Veřejná obecná škola národní
může býti zřízena v každé
školní obci, ve které podle pětiletého
průměru jest nejméně 40 dětí
školou povinných, když ve školní
obci není veřejné školy s jazykem vyučovacím,
který jest řečí materskou těchto
dětí. Vyučovací jazyk takové
národní školy musí býti totožný
s mateřským jazykem dětí, o něž
jde.
Veřejná měšťanská (občanská)
škola národní může býti
zřízena při každé veřejné
škole obecné, do které chodí aspoň
400 dětí ze školní obce. Škola
měšťanská může býti
buď jen pro žáky (chlapecká), nebo jen
pro žákyně (dívčí), nebo
pro žactvo obého pohlaví (smíšená).
Měla-li měšťanská škola smíšená
po 3 školní roky za sebou jdoucí aspoň
300 žáků a žákyň, budiž
rozdělena ve dvě samostatné školy měšťanské,
chlapeckou a dívčí.
Do školy měšťanské musí býti
přijímáno žactvo ze škol obecných
v okruhu o průměru 7 km, od budovy školní
počítaných, prokáže-li se vzděláním
obecnoškolským aspoň pro prvních pět
školních roků určeným. Však
ani žactvu z míst vzdálenějších
7 km nesmí přijetí do školy měšťanské
býti odepřeno, jestliže a pokud místo
v učebnách stačí.
Vyučovací jazyk školy měšťanské
jest totožný s materským jazykem žactva.
O zřízení a organisaci těchto škol
(§§ 1. - 3.) rozhoduje předseda zemské
školní rady, nebo jím ustanovený zástupce,
jež před svým rozhodnutím vyslechne
zemský výbor (zemský správní
výbor).
Svrchu jmenovaný funkcionář sebere potřebný
materiál, uzná-li toho potřebu i na místě
samém, za kterýmžto účelem může
ustanoviti a tam vyslati svého zmocněnce. Komisionálního
jednání podle zákona o zřizování
škol není třeba.
Ministerstvo školství a národní osvěty
má právo ustanoviti, aby z důvodů
závažných byla zřízena a otevřena
veřejná obecná nebo měšťanská
škola národní i pro menší počet
dětí, než stanoveno v §u 1. (pro školy
obecné) a v §u 2. (pro školy měšťanské),
a určí, povolujíc školu podle tohoto
§u 5., kdo bude na ni vykonávati dozor.
Veškeren náklad osobní i věcný
na školy zřízené podle §§
1.-3. tohoto zákona ponese země.
Náklady na školy zřízené podle
tohoto §u 5. ponese země, souhlasí-li zemský
výbor (zemský správní výbor),
jinak stát.
Aby se zabezpečilo umístění školy
veřejné a bydlení jejích správců,
resp. ředitelů, má stát i země
právo získati místnosti pro školu i
pro bydlení za přiměřenou náhradu.
Náhradu tu, místním poměrům
přiměřenou, platí ten, kdo má
nésti věcný náklad na školu.
Každý vlastník reality je povinen místnosti
své pro tyto účely propůjčiti,
není-li tím ohroženo jeho vlastní bydlení,
nebo jeho vlastní živnost.
Stát i země mají právo získati
vyvlastněním staveniště pro budoucí
budovu školní, nebo vyvlastniti již postavenou
budovu soukromou, aby v ní byla umístěna
škola i byt učitelův.
Právo rozhodovati o žádaném vyvlastnění
přísluší o školách, zemskou
školní radou povolených, zemské školní
radě ve shodě s politickým úřadem
zemským, o školách, ministerstvem školství
a národní osvěty povolených tomuto
ministerstvu ve shodě s ministerstvem vnitra.
Pro řízení a odškodnění
platí obdoba zákona ze dne 18. února 1878
čís. 30. r. z., a to §§ 22. a následujících.
Povinnosti, které mají obce, okresy a země
k národním školám obecným i měšťanským,
posavad zřízeným, nebo aspoň zemskou
školní radou povoleným, zůstávají
i nadále v platnosti.
Ministerstvo školství a národní osvěty
má právo zrušiti obecnou školu národní,
ať byla zřízena podle tohoto zákona,
či podle zákonů starších, není-li
ani 40 dětí, jez do této školy choditi
jsou povinny. Rovněž má toto ministerstvo právo
zmenšiti počet tříd neb poboček
při některé národní škole
zřízených, a sloučiti školy měšťanské,
chlapecké a dívčí v měšťanskou
školu smíšenou.
Totéž ministerstvo má právo zrušiti
školu měšťanskou, nemá-li ani 90
dětí.
Funkcionář zemské školní rady
v §u 4. jmenovaný, jest povinen podati o případech,
jez by řečená právě opatření
mohly míti v zápětí, ministerstvu
školství a národní osvěty zprávu,
ať popud k tomu vyšel od kohokoli.
Vyučovací a vychovávací ústavy
soukromé uvedených kategorii jsou pod dohledem státní
správy. Představení a vydržovatelé
jejich jsou státu odpovědni za náležitý
stav ústavu a za šetření zákonů
a nařízení orgánů státních.
Soukromé školy národní, státem
povolené, a státnímu dozoru podléhající,
mají právo vydávati vysvědčení
s touže platnosti jako národní školy veřejné.
Ministerstvo školství a národní osvěty
může škole soukromé, vyžaduje-li
toho zájem veřejný, nebo jiné závazné
důvody, toto právo veřejnosti odníti,
nebo i školu úplně zrušiti. Škola,
které bylo odňato právo veřejnosti,
může práva toho opět dosíci od
ministerstva, prokáže-li mu její vydržovatel,
že závady, které způsobily odnětí
práva veřejnosti, byly odstraněny.
Učitelé, kteří na soukromých
školách (§ 11.) působí nebo působili,
mohou u ministerstva školství a národní
osvěty žádati za výrok, že k době,
prožité na školách soukromých,
které třeba před vydáním tohoto
zákona neměly práva veřejnosti, sluší
přihlížeti tak, jako by byla ztrávena
na školách soukromých s právem veřejnosti.
Ministerstvo nemůže výroků tohoto odepříti,
není-li proti tomu závady veřejné.
Tímto zákonem doplňují se všechna
příslušná zákonná ustanovení
a nařízení, nebo se i mění
a ruší, jsou-li s ním v odporu.
Zákon tento nabude působnosti v Čechách,
na Moravě a ve Slezsku dnem vyhlášení.
Nařízením bude stanoveno, od kdy má
tento zákon platiti na Slovensku.
Výkon tohoto zákona ukládá se ministerstvu
školství a národní osvěty společně
se zúčastněnými ministerstvy.
Ve formálním směru poukazujeme, aby návrh
odkázán byl školskému výboru,
a uloženo mu bylo podati zprávu ve lhůtě
osmidenní.