Důl »Vilemína« ve Žďárkách náležel dříve, než přešel do vlastnictví Gustava Deutsche ve Dvoře Králové, Svatoňovické báňské společnosti. Horníci, u závodu toho zaměstnaní, byli pojištěni u bratrské pokladny ve Svatoňovicích, společné pro všechny závody společnosti. V příslušnosti horníků ve Žďárkách k bratrské pokladně ve Svatoňovicích nenastala ani prodejem dolu Gustavu Deutschovi změna. Deutsch se však zdráhal tuto příslušnost uznati a žádal, aby mu povoleno bylo zříditi pro důl ve Žďárkách zvláštní bratrskou pokladnu. Žádosti jeho nebylo z věcných důvodů vyhověno a příslušnost dolu k svatoňovické bratrské pokladně byla i rozhodnutím správního soudního dvoru ve Vídni potvrzena. Přesto neodváděl Deutsch příspěvků do bratrské pokladny ve Svatoňovicích popíraje, že vůbec jest povinen příspěvky bratrské pokladně platiti, pokladna pak zdráhala se vypláceti jeho dělníkům podpory, dokud Deutsch povinných příspěvků bratrské pokladně nezaplatí. Na naléhání báňských űřadů zažádala bratrská pokladna podle § 21. zákona o bratrských pokladnách (o sporech mezi majiteli hor a bratrskými pokladnami rozhoduje podle tohoto ustanovení politický úřad) u okresního hejtmanství v Trutnově, aby byl vymožen nedoplatek na Gustavu Deutschovi. Proti rozhodnutí okresního hejtmanství, jímž žalobní nárok bratrské pokladny byl uznán, odvolal se Deutsch ku pražskému místodržitelství, když pak i místodržitelství bylo potvrdilo rozhodnutí první stolice, k bývalému ministerstvu sociální péče ve Vídni. Ministerstvo toto vrátilo spisy pražskému místodržitelství, aby byly doplněny.
Ministerstvo sociální péče Československé republiky nařídilo místodržitelství, aby věc byla co nejrychleji vyřízena.
Pokud je mi známo, domáhal se Antonín Šimek několikráte, aby mu byla přiznána provise z bratrské pokladny, žalobou u rozhodčího soudu bratrských pokladen v Kutné Hoře, byl však pokaždé zamítnut.
Na rozhodování rozhodčího soudu nemá
ministerstvo veřejných prací vlivu.