Zasedání Národního shromáždění československého r. 1919.

Tisk 693.

Dotaz

členů Národního shromáždění Kouši, Hrizbyla a soudr. na p. ministra Národní obrany o poměrech hudebníků a kapelníků Velké Prahy.

Příslušníci "Společenstva kapelníků pražských" a "Odborového sdružení hudebníků v království Českém" shromáždění na l. manifestační schůzi v republice Československé dne 23. února 1919 v sále paláce "Hvězda" v Praze projevujeme přede vším radost nad tím, že naše vlast jest konečně osvobozena a může sama o svých záležitostech rozhodovati a zároveň pociťujeme hlubokou vděčnost ku všem, kdož mají podíl na dosažení tohoto ideálu.

Jak rádi bychom plnili své povinnosti vůči svému novému státu, kdyby nám byla poskytnuta možnost tak učiniti, proto domáháme se nápravy starých křivd páchaných na kapelnících a hudebnících, všemi činiteli. Přes 20 roků domáhají se pražští kapelníci upravení své živnosti proti konkurenci lidí nemajících kvalifikaci a to vysíláním deputací do Vídně, kteréžto kroky však neměly kýženého výsledku.

Přes 20 roků bojovali pražští kapelníci proti nezřízené konkurenci vojenských hudeb, které na úkor civilních hudeb zabíraly veškerá místa tak, že civilním kapelám zbývalo jen to, co vojenské kapely zastati nemohly. Veškeré protesty, vojenským úřadům podané, zůstaly bez účinku, zůstaly marny i kroky býv. poslance, nynějšího ministra Národní obrany, p. Václava Klofáče, který slíbil při manifestační schůzi, konané dne 2. července 1911 českému hudebnictvu, že zakročí jak v parlamentě, tak i v delegacích, by konkurence vojenských kapel byla zamezena.

S jakou radostí uvítali čeští hudebníci náš stát; s jakou hrdou odhodlaností vkládali svůj duševní cit v tony naší velebné, české hymny v domněnce, že v našem československém státě, za který skoro polovina našich kolegů bojovala a mřela, zasvitne nám hvězda lepší budoucnosti. Jsme zklamáni. - Poměry ukazují se ještě horšími, než byly. Vojenské kapely mohly dříve hráti jedině v místnostech representačních a směl býti stav vojenské hudby 43 mužů. Nyní hrají vojenské hudby i v obyčejných tančírnách, kde za dřívější vlády by hráti nesměly, alespoň ne v tom způsobu.

Jako doklad uvádíme, že plukovní bubeník pan Dobeš, na plakátech označený jako kapelník, dne 21. t. m. o 1/27. hod. ranní hrál ještě s 5 hudebníky-vojáky v Národním domě na Smíchově hostům u stolu. V důsledku toho zakročeno bylo u ministerstva Národní obrany a bylo ujednáno s referentem, plukovníkem p. Haufem, že v Praze stávati budou jedině kapely dvě, čítající každá 60 mužů a že nesmí hráti v menším počtu jak 30 mužů. Dle doznání samého kapelníka pana Pískačka hrála jeho hudba dne 5. ledna t. r. na 4 místech. K velkému překvapení jest zjištěno, že v Praze jsou vojenské hudby čtyři. To jest stav neudržitelný a domáháme se se vším důrazem:

1. Aby vojenské kapely neprovozovaly hudbu výdělečně, aby používány byly k úkonům čistě vojenským z důvodů, že stává zde "Společenstvo pražských kapelníků", čítající 270 členů, z nichž jest 186 kapelníků čistě z povolání, vesměs poplatníků, neb platí ročně ca 15.000 K daní, z těchto nyní však následkem konkurence vojenských kapel ani 1/3 zaměstnána není.

2. Aby přes 4000 hudebníků, členů civilních hudeb, strádalo zvláště v nynějších dobách těžkých nezaměstnaností vinou vojenských kapel, připomíná se, že většina vrátila se po 4 1/2letém strádání ku svým rodinám a nalezla tyto ve stavu strašném, oproti tomu příslušníci vojenských hudeb obdrží svůj denní plat, stravu, oděv, byt a honorář za výkon hudební a kromě toho jejich rodiny vyživovací příspěvek. Civilní hudebník přišel ku své rodině vyčerpán a nyní, kdy mohl by alespoň částečně svoji existenci obhájiti, postaví se mu v cestu překážka ve způsobu vojenských kapel a jeho naděje v nový život je ztracena. Poněvadž veškeré kroky, jak za starého řízení, tak i v novém směru zůstaly bezvýsledny, domáháme se se vší důrazností na povolaných činitelích, aby tyto zbědované poměry hudebníků československých byly urovnány, a vojenským kapelám, o které jest hmotně postaráno, bylo nařízeno, že mohou jedině a výhradně účinkovati při úkonech čistě vojenských.

Podepsaní dovolují si tázati se: Jsou známy panu ministrovi tyto poměry? Jest pan ministr ochoten ve smyslu požadavků hudebníků a kapelníků z povolání učiniti příslušné kroky, aby nebyl tento stav existenčně poškozován?

V Praze 24. března 1919.

Kouša, Hrizbyl,

Hudec, Biňovec, Johanis, Fr. Krejčí, Fr. Hummelhans, Štěpánek, Prokeš, Svěcený, Pík, Novák, Stivín, Merta, Aust, Bechyně, Časný, K. Dědic, Jaroš, Houser, Brožík, Ferd. Jirásek.


Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP