Generální sněm českých evangelíků,
shromážděný 17. prosince 1918 v Praze,
projevil jednomyslně žádost, aby republika
československá zřídila v Praze československou
evangelickou fakultu bohosloveckou počátkem školního
roku 1919-20.
Na témž generálním sněmě
utvořila se z dosavadních českých
evangelických církví augsburského
a helvetského vyznání česká
evangelická církev bratrská.
Zříditi československou evangelickou fakultu
bohosloveckou jest nezbytně potřebné k vývoji
české evangelické církve bratrské,
na němž má zájem celý československý
národ, zvláště se zřetelem ke
své náboženské minulosti a snad i budoucnosti.
Neboť československý národ jest hluboce
nábožensky založen, o čemž svědčí
též velký zájem otázky náboženské,
projevený i v debatách Národního shromáždění.
Náboženství, ač se prýští
z potřeby citu a vůle, potřebuje přece
vědecké opory, aby nebylo mateno pověrami.
Theologie může být uznána za vrchol
věd duchových, je-li pěstována svobodně
a metodou vědeckou; nemůže být odstraněna
a nahrazena vědami přírodními, ježto
její cíl a důvod jest zcela jiného
řádu, než jsou přírodní
věci a děje.
Československá fakulta bohoslovecká mohla
by pěstovati theologii svobodně, v duchu českého
národa, jak se projevil v jeho náboženských
dějinách. Dosud byli čeští evangeličtí
bohoslovci vzděláváni na bohosloveckých
fakultách německých, zejména ve Vídni,
kde podléhali cizím směrům a zvláště
též cizím bohosloveckým sporům.
Již v 16. století bylo utvoření české
náboženské církve ztěžováno
cizími vlivy, tak že teprve po vydáni Majestátu
od Rudolfa II. roku 1609 počali čeští
stavové pečovati o nové vybudování
bohoslovecké fakulty na universitě Karlově.
Pohroma bělohorská však překazila další
vývoj české církve.
V nové době žila česká evangelická
církev bez vlastní bohoslovecké fakulty jsouc
odkázána na fakulty německé, zvláště
na fakultu vídeňskou. Ale po vypuzení českého
studentstva z Vídně čeká český
dorost evangelických bohoslovců na zřízení
české evangelické fakulty v Praze. Třeba
jim nezbytně, aby měli vlastní pramen vzdělání
ku posilnění českého náboženského
života a k jeho připojení k náboženské
minulosti českého národa, a aby zůstávali
ve styku s českou filosofií a s českým
kulturním životem.
Česká evangelická církev Bratrská
v Čechách, na Moravě a ve Slezsku čítá
přes 165.000 duši, 117 farních obvodů,
23 sbory filiální a 110 kazatelských stanic.
Má nyní nedostatek mladých bohoslovců.
Slovenská evangelická církev čítá
asi 550.000 duší. A tak jest i počet jejích
farních sborů a kazatelských míst
trojnásobně větší. Slovenšti
evangelíci mají v Bratislavě bohosloveckou
akademii jakožto církevní, autonomní
ústav a přejí si zachovat si tento ústav
v této způsobě i dále jako církevní
ústav autonomní s právem veřejnosti.
Přejí si však též, aby byla zřízena
evangelická bohoslovecká fakulta v Praze, kam by
docházeli studující z Bratislavy, aby dovršili
svá studia.
Rozumí se, že vyučování na bohoslovecké
akademii v Bratislavě, dosud maďarské, bude
československé a že československá
vláda povolí tomuto ústavu přiměřenou
subvenci, jaké mu poskytovala též vláda
maďarská.
Evangelická bohoslovecká fakulta v Praze bude nepochybně
vyhledávána též od lužických
Srbů, kteří jsou většinou evangelíci
v počtu 100-150.000 duší. Může
býti tedy tato fakulta duševním pojítkem
mezi lužickými Srby a národem českým.
Konečně přijdou sem snad i evangelíci
polští z Těšínska, jichž je
tam asi 85.000. Též němečtí evangeličtí
obyvatelé československé republiky v počtu
as 100.000 mohli by své studující aspoň
na čas posílati na českou evangelickou fakultu
bohosloveckou v Praze.
Je tedy zřízení české evangelické
fakulty bohoslovecké v Praze odůvodněno předně
důvodem historickým, zřetelem k českému
náboženskému životu v minulosti, dále
důvodem snah o samostatný, svobodný, svérázný
náboženský život český.
A konečně jsou tu i důvody politické:
občané evangelického vyznání
v československé republice potřebují
vzdělaných evangelických bohoslovců
a kazatelů a vyhověním této potřebě
republika může si je duševně zavázati.
Evangeličtí bohoslovci vyslovili přání,
aby evangelická fakulta bohoslovecká byla zřízena
při české universitě Karlově,
kteráž jest universitou Husovou a nedá
se dobře mysliti bez husitské bohoslovecké
fakulty. Poukazují na to, že vědecká
práce evangelických fakult se všeobecně
uznává a že německé university
si nepřejí, aby evangelické fakulty byly
od nich odloučeny. Zvláště však
vytýkají potřebu, aby evangeličtí
bohoslovci navštěvovali přednášky
filosofické a sociologické i na jiných fakultách
university.
Školský výbor nemůže doporučiti,
aby evangelická bohoslovecká fakulta byla připojena
k universitě Karlově, poněvadž se usnesl,
aby katolická theologická fakulta byla ze svazku
university odloučena a postavena zvláště
jako fakulta samostatná se všemi právy a privilegiem
vysoké školy. Stejné postavení může
býti dáno též evangelické bohoslovecké
fakultě.
Jest žádoucí, aby studující theologie
nebyli obmezováni jen na svou fakultu, nýbrž
aby měli účast též na přednáškách
jiných fakult, k rozšíření a
upevnění názoru světového a
životního. Evangeličtí bohoslovci výslovně
si toho přejí. Též studující
katolických theologických fakult mohou si zapsati
přednášky na jiných fakultách,
ale musí se při zápisu vykázati biskupským
dovolením. Studujícím evangelické
theologické fakulty může být zápis
do přednášek na jiných fakultách
university učiněn zcela volným.
Evangelická fakulta bohoslovecká má býti
zřízena jako vysoká škola, jejímž
hlavním úkolem jest pěstovati vědu.
Posluchači mohou býti jen ti, kdo mají právo
na zápis za řádného posluchače
na universitu. Učiteli mohou být jen vědecky
kvalifikovaní doktoři. Podrobnosti statutu vypracuje
podle platných vzorů ministerstvo školství.
Přání pronesené od synodního
výboru, ustanoveného generálním sněmem
k jednání o evangelickou bohosloveckou fakultu,
aby tato fakulta byla zřízena při universitě
Husově, nelze vyhověti i proto, že není
radno měniti jméno starého učení
Karlova. Možno však uvažovat o pojmenování
evangelické bohoslovecké fakulty jménem Husovým.
V tom smyslu navrhl ve školském výboru člen
dr. Budínský, aby evangelická bohoslovecká
fakulta byla jmenována fakultou Husovou.
Národní shromáždění, račiž
se usnésti:
V Praze zřizuje se od 1. října r. 1919 československá
Husova evangelická fakulta bohoslovecká.
Tato fakulta tvoří samostatný, autonomní
ústav se všemi právy a výsadami vysoké
školy.
Stanovy tohoto ústavu, studijní a zkušební
řád určí ministerstvo školství.
Zákon nabývá platnosti dnem vyhlášení.
Provésti tento zákon ukládá se ministerstvu
školství a národní osvěty.
Vláda se vyzývá, aby zachovala evangelickou
bohosloveckou akademii v Bratislavě jako samostatný,
autonomní církevní ústav československý
a poskytla mu přiměřené podpory.