li v obci (bytovém obvodě) nedostatek bytů
a neprokáže-li žadatel nutnost přesídliti
do obce (bytového obvodu). Nerozhodne-li obec (společný
bytový úřad) do tří týdnů
ode dne podání, je míti za to, že žádosti
nebylo vyhověno, a žadateli přísluší
právo stížnosti (§ 5).
Obec (společný bytový úřad)
může naříditi, aby z obvodu vystěhovala
se osoba, která ponechavši si dřívější
byt přistěhovala se do tohoto obvodu po l. listopadu
1918, avšak dříve nežli zákon tento
nabyl účinnosti, neprokáže-li osoba
ta, že její pobyt v obci (bytovém obvodě)
jest nutný. Pro vystěhování jest určiti
lhůtu aspoň jednoho měsíce.
Proti rozhodnutí obce (společného bytového
úřadu), kterým bylo zakázáno
přesídliti, nebo kterým bylo nařízeno
vystěhování, je dovolena stížnost
k politickému úřadu I. stolice. v jehož
obvodě jest obec (společný bytový
úřad).
Z rozhodnutí městského úřadu
obce se zvláštním statutem a z rozhodnutí
společného bytového úřadu,
v jehož obvodě jest město se zvláštním
statutem, jde stížnost k politickému úřadu
druhé stolice.
Stížnost jest podati u obecního úřadu
(společného bytového úřadu)
v 8 dnech, kdy bylo dodáno zamítavé rozhodnutí.
Stížnost má účinek odkládací.
Rozhodnutí politického úřadu, k němuž
stížnost byla podána (§ 5.) je konečné.
Nebude-li o stížnosti rozhodnuto do tří
neděl, jest míti za to, že jí bylo vyhověno.
Odvolá-li zemský politický úřad
zmocnění, uvedené v čl. I. nařízení
ze dne 22. ledna 1919, čís. 38, sb. zák.
a naříz. státu československého,
přestává tento zákon pro obec (bytový
obvod) působiti.
Zákon tento nevztahuje se na osoby, které mají
v obci právo domovské a na státní
a železniční zaměstnance v činné
službě.
Zákon tento nabývá účinnosti
14tého dne po vyhlášení a pozbývá
jí nejpozději 30. dubna 1920.