Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Ačkoli se zástupci všech politických stran ve školském výboru Národního shromáždění jednomyslně vyslovili pro konečnou úpravu učitelských požadavků podle 6. odstavce Udržalova návrhu ze dne 21. listopadu 1918, nebylo přes to doposud vážně započato s meritálním jejich řešením. Pokládajíce zákonitou úpravu učitelských požadavků za jednu z nejdůležitějších sociálních otázek, na jejímž šťastném a spravedlivém rozřešení záleží úroveň příštího vzdělání našeho dorostu, stavíme se, věrni politickým tradicím a svému programu, plnou váhou svého hlasu za učitelské požadavky, jak byly odbornou organisací strany schváleny a kteréž v návrhu tomto shrnujeme a navrhujeme:

1. Pro dobu, nežli se uskuteční jednostejná definitivní úprava právních svazků učitelstva škol obecných a měšťanských ve všech zemích republiky Československé, platí pro Čechy, Moravu a Slezsko tato ustanovení tohoto zákona, avšak vláda se zmocňuje, aby platnost jeho rozšířila i na ostatní části československého státu.

2. Učitelské osoby mají v mezích tohoto zákona nárok na služební příjmy, odpovídající příslušnému služebnímu postavení a hodnostní třídě státních úřadníků. Služebními příjmy rozumějí se v tomto zákoně veškeré platy a požitky, nadlepšení jejich a výhody, které příslušejí státnímu úředníku podle platných zákonů a nařízení k nim se odnášejících. Ustanovení služební pragmatiky ze dne 25. ledna 1914, čís. 15 ř. z., týkající se příjmů úřednictva státního, aplikují se tímto zákonem na učitelstvo veřejných škol obecných a měšťanských. Nařízení a výnosy k těmto zákonům a hmotným nárokům úřednictva se vztahující jest přizpůsobiti na učitelstvo.

3. První oddíl tohoto zákona obsahuje ustanovení všeobecná, platná pro všecky kategorie učitelstva. Druhý oddíl týká se učitelů a učitelek literních, zvláštních učitelů náboženství, učitelek ženských ručních prací, učitelů a učitelek vedlejších předmětů, na veřejných školách ustanovených a to jen těch, kteří se mohou prokázati. že vykonali určené zkoušky. Oddíl třetí upravuje pensijní příjmy učitelských osob a zaopatřovací požitky vdov a sirotků po učitelích veřejných škol obecných a měšťanských. Oddíl čtvrtý obsahuje ustanovení přechodná.

4. Veškerá ustanovení škol. zákonů říšských a zemských o předmětech, jež v tomto zákoně jsou nově upraveny nebo s nimiž jsou v odporu, se zrušují. Osoby učitelské, kterých se zákon tento žádným ustanovením netýká, podléhají ustanovením platných zákonů zemských.

5. Budou-li v době platnosti tohoto zákona podniknuty změny zákonů a nařízení v něm uvedených, nebo budou-li nově upravovány služební požitky státních úředníků, vztahuje se každá změna také na učitele ve shodném služebním postavení nebo skupině hodnostních tříd úřednických.

6. Učitelé veřejných obecných a měšť. škol jsou úředníci státní. V době přechodné platí pro ně dosavadní ustanovení zákonů o právních svazcích učitelstva škol obecných a měšť., pokud nejsou tímto zákonem neb zákony pozdějšími změněna. Služební pragmatika učitelstva škol obec. a měšť. budiž v době co nejkratší, nejdéle však do 2 let, uzákoněna. Osobní náklad na obecné a měšť. školy v Čechách, na Moravě a ve Slezsku hradí stát. Při tom však zemské a panské fondy školní, jakož i obce v těchto zemích přispívají v době přechodné státu na uhražení tohoto nákladu částkou zařaděnou k tomuto účelu podle dosavadních zákonů do jejich rozpočtů.

7. Ministr financí jest oprávněn ve shodě s ministrem školství a národní osvěty ustanoviti podmínky, za nichž je dlužno vypláceti služební příjmy v tomto zákoně upravené. Služební příjmy v tomto zákoně stanovené buďte vypláceny se zpětným účinkem od 1. ledna 1919 a buďte při tom odpočteny příjmy pro rok 1919 již vyplacené.

8. Zákon tento nabývá platnosti dnem vyhlášení. Ministr školství a národní osvěty s ministrem financí jsou pověřeni, aby ve shodě se zúčastněnými ministry jej provedli.

§§ 1., 47., 48., 50., 51., (odst. 1., 2., 5. a 6.) a 55. zákona ze dne 26. ledna 1914 č 15 ř. z. o služebním poměru státních úředníků (služební pragmatiky) platí též pro učitelstvo, v činné službě ve veřejných školách obecných a měšťanských ustanovené.

§ 2. Pro časový postup do platů vyšších tříd hodnostních rozeznávají se 4 skupiny osob podle toho, jak pro dosazení v učitelský úřad příslušné kategorie škol zásadně prokazují toto předběžné vzdělání, obdobné se souhlasnou skupinou státních úředníků kateg.

B. Absolvováni učitelského nebo některého středoškolského ústavu a vysvědčení o odborné zkoušce učitelské způsobilosti pro měšťanské školy.

C. Absolvování učitelského nebo některého středoškolského ústavu a vysvědčení o zkoušce učitelské způsobilosti pro obecné školy.

D. Absolvování úplné měšťanské školy nebo 4 nižších tříd některého středoškolského ústavu a vysvědčeni o zkoušce způsobilosti k vyučování ručním pracím ženským nebo nepovinnému předmětu (jako učitelé a učitelky vedlejších předmětů z povolání).

Lhůty časového postupu jsou tyto:

Zbytek služebních let po vyčerpáni roků. pro jednotlivé skupiny příslušné hodnostní třídy státních úředníků ustanovených, postupuje učitelská osoba do nejbližší vyšší třídy hodnostních platů.

§ 3. Učitelská osoba může v časovém postupu býti zdržena jen podle ustanovení zemských zákonů školských, platných pro odepření zvyšování služného (§ 32 osnovy zákona uvedené v platnost vynesením zemské školní rady ze dne 24. července 1918 č. Il. - A 3622 - 51.614 pro Čechy, § 5. zákona zem. ze dne 15. července 1914 č. 48 z. z. pro Moravu a § 27........ z. z. ze dne 8. dubna 1914 pro Slezsko).

§ 4. Učitelským osobám, dosazeným ze školy obecné na měšťanskou nebo naopak, započítá se veškerá vpočítatelná služební doba pro zařadění do hodnostní třídy a pro přiznání stupně služného, jako by ji od počátku prvého zařadění do platů hodnostní třídy sloužily na škole téže kategorie.

§ 5. Zemská školní rada může v pozoruhodných případech vpočísti služební dobu, po kterou učitelské osoby působily v jiných zemích.

Byla-li služební doba osoby učitelské přerušena, může zemská školní rada služební dobu již vykonanou vpočítati.

§ 6. Osoby učitelské, které školu řídí, mají nárok na funkční přídavky a na byt nebo příbytečné podle ustanovení platných pro jednotlivé země.

§ 7. Učitelské osoby, které jsou ustanoveny jen za odměnu, obdrží remuneraci podle zákonů zemských. Převyšuje-li povinnost nebo doba vyučovací míru, v zemských zákonech určenou, obdrží učitelské osoby, i v § 12. až 15. uvedené, odměnu týmiž zákony stanovenou.

Také odměňování nepovinných předmětů, udílené osobami, které se vyučováním tím nezabývají, jako zvláštním povoláním (viz § 15), děje se podle ustanovení zákonů zemských.

Zemské školní rady se zmocňují, aby v dohodě se zemskými výbory odměny za vyučování nepovinných předmětů a za vyučování v hodinách přespočetných, stanovené zemskými zákony, zvýšily a nově upravily.

§ 8. Definitivně v úřad dosazené osoby učitelské mají nárok na vedlejší požitky a náležitosti a na zálohy podle § 58 a 59 služební pragmatiky pro státní úřednictvo příslušné hodnostní třídy.

§ 9. Zvláštní výhody, přiznané osobám učitelským zákony zemskými, zůstávají v platnosti potud, pokud nejsou zrušeny jinými výhodami tohoto zákona, plynoucími z téhož titulu. Příbytečné, kterého používají na Moravě osoby učitelské podle 3. odstavce § 8 z. z. ze dne 15. července 1914, pokládá se za aktivní přídavek, který jest podle norem služební pragmatiky státních úředníků nově upraviti. Dávka obcím z bytu, poskytnutého osobám učitelským, uvedená v témž § 8 moravského zákona, může býti počítána jen z výše příbytečného v § tom výslovně uvedené.

§ 10. Osobám učitelským s vysvědčením dospělosti pro školy obecné náležejí v počáteční službě příjmy praktikantů skupiny C státních úředníků. Příjmy ty nesmějí však býti nižší příjmů, které byly pro ně zemskými zákony stanoveny.

§ 11. Osoby v § 10. uvedené, které působily na veřejných nebo soukromých školách obecných v zemích Československé republiky po 3 léta, složily zkoušku způsobilosti pro školy obecné, zařadí se do skupiny ?.

Osobám učitelským, které byly ustanoveny definitivně pouze s vysvědčením dospělosti, budou se na dále služební léta počítati od doby, kdy byly prvně definitivně ustanoveny.

§ 12. Zvláštní učitelé náboženství, kteří vyučují svému předmětu nejméně 16 hodin týdně, zařadí se, působí-li jenom na školách obecných, do skupiny C, působí-li na školách měšťanských, do skupiny B. Při tom se jim o 1 rok započítá více do služebního postupu.

Rovněž ti zvláštní učitelé náboženství, kteří působí po 10 let a vyučují nejméně 12 hod. týdně, mají nárok na zaradění do skupiny C, po případě B, a na započítání jednoho nadpočetného roku do postupu, jestliže se v posledních 3 letech marně ucházeli o všecka rozepsaná místa v okrese svého působení s větší povinností vyučovací.

§ 13. Učitelky ženských ručních prací, které majíce vysvědčení způsobilosti vyučovati ženským ručním pracím na školách obecných a vyučují nejméně 13 hod. týdně na těchto školách, budou zařaděny do skupiny E.

Na zařadění do této skupiny mají též nárok učitelky žen. ruč. prací s určenou způsobilostí, když po 10ti leté službě vyučují 12 hod. týdně a mohou se prokázati, že se v posledních 3 letech marně ucházely o všecka rozepsaná, lépe honorovaná místa ve svém příslušném okrese. Při tom se jim započítá doba převyšující 4 roky prakse do postupu ve skupině té.

§ 14. Učitelky žen. ruč. prací. které vyučují na školách obecných a zároveň měšťanských nebo jen měšťanských nejméně po 13 hod. týdně a které mají vysvědčení způsobilosti vyučovati ženským ručním pracím na školách měšťanských, zařadí se po 4leté praksi, uplynulé od vykonané první zkoušky způsobilosti, do skupiny D. Doba převyšující tyto 4 roky prakse se jim započítá do postupu v této skupině.

§ 15. Vedlejší učitelé a učitelky na školách veřejných, vyučující nepovinným předmětům z povolání, kteří absolvovali střední nebo jinou školám středním na roveň postavenou školu a mohou se prokázati zvláštním vysvědčením o způsobilosti vyučovati těmto předmětům, budou postaveni služebními příjmy na roveň učitelstvu liternímu, jestliže vyučují nejméně 16 hodin týdně, a to podle toho, působí-li na škole obecné nebo měšťanské.

Osoby, které nevybyly střední školy, zařadí se do skupiny E nebo D obdobně, jak ustanoveno jest pro učitelky ženských ručních prací v § 13. a § 14.

§ 16. Nárok učitelských osob na výslužné (odbytné), jakož i nároky pozůstalých po učitelských osobách na pohřebné a na zaopatřovací požitky (odbytné) posuzují se podle platných zákonných ustanoveni v jednotlivých zemích se změnami, jež vyplývají z tohoto zákona. Všeobecně zavádí se pro učitelstvo 35letá doba služební, do které jest započítati služební dobu, od zkoušky dospělosti na školách měšťanských ztrávenou.

Výměna výslužného (odbytného) a zaopatřovacích požitků v době platnosti tohoto zákona řídí se podle příjmů započítatelných ve shodné hodnostní třídě úřednické, jak naznačeno jest v § 60.-66. zákona ze dne 25. ledna 1914 č. 15 ř. z. a v zákonech ze dne 14. května 1896 č. 74 ř. z. a z 19. července 1902 č. 220 a 221 ř. z., z 24. května 1906 č. 106 r. z., z 19. února 1907, č. 34 ř. z. a v příslušných prováděcích nařízeních k těmto zákonům.

§ 17. Pro učitelské osoby, dosazené v úřad před vydáním tohoto zákona, platí ustanovení předcházejících ustanovení tak, že se jim služební doba, před působností tohoto zákona dovršená, započítá pro zařadění do platů skupin hodnostních tříd časového postupu a výměry všech řádných i mimořádných služebních příjmů. Ustanovení odstavce 5. § 51. pragmatiky o osobách učitelských, které dosáhly 60. roku věku a 35 let služby, netýká se přiznání těch požitků, které jim náležejí ode dne 1. ledna 1919. Pro zvláštní učitele náboženství a industriální učitelky, kteří byli ustanoveni před platností tohoto zákona, odpadá podmínka v § 12. a 13. uvedená o průkazu, že marně se o místa ucházeli.

§ 18. Požívala-li učitelská osoba v činné službě před platností tohoto zákona vyšších služebních příjmů, nežli by jí podle ustanovení tohoto zákona příslušely, podrží rozdíl mezi dřívějšími a novými úhrnnými požitky jako osobní přídavek do té doby. než podle vyššího služného (odměny) a jinakých platů postoupí, načež se přídavek o příslušnou částku zmenší až do postupného zániku. To se však nesmí nikterak státi na újmu ustanovení § 7. tohoto zákona.

Nárok na dřívější vyšší požitky přestává, nastoupila-li učitelská osoba k vlastní žádosti na jiné místo služební nebo byla-li odvolána z příčin služebních z místa, na němž není ustanovena trvale.

§ 19. Učitelským osobám, které před platností tohoto zákona byly ve výslužbě, vyměří se pense na základě novém, platném v tomto zákoně pro osoby, na odpočinek právo majících.

Ve směru formálním se navrhuje, aby návrh tento byl přikázán výboru školskému, finančnímu a státně zřízeneckému, aby tam byl urychleně do 3 neděl projednán.