Zrušiti večerní vyučování
na živnostenských školách pokračovacích
jest jedním z nejstarších požadavků
reformy pokračovacího školství.
Otázka denního vyučování na
těchto školách není dnes sporná.
Odpor proti němu jest již dávno v Čechách,
na Moravě i ve Slezsku překonán a možno
říci, že v době předválečné
vyučováno bylo již ve více než
60% škol v hodinách denních.
Uzákoněná osmihodinová doba pracovní,
jíž bylo vyhověno nejnaléhavějšímu
požadavku dělných tříd, staví
nás i v této otázce před nové
úkoly i nové řešení.
Jest-li dnes je denní čas dělníka,
jemuž na roveň dlužno postaviti i učenníky,
rozdělen tak, že osm hodin věnováno
je práci, osm hodin vzdělání a osm
hodin odpočinku, nebude zajisté zapotřebí,
jak bylo dříve samozřejmo, aby mistr, továrník
i obchodník z denních pracovních hodin popouštěl
učni několik hodin k návštěvě
živnostenské školy pokračovací.
To dnes již odpadá, protože učenníku
při osmihodinné době pracovní zbývá
z 48 hodin, jeho vzdělání týdně
určených, zajisté dosti času, aby
z doby této mohl věnovati 8 - 14 hodin týdně
svému nejnutnějšímu vzdělání,
totiž nerušené návštěvě
pokračovací školy.
Při osmihodinové době pracovní a při
nutně zvýšené výkonnosti pracovní
bylo by zajisté nemožno, aby výroba a obchod
přinášely oběti dalším zkracováním
doby pracovní o dobu, pro návštěvu pokračovací
školy potřebnou, a bylo by asi stejně těžko,
aby v podnicích průmyslových proto zaváděny
byly nové pracovní třídy.
U živnostníka drobného, kde mistr sám
na dobu pracovní sotva se bude vázati, je možno
příslušné rozvrstvení neb náhrada
hodin. Zde může tedy učenník navštěvovati
školu kteroukoliv hodinu denní, neboť zameškaných
8 - 14 hodin pracovních, týdně ve škole
strávených, snadno může nahraditi buďto
v hodinách po škole nebo ve dny, ve které vyučování
na škole nebude míti.
Běží tu pouze o to, aby hodiny, k návštěvě
pokračovací školy určené, byly
se zřetelem k jednotlivým druhům výroby
účelně stanoveny, nebo s pracovními
hodinami vhodně vyměněny, tak aby učenník
ani zaměstnavatel neměl z toho újmy.
Se stanoviska vyučovacího jest zřejmé,
že škola, má-li býti v ní dosaženo
cíle vyučovacího, nutně bude vyžadovati,
aby žáci navštěvovali je pokud možno
svěží, neznavení, tak aby vyučování
nejen mohli sledovat, nýbrž i náležitě
vnímati. Uznává-li se, že pomocník
i dospělý dělník nemůže
se věnovati sebevýchově až po celodenní
práci, nutno totéž přiznati i učenníku.
Upraviti vyučovací dobu na školách pro
dorost živnostensko-průmyslový bude proto nutno
v dorozumění jednak s výrobními i
obchodními podniky, jednak s vyučovací správou.
Třebaže ministerstvo školství a národní
osvěty rozhodlo se pro zrušení večerního
vyučování na pokračovacích
školách živnostenských a obchodních
a za tím účelem nařídilo výnosem
ze dne 6. února 1919 č. 6318 zemským správám
v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, aby školní
výbory jmenovaných škol byly vyrozuměny,
že je nutno, aby večerní vyučování
na pokračovacích školách bylo zrušeno,
bude přece nutno se zřením k autonomnímu
rázu pokračovacích škol, jakož
i se zřetelem na to, že povinnost návštěvy
živnostenských škol pokračovacích
pro učenníky všech oborů výroby,
obchodu a průmyslu má býti povinná,
otázku doby vyučovací na školách
pokračovacích řešiti v souladu s kruhy
interesentů, a to tím spíše, že
bude i nutno odstraniti nedělní dopolední
vyučování, kteréž bylo v pravdě
na úkor osobní svobody jednak učenníků
a jednak i učitelských sil.
Jest tudíž zapotřebí, aby vyučovací
správa za tím účelem svolala bezodkladně
příslušnou anketu a podle jejího výsledku
rozřešila otázku denního vyučování
na živnostenských školách pokračovacích
ještě, než bude vydán zákon, jímž
bude upraveno živnostenské školství pokračovací
pro obvod Československé republiky.
Školský výbor proto navrhuje:
Národnímu shromáždění,
račiž se usnésti:
Vládě se ukládá, aby po provedeném
anketárním řízení neprodleně
zavedla denní vyučování mimo nedělní
dopoledne v živnostenském školství pokračovacím.